Ovšem od prvních zápasů se stal základním kamenem, na kterém TJ VITTO TEA Frenštát stavěl svou záchranářskou zeď. V devíti zápasech ze čtrnácti udržel dvaadvacetiletý Plánička čisté konto. Ve zbylých utkáních inkasoval sedm branek, což bylo nejméně ze všech týmů Moravskoslezké divize E. Po podzimu beznadějně poslední Frenštát se tak vyhoupl na dvanácté místo tabulky.

Na jaře jste vychytal devět zápasů bez obdržené branky. Pomohl jste Frenštátu zachránit Moravskoslezskou divizi i pro příští rok, tudíž můžete být s vykonanou prací navýsost spokojen, viďte?

Nejen já. Na záchraně se podílelo celé mužstvo. To nejde vztahovat na jednotlivce.

Patříte druholigovým Jakubčovicím. Ovšem v zimě jste se do kádru nevešel. Chtělo se vám vůbec do Frenštátu?

Ze začátku jsem moc nechtěl, to musím přiznat. Ale teď vím, že jsem udělal moc dobře, když jsem šel do Frenštátu pod Radhoštěm. Děkuji všem tady ve Frenštátě, že jsem tady mohl chytat a že jsme dokázali divizi tady zachránit.

Jaké jste měl další možnosti?

Možnosti jsem neměl praktický už žádné, protože jsem se dozvěděl, že nebudu ve druhé lize chytat až na poslední chvíli, když už byly uzavřené kádry. Trenér Bittengel mi navrhl, ať trénuji v Jakubčovicích, ale ať si něco najdu.

Ze tří brankářů Jakubčovic jste to paradoxně vy, kdo nakonec jde do Dukly Praha, kam se Jakubčovice stěhují. Angažmá ve Frenštátě vám asi pomohlo…

To nevím, zda mi to pomohlo v tom, že jdu do Prahy, to se musíte zeptat trenéra Bittengela. Osobně jsem rád, že jsem tady mohl chytat. Co mám očekávat od přechodu do Prahy v tuto chvíli vůbec nevím.

Frenštát pod Radhoštěm jste v zimní přestávce posílil společně se svými jakubčovickými spoluhráči Bohuslavem Škopkem a Davidem Molnárem. Byli jste vy tím klíčem k záchraně, nebo to byl příchod kouče Mariana Bedricha?

Určitě jsme to nebyli my tři. My jsme ten tým jen doplnili. Největší zásluhu na tom, co jsme dokázali, má trenér Bedrich, Postavil to tady do latě, nastavil určité mantinely, podle nichž jsme se řídili a hráli. Vycházelo nám to a v soutěži jsme se zachránili.

Je lehčí chytat v divizi než ve druhé či první lize, kterou jste okusil s Opavou? Nebo jste zastáncem teorie, že střely jsou stejné v každé soutěži?

Střely jsou všude stejné, ale musíme se na to dívat především z té stránky, že v nižších soutěžích hrají fotbalisté, kteří chodí normálně do práce a hrají fotbal pro legraci. Ve druhé lize se maká na sto procent, takže nějaký rozdíl tady samozřejmě je.

Trénoval jste s Frenštátem, nebo Jakubčovicemi?

Trénoval jsem v Jakubčovicích a do Frenštátu jsem přijížděl na předzápasový trénink a mistrovské utkání.

Jaký máte nyní program? Čeká vás dovolená?

Za čtrnáct dní máme sraz v Praze, takže žádná velká dovolená mne nečeká.

Už před jarní části jste prohlásil, že do Prahy chcete a nebojíte se toho. Platí to i nyní?

Jsem rád, že mám angažmá, ale vůbec nevím, co od toho mám očekávat. Určitě se o místo v brance poperu.

S vaším jménem to v brance nemáte jednoduché. Teď budete v Praze, kde chytal i legendární František Plánička. Zvládnete ten tlak?

Já nevím. Nad tím nepřemýšlím. František Plánička byl vynikající brankář, ale já jsem Jakub. Jsem jiný a nechci se s ním srovnávat.