Dostál je odchovancem ostravského Baníku, kde se ovšem v áčku neprosadil. Poté se tak vydal do Hlučína, který se nakonec ukázal být nejzásadnější štací ofenzivně laděného záložníka. Tomáš Dostál si totiž v klubu vybudoval silnou pozici a dlouhé roky patřil k hlučínským oporám. Jedinou výjimkou byla sezona 2013/14, kterou strávil v druholigovém Třinci. V týmu z města železáren se ale příliš neprosadil, a tak se vrátil zpět do Hlučína, kde působil až donedávna. V Bílovci se navíc Dostál setká i s několika bývalými spoluhráči, namátkou s Václavem Mozolem nebo Martinem Limanovským.

Tomáši, jak se upekl váš přestup do Bílovce?
Nějakým způsobem se to začalo rýsovat před koncem loňského roku. Tehdy jsem napsal svým bývalým spoluhráčům z Hlučína, byl jsem víceméně rozhodnutý, protože už to v Hlučíně z pracovních důvodů nebudu stíhat. Samozřejmě jsem ale nechtěl končit s fotbalem, takže jsem hledal kluby okolo Studénky, kde bydlím. Nakonec se naskytl Bílovec. Uvažoval jsem o změně dresu už v létě, nebyl jsem úplně přesvědčený o tom, jak to půjde dál. Nechal jsem se ale přemluvit trenérem Westem, abych to ještě zkusil, kousl se a dále jezdil každý den domů až večer. Ten půlrok mi ale ukázal, že už to motivačně a časově nezvládám.

V Hlučíně máte za sebou spoustu sezon, klub vám asi v přestupu nebránil…
To vůbec, na takovém posezonním jednání jsme si řekli, že jsem tam dlouho. Vedení mi hned řeklo, že pokud už časově nebudu stíhat, v odchodu mi vůbec nebudou bránit, ať už jdu kamkoliv. Vždycky jsme spolu jednali na rovinu.

Na podzim jste na hřiště chodil spíše z lavičky, byl to pro vás asi celkem nezvyk…
Musím přiznat, že se mi v poslední době nevyhýbala zranění. Navíc jsem se zranil i během letní přípravy, a než jsem se do toho dostal, tak to trvalo, potom to navíc nebylo z hlediska herního ani z hlediska vytížení takové, jak jsem byl zvyklý. Když už jsem se do toho pak dostával, sezona se v říjnu přerušila. Poté už jsem začal řešit, co dál.  

Je jasné, že jste v Hlučíně skončil hlavně z časových důvodů, nicméně nemohlo hrát roli třeba i to, že už jste potřeboval v kariéře nějaký impulz?
Od té první covidové pauzy před rokem, kdy se přestalo trénovat a hrát, jsem zjistil, že mám po spoustě let volné víkendy, kdy mám čas jen sám pro sebe. Trochu jsem si na to zvykl a začal se věnovat i jiným sportům, čímž ovšem nechci říct, že by mi fotbal nechyběl. Byl jsem ale za čas navíc rád. Poté se to ale zase vrátilo k tomu, že jsem šest ze sedmi týdnů vyjížděl v sedm ráno a vracel se v osm večer, nebylo pro mě jednoduché se do toho vrátit. Během druhé covidové pauzy jsem si řekl, že už tomu nebudu obětovat veškerý čas. I kvůli tomu, že se nám s manželkou narodilo miminko.

Mrzí vás, že tak dlouhá fotbalová kapitola končí v takhle zvláštní době?
Je to škoda. Na druhou stranu jsem s těmi lidmi pořád v kontaktu, nejdu nikam na druhý konec světa. Asi to takto prostě mělo být, momentální doba mi naznačuje, že už toho v Hlučíně bylo dost a měl bych to zkusit někde jinde (usměje se).

Na co budete z angažmá v Hlučíně nejraději vzpomínat?
Určitě na sezony pod trenéry Valachovičem a Korytářem, kdy jsme hrávali na špici MSFL. Na třetí ligu se tam poskládal nadstandardní tým, a to jak fotbalově, tak charakterově. Byli jsme dlouhou dobu pospolu, doplnili jsme to několika kvalitními kluky a dařilo se nám.

Tušíte, jak moc velký je rozdíl mezi kvalitou MSFL a krajského přeboru, do kterého teď jdete?
Na pár zápasech Bílovce jsem se byl podívat, ze své zkušenosti ale vím, že to z tribuny vždycky vypadá jinak. Asi to nebude v takové kvalitě a rychlosti, rozdíl tam samozřejmě bude. Já to ale budu moct posoudit až s odstupem času. Bílovec má každopádně kvalitní zázemí i tým, což jsem prioritně hledal, hlavně mi šlo o to, aby to v novém klubu mělo nějakou úroveň po všech stránkách.

Každopádně budete mít o co hrát, Bílovec se postupovými ambicemi rozhodně netají…
Je to výzva, z klubu cítím, že postoupit chce. Loni to kvůli covidu smolně nevyšlo, což je samozřejmě velká škoda. Letos jsou v podobné situaci, po podzimu jsou první, byla by rarita, kdyby se soutěž opět nedohrála. Věřím však, že si to pohlídáme a svůj cíl splníme.

Některé ze svých nových spoluhráčů znáte? Minimálně s Mozolem nebo s Limanovským jste se v Hlučíně potkal…
Ještě s Ondrou Cvernou jsem hrával v Baníku, znám ještě brankáře Jašku, který byl chvilku v Hlučíně. Tak nějak jsme si vždycky v době, kdy už jsem v Hlučíně řešil svůj konec, napsali. Ptal jsem se, jak to vypadá, nakonec mi kluci dali číslo na pana Šloffa, se kterým jsme se potkali a relativně rychle jsme byli domluvení. Ani jsem jiný klub neřešil, byl jsem rád, že to klaplo po všech stránkách, protože Bílovec je pro mě dobrá volba po všech stránkách.

Jak to máte s přípravou, která je letos trochu netradiční?
Běhání, o moc víc toho nejde. Jak už jsem říkal před chvílí, v poslední době jsem se věnoval i jiným sportům, které se v zimě dají hrát jen v hale. Hodně mě chytl tenis nebo badminton. Tenis byl fajn v tom, že se dal hrát i v době, kdy fotbal ne, takže jsem k němu trošku přilnul a začal mě bavit. Teď se mu ale samozřejmě zase věnovat nemůžu, takže zůstávám u běhání.

Řešil jste s trenérem Šloffem svou pozici v týmu? Záložníci se někdy po třicítce stahují v sestavě níže, může to třeba být i vás případ?
To si nemyslím, moc níže se asi stahovat nemůžu. Jsem schopen v záloze zahrát ze stran, uprostřed nebo na podhrotu, je mi to relativně jedno. Kde mě bude potřeba, tam nastoupím, žádný problém s tím nemám. Zápasy jsem odehrál na všech postech, dokážu se přizpůsobit.