Domácí premiéra vám moc nevyšla…

Bohužel, utkání jsme nezvládli. O poločasu jsme sice prohrávali o jednu branku, ale pak jsme hráli do plných a Mikulovice využívaly brejky. To, co jsme chtěli hrát na soupeře, použili hosté na nás.

Jaká byla v kabině nálada po utkání?

Už jsme se o tom s klukama bavili. Nějaké chyby tam byly, ale utkání rozebíráme až na pozápasovém tréninku, kdy se všichni po víkendu sejdeme.

Nový Jičín dal dvě branky po vašich dlouhých autech…

To jsou varianty, které máme nacvičené z tréninku. Snažím se najít Smolarčíka, který to prodlouží hlavičkou. To, že zahrávám auty celkem daleko, mám asi v sobě. Přišlo se na to v dorostu a od té doby toho využíváme.

Naopak Mikulovice daly třetí branku po vaší straně…

Šel tam dlouhý pas. Hlídal jsem si nabíhajícího útočníka, ale nechal jsem si míč víckrát skočit a soupeř se ke mně dostal již tak blízko, že jsem jej už nestihl přehodit. Trefil jsem ho někam do ramene a šel sám po lajně, odkud nacentroval před bránu, kde stopeři nepokryli dalšího útočníka, který skóroval. Byla to celkem chyba, měl jsem to radši kopnout někam na tribunu.

Letos to nebyl první domácí propadák…

Když hrajeme venku, hrajeme zásadně ze zajištěné obrany a snažíme se využívat rychlé protiútoky. Doma se nám nedaří dávat branky, a když prohráváme, musíme hru otevřít, a to nám nevychází.

Máte mladý tým. Jaké je přejít z dorostu do mužské kategorie?

Já jsem měl to štěstí, že jsem se v A-týmu ukázal již v době postupu z kraje. To se tehdy vrátil Honza Žemlík z Vietnamu a já hrál po jeho boku, takže jsem hodně pochytil. Za dorost jsem v posledním roce, co jsem mohl, vůbec nehrál. Jinak ale přechod z dorostu je pro kluky těžký. V mladší kategorii vynikají, v mužích už to není tak automatické a hlavně nemohou hrát tak na sebe. Hraje se hodně kolektivně a určitě je to tvrdší.

Je záchrana stále priorita?

Samozřejmě, dokud nezískáme potřebné body, budeme hrát o záchranu. Letošní sezona je opravdu zvláštní, více se nám daří venku než doma, takže asi budeme více vozit body z hřišť soupeřů.

Na závěr jedna perlička: na podzim jste měl v zápise o utkání jméno Michal Farkaš, nyní již máte Michal Kiss Farkas…

Kiss Farkas je mé pravé jméno pocházející z maďarštiny. Když jsem přestupoval ze Štramberku právě do Nového Jičína, tak nevím, zda se spletli, nebo se jen nedohodli, a dali mi na registraci Michal Farkaš. Před zahájením jara jsem ukázal sportovnímu manažerovi občanku, zda by mi nemohli změnit registraci. Šlo mi hlavně o to, že pokud by rozhodčí dělali nějaké konfrontace a kontrolovali mi občanku, mohl by to být problém.