Odchovanec bíloveckého fotbalu Michal Seidler, jenž postupně přesedlal na futsal, v létě vyměnil dres maďarského mistra z Gyoru a od nové sezony hájí barvy pro změnu polského mistra, když nové pálí ostrými v týmu Rekord Bialsko-Biala, se kterým momentálně suverénně vévodí polské Ekstraklase a navíc vládne střelecké tabulce soutěže. „V Polsku jsem zatím maximálně spokojený. Cílem klubu je obhájit domácí titul i pohár, takže věřím, že se nám to všechno povede,“ přeje si futsalový kanonýr s přezdívkou Jumbo.

Jak jste si užil letošní slavnostní vyhlášení na pražském Žofíně?

Bohužel jsem tam nemohl být, protože jsme měli zrovna v Polsku televizní zápas, takže jsem se nemohl zúčastnit. Ocenění za mě převzal můj dobrý kamarád Martin Brůna, který skončil druhý v kategorii futsalových trenérů.

Michal SeidlerV loňském roce jste toho stihl poměrně dost. Čeho si nejvíce ceníte?

V první půlce roku jsem byl ještě v Maďarsku, kde jsme vyhráli pohár a získali i titul v lize. V létě jsem pak přestoupil do Polska, kde můj nový klub Bialsko-Biala taky získal titul, takže jsme začali kvalifikací Ligy mistrů, ve které se mi střelecky dařilo a podařilo se nám postoupit z prvního místa do hlavní části mezi dvaatřicet nejlepších. Do elitní fáze mezi nejlepší šestnáctku už jsme ale pak nepostoupili, ale myslím si, že i tak to bylo úspěšné tažení.

S reprezentací jste ale zažil zklamání, když jste v zářijové baráži o postup na mistrovství Evropy neuspěli proti Srbsku. Ve zmíněném dvojzápase jste vstřelil čtyři české góly ze sedmi. Proč to nakonec nevyšlo?

To byla velká škoda a zároveň veliké zklamání. Doma jsme prohráli 3:4 a v Srbsku jsme pak hráli 4:4, takže nám k postupu chyběl jediný gól. I když jsme v baráži dostali jednoho z nejsilnějších soupeřů, tak jsme si věřili, protože se nám se Srby dařilo. Tohle byla na jinak úspěšném roce taková kaňka. Kdyby vyšel i postup na Euro, tak by to byl rok snů.

I tak vás ale nyní čeká s reprezentací nabitý program…

To je pravda, i když raději bychom samozřejmě byli na Euru, které ve Slovinsku začíná na konci ledna. V sobotu odjíždíme na turnaj do Maďarska, kde nás v příštím týdnu čekají kromě domácích ještě zápasy se Slovenskem a s Chorvatskem, které taky nepostoupilo na mistrovství Evropy. Hned potom pak odlétáme do Brazílie na Grand Prix, kde nás ve skupině čekají Kolumbie a Kostarika. Ve druhé skupině jsou pak Brazílie, Belgie a Mozambik.

Jak si zatím pochvalujete nové polské angažmá?

Trenérem je bývalý nejlepší hráč Polska a kromě mě a Honzy Janovského máme v týmu ještě jednoho Ukrajince. Zatím jsme vyhráli všech třináct utkání. Ono se může zdát, že je to nadvláda, ale každý zápas je těžký a zatím máme docela i štěstí. Říká se, že v Polsku je liga lehká, ale co mám možnost posoudit, tak polská liga je určitě nejvyrovnanější ze všech, kde jsem zatím působil. Každý totiž může porazit každého.

Jakou pozici má vlastně futsal v Polsku?

Futsal tam úplně žerou. Vůbec se to nedá srovnat s Českem, Slovenskem nebo s Maďarskem. Oni jsou v dobrém slova smyslu blázni. Hráli jsme třeba v Bialystoku, který byl tehdy předposlední v tabulce a přišlo tam tisíc lidí. Navíc se tam opravdu fandí, nechybí transparenty a skoro po každém zápase jsou tiskovky. V Polsku propagují futsal úplně jinak. Samozřejmostí jsou pravidelné sestřihy zápasů v televizi, prostě super.

MICHAL SEIDLER
Datum narození: 5. dubna 1990.
Čísla dresu: 41, 10.
Fotbalová kariéra: Bílovec, Vítkovice, Baník Ostrava, Dolní Benešov, Fulnek, Svitavy, Bílovec.
Futsalová kariéra: Brušperk, CC Jistebník, Pinerola Bratislava, Tango Brno, Slov-Matic Bratislava, Rába ETO Gyor, Rekord Bialsko-Biala.