Do sobotního utkání v Břidličné ale nenastoupil. „Měl jsem pracovní povinnosti. Tentokrát to nešlo skloubit,“ řekl Michal Kovář, který vedle Fulneku působí také u mládeže olomoucké Sigmy. „Příště už budu připraven naskočit,“ dodal.

Fulnečtí neprožívají letos velkou idylku. Do jednoho zápasu dokonce nenastoupili, protože jich bylo málo. Olomoucký rodák nechtěl nechat klub padnout na hubu. Pomáhají mu tak i další veteráni, jako například stejně starý Pavel Jurča.

Lukáš Mičulka
Lukáš Mičulka vyměnil v Německu dres

„Nepatříme ještě do starého železa,“ zdůraznil fotbalista, jenž si zahrál i německou Bundesligu za Hansu Rostock. Se slovy o fotbalovém důchodu u Michala Kováře nemáte šanci uspět. Konec hráčské kariéry nemá v hlavě. „Je to jednoduché, fotbal mě stále baví. Přináší mi radost, potěšení,“ vyznal se borec, který má na kontě skoro tři stovky startů v nejvyšší soutěži.

„Moje tělo fotbal potřebuje. Když třeba týden netrénuji, nic nedělám, necítím se ideálně. Fotbal je pro mě droga, potřebuji ho k životu. Pokud budu moci, budu hrát klidně do šedesáti,“ řekl odhodlaně.

Na otázku, zda by si troufl i na vyšší soutěž, odpověděl: „Úplně v klidu, nebál bych se toho. Měl jsem bohatou kariéru, člověk má zkušenosti. Vím, že divize je trochu něco jiného, ale proč ne. Myslím si, že bych něco uhrál.“

Na hřišti tak nastupuje po boku spoluhráčů, kteří by věkem mohli být i jeho synové. „Je to tak,“ pousmál se. K tomu, že by zabíral Michal Kovář místo mladším, řekl: „V tom není žádný problém. Nikomu po fleku nejdu. Nastupuji, když je nutnost, kdy nám to hoří. Jinak ale hrají ti mladší. Vzhledem k tomu, že máme ale úzký kádr, tak je člověk vytížený dost.“