Bývalý reprezentant Kobylík skončil na lavičce Frenštátu

Osobnost Deníku

Patrik Halda ve Frenštátu ožil, chválí partu a rád by zkusil vyšší soutěž

Je mu teprve jednadvacet let, stihl toho už ale celkem dost. Odchovanec frenštátského…

Přečíst článek >

Nyní David Kobylík pozvolna přechází z pozice hráče na pozici trenéra. Poslední rok strávil šestatřicetiletý Kobylík jako hrající trenér ve Frenštátě pod Radhoštěm a nyní se stěhuje do Kralic na Hané, kde nahradí svého kamaráda Iva Lošťáka. „Máme o fotbale podobné představy. Šly za mnou dobré reference z posledního angažmá. Hrozně se na to těším,“ říká David Kobylík, kterého trénování zcela pohltilo a v budoucnu by nemuselo zůstat jen u přeboru. „Každý, kdo mě zná, ví, že mám ty nejvyšší ambice,“ dodává.

Zdroj: Deník/Dalibor TobolaV Kralicích, které jsou po podzimu šesté, nahradíte svého kamaráda Iva Lošťáka. Jak se na novou výzvu těšíte?

Co vím, tak jsem se do Kralic dostal na jeho doporučení. Jsme velcí kamarádi a o fotbale máme stejné představy. Navíc jsem teď trénoval jeho syna ve Frenštátě a měl jsem informace z první ruky. K tomu ještě spolu hrajeme i malý fotbal. Šly za mnou dobré reference z posledního angažmá ve Frenštátě. Hrozně se na to těším. Líbilo se mi, jak se k Ivošovi lidé v Kralicích zachovali, že mu poděkovali za práci, kterou odvedl. Takové čisté chování by mělo být všude.

Ve Frenštátě jste byl hrajícím trenérem. Bude to platit i v Kralicích?

Nějak to v hlavě mám, ale rozhodnu se až po zimní přípravě. Vyzkouším si tam, jak to bude fungovat. Ale primárně přicházím jako trenér. Se zapojením do hry tolik nepočítám, ale kdybych cítil, že tomu mužstvu můžu pomoct, tak se tomu nebráním.

Kluziště ve Frenštátě navštívily tisíce bruslařů

Jak to máte s licencí? Můžete být vedený oficiálně jako hlavní trenér?

Ano, budu moc být. Měl jsem kurz Grasroots a budu mít céčko. Myslel jsem, že ho mám automaticky za sto ligových startů, ale to bylo časově omezené. Teď v lednu tedy budu mít céčko, plus do toho ten Grasroots, což je taková nadstavba směrem k B-licenci, se kterou  by se měl kraj trénovat.

Jaké bylo angažmá ve Frenštátě?

Přišel jsem tam v zimě ve skoro bezvýchodné situaci. Mužstvo mělo po podzimu deset bodů, takže bylo velkým úspěchem, že se nám to podařilo zachránit a skončili jsme na 32 bodech. Velký dík patří hráčům a taky manažerovi Františkovi Mikulenkovi, který by měl pomáhat i v Kralicích. Podařila se nám tam velká věc. Tým se dva roky plácal mezi soutěžemi a ti kluci si nevěřili. Myslím, že jsme tam odvedli kus práce a mě osobně to strašně sedlo.

Jako hráč jste toho prošel hodně. Z čeho nebo od koho si nejvíc berete?

Zažil jsem hodně trenérů a stylů. V zahraničí jsou úplně jiné nároky, to vám potvrdí každý, kdo hrál venku. Co se trénování týče, tak mě ale zásadně ovlivnili dva lidé. Na začátku mé kariéry Leoš Kalvoda a potom Karel Brückner, který i všem velkým hráčům jako Rosický nebo Nedvěd ukázal, že fotbal se dá hrát i jednoduše. Já od hráčů vyžaduji, ať si odvedou svou práci do defenzivy a v ofenzivě, ať jsou kreativní. Maximálně je budu podporovat v tom, ať jsou individuální, ať se pokoušejí o věci. Razím heslo, že raději desetkrát něco zkusím, devětkrát to zkazím a podesáté dám gól.

Obránce Tomeček po obnovení kariéry: Hokej mi strašně chyběl

Jaké vy osobně máte trenérské ambice? Přemýšlíte v delším časovém horizontu, nebo se teď soustředíte jen na Kralice?

Krajský přebor je takový odrazový můstek. Jak pro kluky, kteří když hrají dobře, můžou si získat lepší angažmá, tak i pro trenéry. Každý, kdo mě zná, ví, že mám ty nejvyšší ambice, ale je nesmysl teď říkat, co kdy budu trénovat. Strašně mě to baví a vždy jsem k tomu tíhnul. Už když jsem hrál za Sigmu, chodil jsem čtyřikrát týdně trénovat žáky. Každý se chce posouvat dál, ale mezi úspěchem a neúspěchem je strašně tenká hranice. Je mi teprve šestatřicet, chci se rozvíjet v kraji, být úspěšný, a když to půjde dál, tak půjdu dál. Určitě bych chtěl, ale takových trenérů je milion.

Hrajete i stále populárnější malý fotbal. Jak vás ten naplňuje?

Baví mě to, jinak bych to nehrál. Sice je to zábava, ale dnes nejde nic dělat jen tak, že si jdu zahrát. Hrajeme celostátní ligu. I ten malý fotbal má jasná pravidla, která se musí dodržovat. Na tohle budu pes i ve velkém fotbale. Zábava není v tom, že si jde člověk jen zahrát, ale když se vyhraje, byť to třeba není po brilantním výkonu. Jedinou zábavou, kterou znám, je výhra. Nedokážu si představit, že by se mi líbil zápas, který jsem prohrál.

V létě uplynulo patnáct let od vašeho vítězství na EURU do 21 let. Je to pro vás s odstupem času největší fotbalový zážitek?

Asi jo. Dnes je to z mé kariéry nejvíc ceněné. Samozřejmě tam byl i slovenský titul, ale to EURO bylo jiné. Dodnes jsme v republice jediní, kteří přivezli zlatou medaili. Je to sice klišé, ale hrát za nároďák je nejvíc. V reprezentačním dresu mi bylo fakt nejlíp.

Kopřivničtí florbalisté prohospodařili nadějný náskok