„Ono to možná vyzní nešťastně, protože to, co se děje teď, si nikdo nepřeje, ale je pravda, že kdyby se hrálo a já bych jen z tribuny sledoval, jak mi utíká jeden zápas za druhým, bylo by to pro mě mnohem těžší,“ přiznává pro klubový web Fillo, který rehabilituje poté, co si natrhl postranní vazy.
Čtyřiatřicetiletý zkušený fotbalista vidí v současné době i jedno velké pozitivum. „Je to čas, který teď můžu věnovat rodině. Tolik jsem ho snad ještě nikdy neměl. Syn Nikolas už chodí do školy, takže máme dost práce s úkoly. Děláme to všechno spolu a i když někdy musím být i přísnější, cítím, jak nás to ještě více stmeluje a sbližuje,“ říká Fillo.
close
info
Zdroj: Deník / Lukáš Ston
zoom_in
Kdy se musí mít při učení se synem na pozoru? „Při psaní. To ho nejvíce irituje,“ usmívá se Fillo. „Učení je fajn, vytváří pevný bod každodenního programu. Ráno vstaneme, nasnídáme se a víme, že je na řadě škola. A tak se do toho pustíme,“ vykládá Fillo.
„Mít v téhle době, kdy v podstatě nemáme možnost opustit domov a někam si vyrazit, jakýkoliv pevný bod v každodenním režimu, je hrozně důležité. Nám ho vyplňuje škola. Jakmile jsme hotovi, víme, že přijde odpoledne a můžeme si všichni, takže i s dcerkou, hrát,“ hlásí Fillo.
close
info
Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň
zoom_in
Kabina mu chybí. „Moc se těším, až se zase všichni sejdeme. Teď mohu postupně koleno léčit, už pomalu odkládám berle. Celkově mě netlačí čas a proto ani nemám nějaké nutkání to uspěchat. To je ale jenom můj příběh. To, co se teď děje ve světě, je mnohem vážnější,“ dodává Martin Fillo.
