Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Schäfer: Vzpomínky na má fotbalová léta

Frýdek-Místek, Kopřivnice – Málokdo ví, že vytáhlý brankář a nyní trenér brankářů ve frýdecko-místeckém klubu, Svatopluk Schäfer, je akademickým mistrem ČSSR.

29.11.2012
SDÍLEJ:

Brankář frýdecko-místeckých Válcoven, Svatopluk Schäfer.Foto: Archiv Svatopluka Schäfera

„To byla krásná léta," vzpomíná na své gólmanské úspěchy Schäfer. „Kromě toho jsem se ale stal také vítězem národního poháru a v roce 1976 i mistrem ČSSR," doplnil kdysi vynikající gólman a velký fanda do poštovních holubů. „Jo holubi, to je má velká láska. Bohužel už jen pasivní, není tolik času. Ale pokud je nějaká výstava, nebo mě pozvou kamarádi, rád se svému bývalému koníčku věnuji," vzpomíná.

Svatopluk Schäfer

Táta - můj první trenér

Bodejť by vytáhlý klučina nakonec neskončil u fotbalu, když jeho otec byl dlouhé roky oporou ostravského celku SK Slezská, předchůdce dnešního Baníku Ostrava. „Znám to jen z vyprávění, jelikož táta byl v Ostravě v době války. Přišel tam v roce 1943 ze Vsetína. Stále vzpomínal na utkání, kdy Slezská vyhrála ve Vsetíně 4:3. I když tehdy Vsetínští prohráli, tak táta zachytal velice dobře a nebylo divu, že si jej ostravští funkcionáři všimli. Slezská se tehdy rvala o postup do ligy s Vítkovicemi," prozradil, jak vlastně došlo k přesunu Schäfera staršího do Ostravy. „Když jsem byl malý, tak táta na mě moc času neměl. V té době totiž vykonával významnou společenskou funkci, když byl vedoucím lomu ve Štramberku. On se tehdy zajížděl, takže tam byl vlastně pořád. Vzpomínám si ale, že já původně do brány ani nechtěl. Nebyl jsem moc vysoký, ale kluci řekli: Schäfer, jdeš zkrátka do brány a basta," směje se při vzpomínce na své brankářské začátky dnes již jednašedesátiletý brankář. „Táta byl vlastně mým prvním trenérem a na dlouhou dobu také jedinným. Vždyť tehdy žádní brankářští specialisté nebyli. Dal mi opravdu hodně. Když to šlo, tak mě brával na své tréninky a po nich mi pak kopal. Stejně tomu bylo i v době, kdy jsem studoval. Sotva jsem přijel z Ostravy, tak jsme vzali míč a pelášili na plácek za barákem," dodal Schäfer.

Přesun do Baníku

Kopřivnický rodák strávil ve svém městě dlouhých třináct fotbalových let. „Byly to ale nádherné roky. Vždyť já už v sedmnácti dostával příležitost mezi muži v divizi. Tehdy to zde trénoval Miroslav Wiecek a když jsme hrávali na dvě, tak mi většinou nemohl dát gól. Někdy z toho byl až zoufalý. Jenže pak jsme se opět potkali v Baníku a tam mi to všechno vrátil. Vzpomínám si, že jsem chodil z tréninků zpráskaný a říkal si, že se tam už nikdy nevrátím. To byly ťafky, ty jeho rány se nedaly chytat" vzpomíná na ostravskou legendu Svatopluk Schäfer.

V lednu roku 1971 přišla pro Schäfra první velká nabídka. „Na tu chvíli nejde zapomenout. Dělal jsem tehdy zkoušku na VŠB. Byla to vlastně má vůbec první zkouška a já šel na řadu jako poslední. Najdednou se na chodbě objevil takový chlapík (Vavrečka, pozn. red.) a zeptal se mě, zda-li bych nechtěl přestoupit do Baníku. No jděte pak hned na zkoušku, že. Naštěstí byl profesor Štěpanský už unavený. Zeptal se mě. Schäfer, stačí vám za tři? Pak vytáhl flašku slivovice a nalel mi i sobě. Dali jsme si jednu štamprli a já pak radostný upaloval domů," radoval se tehdy ze dvou příjemných událostí kopřivnický rodák.

Ve škole žádné úlevy

V Ostravě to ale Schäfer neměl jednoduché. V té době totiž studoval na vysoké škole, žádné úlevy však mít nechtěl. „Zpětně musím poděkovat Rosťovi Sionkovi, který byl už o rok výš než já. Říkal mi, ať si za žádnou cenu neberu individuální plán, že se mám stále držet se všemi a nedělat zkoušky zvlášť. Bylo to tehdy šílené. Běhal jsem ze školy na trénink, z tréninku zpět do školy a odpoledne zase na trénink. Když jsem večer došel na kolej, tak jsem byl doslova vyšťavený. Školu jsem ale zdárně dodělal a navíc v termínu. Možná tím ale má sportovní kariéra utrpěla, jelikož jsem se fotbalu nemohl věnovat natolik, co to vyžadovalo. Pořád se vlastně fotbal dělil se školou. Když se trenér Pospíchal dozvěděl, že Schmucker již pomalu v Baníku končí, třískl do stolu. Řekl, že potřebuje gólmana a né studenta. No a vedení udělalo Pavola Michalíka a já byl nahraný," zvážněl při vyprávění Schäfer.

Vojna v Táboře

V sezoně 1975/1976 přišla vojenská povinnost i na ostravského brankáře. Schäfer narukoval do Dukly Tábor, která pod trenérským vedením Františka Cermana hrávala ve třetí lize. „Baník tehdy získal svůj první mistrovský titul. To mě s odstupem času hodně mrzí, že jsem nemohl být osobně u toho. Ale na vojně taky nebylo špatně. Béčko v té době trénoval Milan Bokša a já byl něco jako velitel čety. Měl jsem pod sebou takové kopáče jako Peťa Němec či Jirka Sloup. I manšaft jsme měli jako hrom. Hráli tu například Mazura, Vdoviak, Calta, nebo Šourek. Ti všichni pak hráli ligu. Tehdy jsme bojovali o postup do druhé celostátní ligy, ale Budějovice nás vždy předběhly. I tak chodily k Jordánu vynikající návštěvy," vzpomíná na časy strávené v zeleném Svatopluk Schäfer.

Zpět do Ostravy a pak přestup do Frýdku

Po vojně se rodák z Kopřivnice vrátil zpět do Baníku. To byl rok 1976 a v Ostravě trénoval Jiří Rubáš. „Když jsem se vrátil, tak mi trenér řekl, že se o svou šanci musím porvat. No jo, ale tehdy Michalík chytával za nároďák, takže mi vše bylo jasné. Chytat jsem šel do béčka, ale z dorostu už začali vystrkávat růžky mladí jako Mikloško a Mačák," řekl Schäfer, který dále pokračoval: „Po zisku mistrovského titulu absolvoval Baník snad nejkrásnější zájezd. Asi na měsíc jsme odjeli do Kolumbie a Ekvádoru. Čtrnáctí dní jsme strávili v Bogotě, poté jsme byli ve městě Quito. Tehdy jsme si zahráli proti ekvádorskému národnímu týmu. Uhráli jsme před padesáti tisíci diváky remízu 1:1 a já navíc chytil penaltu. Je trénoval nějaký Jugoslávec a po zápase mi přišel osobně pogratulovat," vzpomíná na exotickou cestu Schäfer.
Rok 1977 byl přelomový pro B týmy ligových celků. „Béčka se tehdy celoplošně rušily, takže jsme se rozpustili i my. Převážná část kluků pak přešla do Poruby. Já měl původně zůstat s Michalíkem v áčku, ale nakonec jsem z Baníku odešel," vzpomíná na svůj ostravský hráčský konec Svatopluk Schäfer. Ten se následně při utkání v Gottwaldově potkal s trenérem Jánem Zacharem. „Po zápase přišel trenér za mnou a hned na mě spustil. Ty, dľhý! Nechceš chytať za Válcovně? No já byl z něj paf, tak jsem se jen zeptal, kde to vůbec je. A on hned: Čo? Ty nevieš, kde sú Válcovny?! Tak vlastně začala má éra ve Frýdku-Místku, kde jsem přišel společně ještě s Pepíkem Slámou. Ale začátky nebyly zrovna růžové. Na čtvrtém tréninku jsem si zlomil prst, pak jsem zase chytil vysoké horečky. Celý podzim jsem spíš proseděl na lavičce náhradníků. Pak jsem se však do brány vrátil a už jsem nikoho místo sebe na dlouhou dobu nepustil," přiblížil Schäfer svůj přesun do frýdeckých Stovek.

Šikovný brankář už jen svou výškou vzbuzoval u soupeřů velký respekt.

Nezvládnuté kvalifikace

Valcíři tehdy zrovna spadli z nejvyšší soutěže. Cílem tohoto ambiciózního celku byl brzký návrat zpět. „Dvakrát jsme druhou nejvyšší soutěž vyhráli, ale o postup do ligy jsme se museli rvát v kvalifikaci. Ta první byla s Vlašimí. Převážná většina našich kluků si ligu za Frýdek zahrála, takže cíl byl jasný. Chtěli jsme hned zpátky," vzpomíná tehdejší opora Valcířů. „Tehdy mi dal Jarda Hřebík góla jak u nich, tak i doma. Co si vybavuji, tak ve Vlašimi jsme dostali branku snad z dvoumetrového ofsajdu. Až později jsme se dozvěděli, že rozhodčí tam byli někde na zámečku hostěni už týden dopředu. Na odvetu u nás přišel plný dům. Bohužel jsme jen remizovali 1:1 a dál nepostoupili. Ale povídalo se, že nějaký borec z Vlašimi chtěl uplatit rozhodčího. Peníze dal údajně do ruky tehdejšímu předsedovi disciplinární komise. Nakonec se to celé smetlo ze stolu, že o žádné uplácení nešlo, když měl peníze po celou dobu právě tento člověk. No nic, Vlašim pak stejně prohrála s Košicemi a do ligy nepostoupila. V té době byla ale velká škoda, že se o Pepu Marchevského začaly zajímat ligové kluby. Úplně mu popletli hlavu a Pepovi se v té chvíli přestalo střelecky dařit," myslí si s odstupem času Schäfer.
Valcírům o rok později nevyšel ani druhý pokus o návrat mezi ligovou elitu. Stopku jim tentokráte vystavil Cheb. „No jo, Cheb. Ještě teď mám v uších tu jejich písničku Okolo Frýdku cestička a nad ní svítí hvězdička," směje se bývalý brankář. „V Chebu jsme prohráli 3:0, kdy bylo vymalováno během dvaceti minut. Doma jsme vyhráli jen 1:0. Problém tehdy byl v tom, že my už byli vítězi skupiny pět kol před koncem, kdežto Cheb bojoval s Příbramí až do posledního kola. My v té době trénovali jako v zimní přípravě. Skákali jsme přes překážky, běhali a lídři týmu v dalších zápasech spíš seděli na lavičce. Nebylo proto divu, že nás rozehranější Cheb pak přejel. Vypadli jsme úplně z rytmu," litoval zpětně trenérského tahu Svatopluk Schäfer.

Úplatkářská aféra

Dalším milníkem frýdecko-místecké kopané byl rok 1988. Přesnějši řečeno konec jarní části této sezony. V té době dostal trenér Valcířů Erich Cviertna nabídku od olomoucké Sigmy. Schäfer mu dělal asistenta. „Vybavuji si to, jako by to bylo včera. Poslední zápas sezony jsme hráli v Ústí nad Labem. Tehdy jsme spali v Teplicích a já před utkáním kluky nabádal, ať v žádném případě neblbnou, že zápas bude sledován ze všech stran. Přeci jen šlo o poslední kolo a Ústí se zachraňovalo společně ještě s Libercem. Tehdy za námi do Teplic přijel nějaký člověk z Liberce a nabízel nám za výhru nad Ústí peníze. Kluci tak byli finančně motivováni. No jo, jenže to jsme nevěděli, že se tady objevili i zástupci topícího se Ústí. Zápas se odehrál zcela v regulérních podmínkách a my tam nakonec prohráli. Liberec tehdy v Gottwaldově vyhrál, takže nakonec z druhé ligy padalo Ústí," vybavuje si po létech frýdecko-místecká ikona. „A pak to najednou přišlo. Tehdejší ředitel ústecké Setuzy si zavolal na kobereček tajemníka a chtěl vědět, kde se poděly všechny ty peníze, které měly klub v druhé lize zachránit. On vytáhl svůj notýsek a vše mu do detailu popsal. Začalo vyslýchání, spoustu hráčů a týmů to tehdy odneslo," říká Schäfer.

Samotné vyslýchání se nevyhlo ani samotnému Schäferovi. „Potrestán jsem nebyl, jelikož jsem o ničem nevěděl. Na disciplinárce to tehdy byli samí staříci. S námi mluvili jen tři, ostatní snad spali. A už to začalo. Pane trenére, vy jste neviděl, že hráči chodí po autobuse a rozdávají peníze? Já jim jen odpověděl, že když to chce někdo udělat tak, aby nebyl viděn, tak to snad tak udělá," kývá hlavou dnes již trenér brankářů. Frýdek na nějaký čas z druhé ligy vyřadili, poté je zase vrátili zpět, ale s bodovým odečtem.

Jako nazdárci

Naprostá většina frýdecko-místeckého kádru byla potrestána, Valcíři tak museli narychlo vytvořit úplně nový tým. Ve Stovkách si tak v době aféry zahráli takoví fotbalisté, jako například: Bednárek, Dlouhý, Vojáček, Kubala, Martaus, Dobýval, Cebula, Nesrsta, Machala, Sobotík, Podracký, Mička, Havlák, Vojvodík, Ďuriš, Babič, Stanko, Vaněk či Liberda. „Tehdy to nebylo vůbec nic příjemného. Byli jsme jako nazdárci, jelikož druhá liga měla dobrou úroveň. Ale brali jsme to zodpovědně, ale i s humorem. Vzpomínám si, jak Martaus dokouřil cigaretu a pronesl: Práčata, jdeme na ně," směje se Schäfer.

Tehdejší sedmatřicetiletý asistent trenéra ještě netušil, že se Bednárek v zápase v Hradci Králové zraní, a on se bude muset do druhé půle opět vrátit mezi tři bílé tyče. „Všichni už běhali po hřišti a já se šel převlékat. Na druhý den tehdy ve Sportu vyšlo, že brankář Bednárek ve druhém poločase zlikvidoval dvě šance Kovarníka. Na druhý den už ale v titulku stálo, že Bednárek byl vlastně Schäfer," mluví o svém návratu do branky rodák z Kopřivnice. „Z té sezony jsme měli všichni takové smíšené pocity. Spousta kluků normálně pracovala, takže když jsme přijeli z Teplic někdy kolem čtvrté, vstávat za dvě hodiny na šichtu asi příjemné nebylo. Některé zápasy byly vyrovnané, bohužel jsme ale nakonec žádný bod neuhráli a spadli jsme. Lidi ale na naše zápasy chodili a mohutně i fandili. Já pak po sezoně s fotbalem nadobro skončil," mluví o konci své aktivní kariéry Schäfer.

Brankáře Svatopluka Schäfera už při nástupu na hřiště nebylo možné přehlédnout.

Trenérská štace v Indonésii

Na tohle krátké období vytáhný gólman ze Stovek velice rád vzpomíná. Tehdejší olympijský výběr Indonésie se připravoval ve frýdeckých Stovkách na olympijské hry ve španělské Barceloně. „Tenkrát Indonésané přiletěli do Prahy a za trenéra chtěli vyloženě Pepu Masopusta. Ten si měl k sobě přibrat dva spolupracovníky. Masopust zrovna končil u reprezentačního áčka, a tak si s sebou vzal Milana Bokšu a maséra Karla Pelecha. Tehdejší místopředseda olympijského výboru, Olda Novák, měl pro Indonésany zprostředkovat soustředění. Nabídl jim Frýdek. Tým se ubytoval v hotelu Centrum a tréninky probíhaly tady ve Stovkách," objasnil Schäfer, jak vlastně k návštěvě exotického celku ve Frýdku-Místku došlo. „Byly prázdniny a já si vzal čtrnáctidenní dovolenou, abych Pepíkovi pomáhal s gólmany. Jeden den za týmem přijel syn prezidenta republiky, sedl si na střídačku a pozoroval, jak tady s těmi brankáři pracujeme. Na tréninku jsem jich měl asi sedm. Pak vstal a vydal se směrem k Masopustovi. Čtrnáct dní po jejich odjezdu mi pak přišel domů dopis, že od 6. října nastupuji v Indonésii jako trenér brankářů. Velkou měrou se na tom podílel můj kamarád Milan Bokša. V práci jsem si vzal neplacené volno a letěl napříč dobrodružství. Domů jsem se kvůli konci víza měl vrátit začátkem prosince. Jenže oni mi vzali pas a dopsali před šestku ještě jedničku. Já si tak vlastně o pár dní indonéskou štaci prodloužil," řekl Svatopluk Schäfer.

Do daleké Indonésie se už ale Schäfer nikdy nevrátil. „Měli velký zájem, abych se tam zase vrátil. Jenže oni po Novém roce hráli v Singapouru kvalifikaci, kteru bohužel prohráli. Trenér Masopust byl propuštěn a bylo vymalováno," smutnil Schäfer, který si nemůže vynachválit spolupráci s držitelem Zlatého míče z roku 1962. „Nechci, aby to znělo jako klišé, ale on byl naprosto obyčejný člověk. I když kvůli tomu, co v životě dokázal, mohl chodit namistrovaně, přijal mě k sobě jako rovný rovného. Žádné povyšování, či naznačení, že dělám něco špatně. I proto na něj nemůžu říct vůbec nic špatného."

Brankář Svatopluk Schäfer v době, kdy vojančil v Dukle Tábor.

Angažmá v Opavě

Po návratu z Indonésie nastoupil Schäfer do práce. „Pracoval jsem tehdy ve firmě mého kamaráda, kde jsem byl naprosto spokojený. Jednou jsem zrovna jel někde na služební cestu do Prahy a volal mi Jirka Berousek. Prý jestli nechci Opavě pomoci v první lize, že shání trenéra pro jejich gólmany. Já ale nechtěl vyšplouchnout Jirku Vejmelku, který mě zaměstnával, proto jsem se s ním musel nejprve poradit. Jirka se ale zachoval suprovně, řekl mi jen, ať neváhám a nabídku Opavy přijmu," vzpomíná na přesun do slezského celku.
„Soutěž už byla rozehraná, takže jsem tam vpadnul za plného provozu. Poté začaly nějaké problémy s peněži a vše se začalo bortit. Naštěstí jsem po odchodu Tomáše Matějčka měl štěstí na fantastické parťáky. V zimě roku 2004 přišel Jirka Neček, který se mnou pak dělal asistenta trenérovi Hapalovi. Ten rok tady byl naprosto vynikající. Fantastické prostředí, diváci, navíc jsme se v lize zachránili. Ale druhý rok už byl hrozný. Výplaty se začaly opožďovat, což samozřejmě nědělalo dobrotu. V zimě se navíc ozval Zlín a trenér Hapal odešel. Z ligy se spadlo a nebýt Pavla Hadamczika, tak Opava snad zmizela i z fotbalové mapy. Vlastně i díky němu jsem pak celý dluh dostal od Opavy zpět," dodal.

Pohár s Baníkem

Po neúspěšné sezoně v opavském klubu přišla nabídka z Ostravy. Schäfer začal nejprve pracovat u ostravské juniorky. Až když trenéra Jarabinského vystřídal Pavel Hapal, přešel k prvoligovému áčku. „Nejlepší byl asi rok, kdy tu trénoval Karel Večeřa. Měli jsme super realizační tým (Kula, Večeřa, Vydra, Ťapaj, pozn. red.). Navíc Baník měl výsledky, hráli jsme i evropské poháry. Na zápasy s Heerenvenem či Spartakem Moskva jen tak zapomenout nelze. Jenže po každých honech bývá nakonec sračka. V té době vyskočil Svěrkoš, dostal se do reprezentace a nakonec jej klub prodal. Odešel i Galásek a nastal problém. Když vám odejdou dva špičkoví hráči, není to vždy ideální. Přestalo se dařit a v dubnu 2009 jsme po porážce na Žižkově se Střížkovem byli všichni odvoláni. Následně mě oslovila ještě Karviná, kde jsem byl do roku 2011, pak jsem se vrátil zpátky domů, do Válcoven," prohodil s úsměvem Schäfer.

Návrat domů

Dnes jednašedesátiletý trenér připravuje ve Frýdku-Místku brankářské naděje. „Jsem v klubu vlastně takovým koordinátorem všech brankářů. Mám pod sebou dva trenéry a navíc se věnuji přípravě dorosteneckých a mužských gólmanů," řekl. A co dělá Svatopluk Schäfer v době, kdy se nevěnuje zrovna fotbalu? „To je jednoduché. Věnuji se zase fotbalu," směje se a dodává: „Člověk, se vlastně vzdělává celý život, takže sleduji zápasy v okolí a v televizi. Navíc pomáhám při vzdělávání trenérů při zdejším okresním fotbalovém svazu ve Frýdku-Místku. Byl jsem pomáhat i v Karviné. Jsem rád, že se mladí trenéři chtějí takto vzdělávat, jinak to ani nejde. Kdysi jsem si myslel, že stačí pouze praxe, ale to je chyba. Vše jsem si uvědomil, až jsem sám začal se studiem. Obzvláště u mladých dětí se dělají obrovské křivdy, jelikož jejich trenéři nemají odborné kvalifikace," uzavřel povídání Svatopluk Schäfer.

Autor: Robert Schedling

29.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Tak vypadá vítězný model architektů Terezy Hozové a Davida Grabce z Bílovce. Jednotlivá zastavení křížové cesty budou vytvořena z kovu v kombinaci s betonem.

V Bílovci se bude stavět křížová cesta

Ilustrační foto.

Obec Mořkov chce zvelebit centrum

Hokejisté kopřivnické Tatry pomohli dobré věci

Druholigoví hokejisté Tatry Kopřivnice společně darovali krev v Krevním centru Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě.   

Evropské poháry? Postupně za tím půjdeme

Říká v rozhovoru pro Deník spojka extraligové Kopřivnice Patrik Fulnek, který by rád pomohl naplnit čtyřletou vizi klubu.  

Ve vlaku hořelo. Okolnosti vyšetřuje policie

Policisté vyšetřují okolnosti požáru, který vypukl na toaletě železničního vozu vlakového spoje R 820 směřujícího z Bohumína do Brna. Stálo se tak 1. října kolem jedenadvacáté hodiny.

Dvojitý úspěch novojičínských basketbalistů: výhra v soutěži a postup v poháru

Basketbalisté Nového Jičína se nejprve v neděli dočkali druhého vítězství v nové sezoně 1. ligy, sk. Východ, když v domácím prostředí zdolali rezervu Opavy 79:68 a ve středu pak uspěli i ve 3. kole českého poháru, když z palubovky druholigové Holice přivezli postup po vítězství 75:65.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení