Návrat na místo činu. Bývalá dlouholetá opora Sigmy Olomouc Michal Kovář, si opět zahrál na Andrově stadionu.

V rámci přípravného utkání režíroval defenzivu Fulneku, která ani jednou neinkasovala. Dá se říct, že návrat Kovářovi vyšel dokonale, ale větší nostalgické pocity nebo satisfakci u Michala nehledejte.

Kapitán mistrů Evropy do šestnácti let je ve Fulneku nadmíru spokojený a rezolutně popírá, že by měl s Olomoucí špatné nebo snad vyhrocené vztahy. „Není to tak špatné, jak si někteří myslí,“ vyvrací fámy v rozhovoru pro Novojičínský Deník.

Porazit Sigmu na jejím stadionu byť jen v přípravném zápase je pro nováčka druhé ligy jistě úspěchem i z hlediska sebevědomí, že?

My jsme sem jeli s tím, že tady chceme něco uhrát a hlavně si zahrát fotbal. Přípravu jsme začali den před zápasem. Moc jsme balon neviděli. Jsem určitě spokojený. vyhrát 2:0 venku s prvoligovým týmem, ať už je to Olomouc nebo někdo jiný, je pro začátek dobrý výsledek.

Byla pro vás výhoda, že nemáte na rozdíl od Sigmy v nohách týden přípravy?

Výhoda to je, ale první liga je kvalitní, takže zase jako takovou nevýhodu bych to pro ně neviděl.

Opět jste nastoupil na Andrově stadionu. Jaké jste měl pocity?

Rád jsem si tady zahrál. Odehrál jsem na tomto stadionu pár let. Určitě jsem rád přijel a viděl kluky. Takže super.

Když jste z Olomouce odcházel, dost se probíralo, že to nebylo zrovna harmonické loučení, jaké by si její odchovanec zasloužil. Jaký máte teď vztah vy a Sigma?

Je pravda, že jsem neodcházel za úplně super situace. Ale ten vztah není až tak špatný, jak si třeba někdo myslí. Já tady mám spoustu kamarádů a známých, takže si tady vždycky rád s někým popovídám.

Po postupu do druhé ligy panuje ve Fulneku určitě dobrá atmosféra. Může Michal Kovář říct: „Jsem ve Fulneku spokojený.“?

Jo, určitě. Měli jsme cíl postoupit, to se nám podařilo. Takže stoprocentní spokojenost a teď se uvidí.

A procento spokojenosti by jistě vzrostlo v případě postupu do Gambrinus ligy. Je to ambicí a v možnostech Fulneku?

Tak uvidí se. Kdyby byla ta šance a možnosti klubu, tak se dá o tom samozřejmě uvažovat.

Do týmu přišel nový trenér Daněk místo Kouřila. Překvapila vás výměna trenéra?

Určitě. Cíl byl postoupit a to se podařilo. Překvapení to bylo, ale bylo to rozhodnutí vedení. Real Madrid taky vyhodil trenéra, který vyhrál titul. Je to vždy o komunikaci a o tom, jaké má vedení plány. My hráči to neovlivňujeme.

A bavil jste s vedením klubu jaké má plány?

On má vždycky nejvyšší. Tak jak se postupovalo od spodu stále nahoru, má za cíl určitě i první ligu.

Přesto neuvažoval jste ještě o změně klubu?

Ne. Určitě ne.

Prý máte stále zajímavé nabídky. Je to pravda?

Nabídky přišly.

Z české ligy nebo zahraničí?

Nevím, jestli je Slovensko zahraničí. (smích)

A z Gambrinus ligy?

Nějaký kontakt tam byl. Ale já jsem to více méně zavrhl. Oni by mě stejně nepustili. (smích) Na rovinu říkám, že bych ani nešel.

Bude Fulnek posledním vaším profesionálním angažmá?

Chtěl bych tam určitě dohrát kariéru.

Před týdnem proběhla benefice mistrů Evropy do šestnácti let z Erfurthu. Vy co by kapitán tohoto výběru jste zúčastnil?

Ne, nebyl jsem tam. Já jsem byl v Německu, takže jsem to nestíhal. Byla krátká dovolená. Měl jsem toho hodně.

A vzpomenete si na zlatou sestavu z Erfurthu?

Určitě v dobrým vzpomínám. Mám doma medaili. Bylo to super. Je to už strašná doba. Nebyl jsem jen v šestnácte, šel jsem až do jednadvacítky. Vzpomínám na všechno rád.

Jste ještě v kontaktu se členy toho týmu? Například s Bergerem nebo Řepkou?

S těmito už moc ne. Spíš s Moraváky a Olomoučáky. Jako Petr Pižanowski, Zdeněk Cieslar, s kterými jsem hrával v reprezentaci. S těmi se navštěvujeme.