Novicem v týmu kapitána Vašuta je totiž také útočník Jiří Slovák. Oba však pojí pouhá shoda jmen. „Se Slovem se známe, protože je, stejně jako já, původem z Rožnova. Už jsme spolu odehráli dvě sezony ve Valmezu a teď jsme se potkali znovu tady v Novém Jičíně, takže jsme na to zvyklí a děláme si z toho srandu. Ale když někdo v šatně zavolá Slove, tak se otočíme oba dva a pořádně nevíme, na koho to vlastně je," usmál se po vítězném derby proti Kopřivnici sedmadvacetiletý rodák z Rožnova pod Radhoštěm, který už v Novém Jičíně působil v sezoně 2009/2010.

Derby proti Kopřivnici jste doma zvládli. Co v utkání rozhodovalo?

Dostali jsme se do dvougólového vedení, které jsme drželi, a soupeře jsme do šancí moc nepouštěli. Kluci hráli výborně směrem dozadu, a za to jim strašně děkuju. Taky určitě rozhodlo to, že Kopřivnice není momentálně v největší pohodě, kdežto nám se teď začíná dařit. V šatně je pohoda a je to znát i na výsledcích.

Co stojí za vaší proměnou, protože jste jednu dobu byli dokonce poslední?

Kádr je tady vesměs stejný, trénuje se pořád skoro stejně, i když se některé věci samozřejmě změnily. Je to ale jenom odrazem práce, protože mančaft tady není takový, aby byl na spodku tabulky. Měli bychom se pohybovat někde od třetího do pátého místa.

Nepovedený vstup do sezony odnesl trenér Musial a k Robinu Baculovi přišel Petr Macháček. Věřili jste, že konečně začnete stoupat tabulkou?

Byli jsme úplně vespod a neměli jsme už kam spadnout. Ode dna jsme se ale výborně odrazili. Byla tam i ta změna trenéra, která někdy pomůže, ale jindy třeba ne. Nám to pomohlo. Je dobře, že to přišlo na začátku sezony, a naštěstí jsme to včas zachytili a dostali jsme se na vítěznou vlnu. Začali jsme doma vyhrávat, což je strašně důležité, aby chodili fanoušci.

Zatímco doma jste vyhráli popáté za sebou, venku se vám nedaří. Čím to?

Musíme věřit, že se to zlomí a začneme vozit body i zvenku, tak jak jsme začali vyhrávat doma, protože jsme zatím přivezli jenom jeden bod z Valmezu, a to je strašně málo.

Říkal jste, že jste proti Kopřivnici nemusel řešit příliš složitých situací, ale o to je to pro brankáře někdy složitější, pozorně se soustředit po celé utkání. Souhlasíte?

Je to tak. Někdy jsou zápasy, ve kterých gólman nemá tolik práce, mnohokrát těžší, než když má gólman čtyřicet zásahů. Ale naštěstí tím, že už jsem si prošel sezonou s Přerovem, kdy jsme postupovali ze druhé ligy a kdy na mě tolik střel nešlo, tak už jsem si na to nějak zvykl a nedělá mi to problémy.

Do Nového Jičína jste přišel v létě z prvoligového Přerova. Jaká je vaše současná situace?

Bydlím normálně v Přerově, kde trénuju s áčkem, a tady do Nového Jičína jezdím na předzápasové tréninky a na zápasy. S šancemi v Přerově je to trošku komplikovanější, ale k tomu bych se asi raději nevyjadřoval.

V Novém Jičíně tvoříte brankářskou dvojici s Davidem Ilášem. Jak vám to klape?

Bez problémů. Navzájem se hecujeme a podporujeme. Myslím si, že jsme kvalitní brankářská dvojice, což je hodně důležité, protože když se nedaří jednomu, tak se zase daří tomu druhému. Můžeme tak za sebe zaskočit.