Pavlík: věřil jsem, ale měli jsme hodně štěstí

V létě přišel slovenský středopolař Marcel Pavlík s pověstí posily, která vyztuží středovou řadu druholigového nováčka. V prvním utkání proti Příbrami ale seděl na lavičce a do druhého duelu s Vítkovicemi už neměl šanci zasáhnout. V tréninku si totiž přetrhl přední křížový vaz. Do druholigového kolotoče tak ve středu dvaatřicetiletý Pavlík opět naskočil až před čtyřmi týdny v Třinci. Hned v následujícím kole rozhodl o domácí remíze s Čáslaví (1:1) a v sobotu skóroval podruhé. Tentokrát načal střelecký účet utkání Fulnek – Krč.

Druhý zápas doma, druhá branka…
Mám jen štěstí. Dneska jsem si tam naběhl, a pak to dával do prázdné branky. Jsem ale rád, že jsem ten gól dal. Škoda jen, že jsme se trápili. Byli jsme však lepší a zaslouženě jsme vyhráli.

Vedli jste, ale soupeř pak dvěma slepenými góly stav zápasu otočil. Bylo o přestávce v kabině hodně horko?
Dvě rychlé branky nás rozhodily. Řekli jsme si však v kabině, že to musíme otočit.

V zápase jste se musel ve středu hřiště obejít bez Radka Slončíka. Byl jste to vy, kdo „dirigoval“ mužstvo. Hraje se vám s ním lépe?
Určitě se mi hraje lépe s ním. Ne, že by se mi s Pepou Lukaštíkem hrálo špatně, ale Slon je Slon (úsměv).

Vám, jako mužstvu, chybí vyloženě koncový útočník, který by rozhodoval zápasy. Jak se vám osobně v takové situaci hraje? Nechybí vám hrotový hráč na kterého můžete hrát?
Chybí, nechybí. My, záložníci, máme doplňovat koncové hráče ze středu. Útok nemáme sice nyní bůhvíjaký, ale dali jsme dneska tři góly a vyhráli. A to je nejdůležitější.

Ten vítězný gól ale padl úplně v závěru. Věřil jste, že se vám ho ještě podaří dát?
Věřil jsem do poslední chvíle. Měli jsme ale obrovské štěstí. Už minule jsem vyrovnával v devadesáté minutě, a teď to bylo ještě později.

Jak na tom jste fyzicky? Už jste se dostal do optimální formy?
Určitě mi ještě chybí dva, tři týdny, abych se do toho dostal. I kondičně. Navíc dneska bylo hodně teplo, byl jsem hotový už o poločase. Přiznám se, tahají mě hodně nohy.