„Sleduju celou extraligu, i když Vítkovice asi ještě víc než ostatní mančafty. Jsou mou srdeční záležitostí,“ říká muž, který klubu v roce 2011 pomohl k extraligovému stříbru a nyní působí mimo jiné jako televizní expert.

Co tedy říkáte na dosavadní průběh ročníku Vítkovic, který je takřka v polovině základní části?
Já jsem si před sezonou říkal, že nebude dobrá. Odešla spousta hráčů, snad deset, takže jsem očekával, že Vítkovice se budou pohybovat mezi desátým a čtrnáctým místem. Jenže začátek měly výborný, bohužel poslední dobou to má k ideálu daleko.

Čím to podle vás je?
Prvním důvodem budou právě ty odchody. Co musím ale podotknout, že se jim podařilo výborně najít náhradu v brance za Patrika Bartošáka. Svoboda je asi jejich nejlepším hráčem. Upřímně jsem si myslel, že na tomto postu bude Vítkovice tlačit bota. Navíc výborného gólmana mají i za ním v podobě Daniela Dolejše. Bohužel v současnosti to nemá jednoduché.

Při absenci jedničky naskočil do nepovedené série…
Ono to většinou bývá tak, že když nastoupí gólman číslo dvě, tak mužstvo hraje víc z defenzivy, řekl bych pokorněji, dává si pozor na každou chybu, jenže z toho, co jsem v zápasech viděl, tak tady je to úplně naopak. Sledoval jsem Vítkovice doma s Mladou Boleslaví nebo naposledy v Litvínově, a tam to z toho pohledu vůbec nezvládli. Otázkou je proč.

Fanoušci mají za viníky trenéry Jakuba Petra a Pavla Trnku. Co vy?
Musím říct, že pro mě je to těžké hodnotit, protože oba moc dobře znám a myslím si, že to jsou poctiví trenéři. Velký důraz dávají na obranu a tým určitě umí kvalitně připravit, jenže na ledě už je to primárně na hráčích. Když se vrátím k zápasům s Boleslaví nebo v Litvínově, tak tam to snad ani nemůže být o trenérech. To jsou tak individuální chyby, že to nevymyslí kluk v sedmé třídě. Různé křížné pasy, nebo tři jedou napadat jednoho hráče s pukem, přičemž za zády mezi kruhy mají volného borce. Neříkám, že Danek Dolejš má reprezentační formu, ale z toho aby se zbláznil. Když děláte takové chyby, tak je to strašně těžké a ke stylu práce těchto trenérů mi to moc nesedí.

Jejich odvolání tedy nevidíte jako východisko?
V klubu nejsem, takže to hodnotím zpovzdálí, ale jak vidno, tak trenéři mají důvěru a osobně si myslím, že je to dobře. Zároveň strašně těžko se mi o někom říká, že bych ho odvolal. Zvlášť u těchto koučů, které znám a vím, jak pracují. Mužstvo si v létě skládali s vedením a společně by se z problémů měli i vylízat. Přece jen trenéry vyhodit a dát tam někoho, kdo hráče nezná… Nevím, jestli je to cesta. Samozřejmě může to být impuls, ale ten funguje dva tři zápasy. Je to hlavně na hráčích.

Co máte na mysli?
Hlavní je kvalita mužstva, která určitě není taková, jako před pár lety. Ale také je to o kabině, protože na led si nemůžete jít jenom zahrát, ale odmakat to pro sebe i všechny fanoušky. A to při každém střídání. Zvlášť teď, kdy se sestupuje přímo, je nebezpečné si takto zahrávat. Pro tradiční extraligový klub, jako jsou Vítkovice, rozhodně.

Mluvíte o kvalitě týmu. Vítkovice chtěly s mladým kádrem hrát bruslivý hokej, „nedojíždí“ ale na nízký věk a nezkušenost?
Hlavní je kvalita. Můžete hrát bruslivý hokej, když máte výbornou fyzičku, tak lze kohokoliv přebruslit, ale pak máte fázi zakončení, kde potřebujete někoho, kdo si s tím umí poradit. Jednoduše řečeno: Vítkovice se do šancí dostávají, ale neumí je proměnit. Připadá mi, že jsou nedůrazní, z toho pak plyne i špatné zakončení. Když hráče s klidem na holi při střelbě nemáte, tak je to těžké. Pak vznikají i takové chyby, jaké dělají, i vzadu. Když nad tím člověk přemýšlí, tak není složité si vysvětlit ani ten vydařený začátek.

Jak si ho vysvětlujete vy? Povídejte…
Myslím si, že všichni měli trochu stažené půlky, když to tak řeknu, aby to dobře nakopli, a proto u hráčů panoval i respekt. Jenže ten se jim postupem času vytratil. Mně v tom schází větší zodpovědnost za tým, za Ostravu. Nelze k tomu přistoupit s tím, že si to jdete jen odehrát, odbruslit, absolvovat sezonu, udělat nějaké body a pak dostanete laso odjinud. Takhle to nejde. A když vidím góly, které Vítkovice dostávají, tak to jsou hrubé minely. Chybí mi respekt a pokora hráčů.

Ke klubu a Ostravě?
Ke svým fanouškům, ale i spoluhráčům. Jistě, každý udělá chybu, třeba gólman dostane gól od červené čáry, ale jednou za sezonu. Kdežto teď je těch chyb tolik, a z nedisciplinovanosti, že tomu těžko věřím. Kolikrát nevidím chuť skočit do střely, obětovat se, a to vím, že Jakub Petr na to dbá. Navíc jak jsem řekl, určitě je neučí to, aby šli tři hráči na jednoho s pukem. Videa mají, vědí, co dělat, ale jednání na ledě už je čistě na nich.

Roman Málek

Bývalý hokejový brankář se narodil 25. září 1977. Odchytal celkem 17 sezon v české extralize, během nichž nastoupil v dresu Slavie, Plzně, Karlových Varů, Vítkovic, Sparty a Mladé Boleslavi celkem k 626 zápasům. Vedle toho Ústí nad Labem pomohl k postupu do nejvyšší soutěže (2006/2007). Největší úspěch si připsal v ročníku 2002/2003, kdy s pražskou Slavií vybojoval mistrovský titul. O rok později byl stříbrný, což si zopakoval v sezoně 2010/2011 ve Vítkovicích. Vedle toho si Málek vyzkoušel také krátká zahraniční angažmá v ruském Magnitogorsku a švédském MODO, zároveň odchytal 36 utkání v dresu národního týmu. Tři z toho na mistrovství světa 2003 ve Finsku. Momentálně trénuje brankáře v prvoligové Slavii Praha a je expertem televizní stanice O2 TV Sport.