Fotbalista s téměř třístovkou prvoligových startů rozhodně končit nehodlá. „Fotbal je pro mě droga, pokud vydrží zdraví, budu hrát klidně do šedesáti,“ řekl s úsměvem v rozhovoru pro Deník.

Michal Kovář má za sebou pestrou kariéru. Její hlavní část strávil v olomoucké Sigmě. Tři roky pak byl v Německu, kde oblékal dresy SSV Reutlingen 05 a Hansy Rostock. Zažil také slavnou éru Romana Mročka ve Fulneku, následně ještě kopal za HFK Olomouc, Zábřeh a Mohelnici.

V současné době je pracovně na roztrhání. Jako hrající trenér vede v krajském přeboru Fulnek, v olomoucké Sigmě pak předává své zkušenosti jako trenér začínajícím fotbalistům.

Je vám sedmačtyřicet a stále aktivně hrajete, kde berete motivaci?
(usměje se) Je to jednoduché, fotbal mě stále baví. Přináší mi radost, potěšení. Mé tělo ho potřebuje. Když třeba týden netrénuji, nic nedělám, necítím se ideálně. Fotbal je pro mě droga, potřebuji ho k životu. Pokud budu moci, budu hrát klidně do šedesáti.

Klubem vašeho srdce je Sigma, nicméně v posledních letech jste se zabydlel ve Fulneku, kde jste prožil i slavnou éru Romana Mročka, a teď vedete tým v krajském přeboru…
Jak říkáte, ve Fulneku jsem zažil slavnou éru, kdy se ve městě hrávala druhá liga. Narazil jsem tam na výborné lidi, na které mám vazby. Rád se tam vracím a když je to za fotbalem, tak je to ještě lepší.

Trénování třeba někde v blízkosti Olomouce by se vám nelíbilo?
Musím přiznat, že nabídky mi chodí co půl roku, ale zatím to neřeším. I když musím do Fulneku dojíždět, tak mi to nevadí.

Jak vnímají vaši svěřenci, že ještě s nimi vyběhnete na trávník?
V tom není žádný problém. Nikomu po fleku nejdu. Nastupuji, když je nutnost, kdy nám to hoří. Jinak ale hrají ti mladší.

Troufl byste si ještě na vyšší soutěž ještě?
Úplně v klidu, nebál bych se toho. Měl jsem bohatou kariéru, člověk má zkušenosti. Vím, že divize je trochu něco jiného, ale proč ne. Myslím si, že bych něco uhrál.

Je to tak, že netrénujete jen Fulnek?
Ano, je to tak. Mám to spojené. Trénuji ještě v olomoucké Sigmě, kde pracuji u mládeže, a to u starších žáků U15. Rád bych se u mládeže v budoucnu posunul i výše. Uvidíme, jak se to podaří.

Pojďme ještě k Fulneku. Na povrch prosákly informace, že klub na tom není zrovna nejlépe, že dokonce hrozilo i to, že se do soutěže nepřihlásíte…
Ano, problémy máme, ale hrát budeme, rozhodně se nechceme odhlašovat. Všechno je dnes o penězích, tím nemyslím finanční prostředky na hráče, ale celkově na chod klubu. Pojedeme v úspornějším režimu a i tak věřím, že se v kraji neztratíme.

Na fanoušky čeká letos velké derby. Do kraje postoupily nedaleké Jakubčovice…
Všichni se už těšíme. S Jakubčovicemi to bude hodně atraktivní. Derby má vždy speciální nádech, dělá fotbal ještě krásnější.

Michale, poslední otázka směřuje k pandemické situaci. Jak podle vás zasáhla do fotbalu?
Myslím si, že hodně. Už nyní se ukazuje, jak moc ubývá hráčů, s tím zanikají kluby. Dlouho se nehrálo, kluci zpohodlněli, navíc zjistili, že žít se dá i bez fotbalu. Na řadu přijde i spojování klubů. Musím přiznat, že z toho nemám dobrý pocit.