„Honzovi samozřejmě přeji. Je to jeho život. Ať maká a hraje, já mám taky svou práci. Doma si to určitě podrobně rozebereme, jak bude příležitost. Můžeme se z dnešního utkání poučit oba. A přestože jeden tým prohrál, život jde dál,“ pronesl Václav Daněk a vyvrátil spekulace, že by se před utkáním vzájemně hecovali, popřípadě o něco sázeli: „To určitě ne. Myna podobné věci v rodině moc nejsme. Spíš si přejeme, aby to bylo co nejlepší.“

Jeho syn, Jan Daněk, byl po utkání z výsledku trochu zklamaný. „Věděli jsme, že Fulnek má dost problémy, ať už vinou zranění, nebo dvou červených karet z posledního utkání,“ připomněl Jan Daněk a pokračoval: „Venku se vždy snažíme něco uhrát, ale moc se nám to, bohužel, nedaří. V každém případě musím konstatovat, že dnes jsme měli na víc, než zde prohrát.“

Dodal také, že společné působení obou týmů v Jakubčovicích bylo cítit. „Bavili jsme se o tom, a přiznám se , že jsme se i dost těšili, zda nás přijde z bývalých Jakubčovic někdo podpořit. Nějací fandové tu byli, kteří s námi jezdili. Bylo to určitě výjimečné utkání,“ pokračoval.

Nakonec potvrdil slova svého otce. „My se vůbec nehecujeme, každý se soustředí na to svoje. Jsme v klidu, moc si před utkáním ani nevoláme. A nebylo to poprvé, takže jsme už zvyklí,“ uzavřel s úsměvem bek pražské Dukly.