Přestože, podle jeho slov, si nyní chce odpočinout, bude fotbalově nyní působit u dorostu v Bílovci.

Ukončil jste působení ve Frenštátě pod Radhoštěm…

Ve Frenštátě jsem byl již tři roky, i s šestizápasovou pauzou, a nyní jsem nabyl dojmu, že už toho bylo dost. Vydal jsem ze sebe vše, co šlo. Ne, že bych neměl již hráčům co dát, ale jsem tak nějak unavený.

Kam povedou vaše další kroky?

Chci si nyní hlavně odpočinout, protože rok v krajském přeboru byl hrozně náročný. Tam, kde jsme skončili, tak na jednu stranu z toho mám radost, ale na druhou mi vyvstává otázka, co dál. Lepší to asi být nemohlo, možná stejné, nebo horší. Nyní se tedy spíš bavím. Kolega, který trénuje dorosteneckou kategorii v Bílovci, mě požádal, zda bych mu nepomohl. Spíš bych to ale nazval poradenskou činností, než trénováním.

Odpočinout si je ale myšleno spíš v uvozovkách…

Určitě, ale promneje to něco nového, protože jsem začal trénovat rovnou muže a s mladými hráči jsem nikdy nepracoval. Určitě je to nová zkušenost. Člověk s nimi musí umět komunikovat, a přestože určité návyky mají, tak ještě nejde o hotové hráče. Je stále na čem pracovat.

Většina týmů kraje se snaží postavit kádr na svých hráčích, je to udržitelné i pro vyšší soutěže?

Ten poměr domácí a hostující hráči v kádru se třeba ve Frenštátě podařilo postupem času otočit ve prospěch domácích, takže z tohoto hlediska se to podařilo. Otázka je, co dál. Jasné je, že pokud nemáte své hráče, je to problém. Dnes platit, jak říkám, žoldáky, je ošemetné. Podívejte se, jak dopadli Fulnek, nebo Jakubčovice. Je to složité.

Je-li někdo u mužů nadprůměrným hráčem, má reálnou šanci, že si jej někdo všimne a pomůže mu výše. Platí to i pro dorost?

Hráči dorostenecké kategorie jsou pro mnohé kluby zajímaví, takže sledovaní jistě jsou. Je-li někdo výjimečný a talentovaný, tak tu cestu má prakticky otevřenou. Podle měje hráč flexibilní a trénovatelný do těch jedenadvaceti let, pak už je to spíš o dotrénování a spíš udržení něčeho, co jste mu dali. V dorostu jsou tedy potencionální hráči, kteří mají možnost dotáhnout to do vyšších soutěží.

Jak je to s nasazením u mladých hráčů?

Tak, jsem u dorostu opravdu chvíli, ale podle mě je to spíš o tom, aby je to bavilo. Jedním z největších úkolů je, je pro ten fotbal získat, protože dorostenci procházejí složitým obdobím a hráčská „úmrtnost“ je obrovská.

Vrátíte se někdy k mužům?

Já nejsem ten typ, který by se někam cpal, ale pokud si měněkdo najde, bude to zajímavé a budeměto bavit, tak s tím nemám problém. Určitě ale nebudu nikoho obvolávat a prosit o angažmá. Jednoduše, kdo mě bude chtít, tak si mě najde.

Sám jste hrával fotbal na profesionální úrovni. Co se nejvíce od té doby změnilo?

Do fotbalu se vloudilo více odbornosti a i samotné tréninky jsou posunuty více do fotbalovosti. Za nás se trénovalo do vyčerpání, dnes je většina trenérů i v nižších soutěžích vlastníkem licence, a možnost, udělat nějakou zásadní chybu, se tak zmenšuje. Za nás byla první část přípravy zaměřena zcela na fyzičku, kdy jsme míč neviděli měsíc, nyní je to všeobecně. Dnes jsou ty prvky mnohem dál.

S tím je spojeno i zavádění moderní techniky, jako například sporttesterů…

Je to moderní, ale určitě to není to, co dělá fotbal fotbalem. Nadruhou stranu se tím maximálně eliminuje možnost, udělat nějakou chybu v kondiční přípravě. Dnes jde fotbal ruku v ruce s fyziologií, na můj vkus je toho někdy až příliš, ale určitě to je ku prospěchu věci. Jsou různé typy hráčů a trenér má díky těmto přístrojům možnost nezničit tohoto hráče. Jak já říkám, nestrhne mu závit.