Přízemní centr z pravé strany od Lukáše Masopusta a střela, kterou bezmocný brankář hrdého Albionu mohl jen sledovat. Zaplněný Eden bouří a fanoušci mají koho opěvovat. Ondrášek se přitom doteď pohyboval nenápadně mimo světla ramp. „Neznali jsme ho,“ pokýval hlavou i překonaný gólman Jordan Pickford.

Střelec Jakub Brabec (vpravo) se raduje z gólu na 1:1, vlevo je Jakub Jankto.
Jeden z hrdinů. Brabec vyprávěl: Gól Anglii? To znělo jako sci-fi

Jinak neměl na popis celé situace ani trochu náladu, ale pochválil útočníka za jeho zakončení. „Byl jsem bez šance.“

Dlouhé čekání

Střelec vítězné branky unikal dlouhou dobu i pozornosti reprezentačních trenérů, přestože kamkoli přišel, tam ukazoval, že je rozený kanonýr. Opomíjel ho však Michal Bílek, když Ondrášek válel v Norsku, i nedávný kouč Karel Jarolím. To už muž s přezdívkou Kobra pálil v Polsku.

„Každý sní o tom, že přetáhne přes hlavu dres národního týmu, poslechne si hymnu a půjde se rvát za svoji zemi. Já taky. Byl jsem v širší nominaci, ovšem na sraz jsem povolán nebyl. Ale nikdy neříkej nikdy,“ vyprávěl před dvěma lety v rozhovoru pro Deník.

Jeho sen se opravdu naplnil. Pozvánku mu vynesly výkony na druhé straně Atlantiku, kde v poslední době střílí ve velkém góly za Dallas. „Kluci si ze mě dělali srandu, že jsem musel letět přes oceán, aby si mě nakonec všimli,“ prohlásil na srazu Ondrášek.

Trenér Jaroslav Šilhavý
Je to největší vítězství, řekl kouč Šilhavý. Proč nasadil proti Anglii Ondráška?

Přitom ještě před pár lety z něj mohl být další z promarněných talentů. Automaty, nějaká ta cigaretka… Moc mu pomohla až nabídka z Norska. „Zpětně jsem rád, že jsem v Budějovicích nebral závratné peníze, mohl jsem prohrát daleko víc. Nechoval jsem se jako profesionál, byl jsem mladý divočák. Ani nechci domýšlet, co by se stalo, kdybych neodešel,“ přiznal.

Možnost ukázat se v zahraničí bral vážně. „Hned, jak jsem vystoupil z letadla, jsem věděl, že mám před sebou šanci, která se už nemusí opakovat. Uměl jsem jen dvě slova anglicky, dobrý den a jdi někam, ale rychle jsem dělal pokroky. Všichni mi moc pomáhali, i trenér,“ vzpomínal útočník.

Miláček fanoušků

Na štaci v Tromsö se ukázal nejlépe, jak mohl. Trefou hned v prvním utkání. „Byl jsem mezi náhradníky, trenér na mě ukázal a já za tři minuty dal první gól. Vyhráli jsme a byl jsem za hvězdu. I fanoušci si mě rychle zamilovali: všude mají rádi ty, co na hřišti všechny pokopou,“ usmíval se při vzpomínce na Norsko, kde se stal v premiérové sezoně nejlepším střelcem ligy.

Po výtržnostech v centru Prahy skončilo v poutech nejméně 31 lidí včetně anglických fotbalových fanoušků.
„Tichá noc“ v Praze. Angličtí i čeští chuligáni řádili, zasahovala policie

Jeho povaha z něj dělá zajímavého hráče. Obrovský pohodář a usměvavý chlapík totiž svou vizáží působí jako rapl a na hřišti se tak opravdu chová. Nemá problém schytat, ale hlavně rozdat rány a žádný míč pro něj není ztracený.

„On je svůj. Těžko se k někomu přirovnává. Přijel vysmátý, prodal svoji pohodu. Kobru vypustíte a on furt běhá. Do všeho vletí, nic nevypustí. Navíc je silný, těžko se odstavuje od balonu a nebojí se,“ chválil Ondráška brankář Tomáš Vaclík.

Reprezentační jednička

v minulosti také poznala střelecké umění nového reprezentačního parťáka. „Když jsme jeli v týdnu na trénink na Žižkov, hned mi hlásil, že mi tam dal gól ještě v lize,“ culil se Vaclík.

Český útočník Zdeněk Ondrášek se raduje z vítězného gólu.
Tátu jsem viděl poprvé se slzami v očích, říká střelec Ondrášek po skalpu Anglie

Také on má z progresu Ondráška radost. „Kobrův příběh je skvělý. Ještě v létě, když jsme v Americe měli kemp, byl mimo sestavu a trénoval se sedmnáctiletýma klukama. Teď si přivezl úplně jinou pohodu a nakonec rozhodl,“ dodal gólman. Životní zásah proti Anglii se bude těžko překonávat.

Co třeba nějaký ten gól na Euru?

Zdeňkův gól? Málem mě trefilo, směje se otec Ondrášek
Pohádkový příběh oslavovaného debutanta, který rozhodl kvalifikační duel s Anglií, přímo na stadionu prožíval i jeho otec Zdeněk Ondrášek starší. „Starej Kobra,“ usmívá se při žádosti o rozhovor. A tu s nadšením přijímá. „Jsem jen rád, když se o synovi mluví. Mám z něj obrovskou radost,“ podotýká.

Debut „juniora“ v reprezentaci nemohl vynechat. „Na první start jsme se museli jet podívat, i když jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli Zdeněk nastoupí,“ říká Ondrášek starší, jenž nebyl v Edenu sám.

„Přijel jsem já, jeho sestra Eva a její dcera, tedy moje vnučka Laurinka. Byl to vážně nádherný pocit. I slzička ukápla,“ přiznává. A není se co divit, jeho syn na sebe upozornil parádně. „Jen vidět ho v národním dresu bylo krásné. A když nastoupil do zápasu, tak už své pocity nedokážu popsat,“ líčí dojatý otec.

Pověstná třešnička na dortu přišla v závěru, kdy se debutant gólově prosadil a zařídil cennou výhru. „To mě málem trefilo. Prostě štěstí. Hned po zápase k nám Zdeněk přiběhl a gratulovali jsme mu. Fantazie,“ vypráví otec. Úspěšný střelec si pro tátu připravil krásný dárek dres nevyměnil s hvězdnými protihráči, ale věnoval ho právě jemu.

Na delší povídání a slavení to krátce po duelu nebylo, o hrdinu byl samozřejmě velký zájem mezi novináři. „Po zápase byl dost zničený, tak jsme ho nechali odpočinout. Až v sobotu jsme za ním byli v hotelu. Poseděli jsme a popovídali. Neviděli jsme se od ledna, kdy odjel do Ameriky. V úterý už se vrací do Dallasu, takže se setkáme až někdy ke konci roku,“ dodává otec nového oblíbence českých fanoušků.