Radku, kdy jste se dozvěděl, že se budete připojovat k áčku?
Byli jsme s Davidem oba na testech. David byl v Praze s áčkem, já jsem tam nebyl. Po cestě zpátky se už v autobuse necítil příliš dobře, takže šel na testy a o den později mu přišla esemeska, že je pozitivní, takže se to pak narychlo muselo řešit.
Hned jste věděl, že k áčku půjdete právě vy?
Přesně tak, měli jsme to takto nastaveno delší dobu, vlastně už před Prahou, kdy mělo áčko letět do Portugalska. Na testech jsem byl taky, kdyby přesně k něčemu takovému došlo, takže jsme byli připravení.
Byl jste nervózní, nebo jste to nijak neprožíval?
To si nemyslím. S Davidem Hampelem spolupracujeme každý den, navíc nějakých tréninků áčka jsem se už zúčastnil. Pro nějakou velkou nervozitu tedy ani nebyl žádný důvod.
Jak se vám s brankáři áčka spolupracuje?
Je to úplně něco jiného, než když mám na starosti mládež, a je jedno, jestli se jedná o devatenáctku, sedmnáctku, patnáctku nebo i mladší. To je úplně něco jiného, s chlapy musíte pracovat úplně jinak. Na prvním tréninku to možná bylo trochu nervózní, bylo to samozřejmě trochu jiné. Chlapi jsou trochu starší než já, ale rozumíme si. S Vojtou Šromem se navíc znám ještě z Baníku, kdy jsem já byl v juniorce a on v mužích. On mi hodně pomohl. Žádný problém jsme neměli, naopak si myslím, že jsme těch deset dní odpracovali velmi dobře.
Není to trochu zvláštní, když člověk trénuje starší hráče?
Ze začátku jsem si říkal, jestli mě budou brát, ale u chlapů je to o vzájemném respektu. Jsem sice trochu mladší, ale kluci vědí, že se trenéřině už nějaký ten rok věnuji. Třeba Vojta je o osm let starší, ale to ničemu nevadilo. On byl naopak ten, který se mi sám snažil pomáhat.
S Davidem Hampelem jste byli po celou dobu v kontaktu?
Dvakrát denně jsme si zavolali, ať už to bylo o náplni tréninku nebo třeba o programu dalších dnů. Byli jsme spolu v úzkém kontaktu a všechno jsme spolu řešili.
Jak jste vnímal zápas se Zlínem? Vilém Fendrich udržel čisté konto, můžete být spokojen…
Musím říct, že co se týče výkonu, tam byl Vilda naprosto stoprocentní, není mu co vyčíst. Tým několikrát podržel, ve druhém poločase si poradil s těžkou střelou na těžkém terénu. V první půli měl hlavně práci nohou, kterou zvládl na jedničku.
Určitě je pro vás tato zkušenost motivací do další práce…
Určitě bych se chtěl k mužskému fotbalu dostat, ale nevidím to v nějaké blízké budoucnosti. Jsem momentálně u mládeže, kterou mám celou na starost. To mě naplňuje, vidím, jak se kluci zlepšují a rozvíjí. K mužskému fotbalu se nyní tlačit nechci.
