David Matúš: Snaha dostat se co nejvýš mě dotáhla do Vítkovic

Společně s Lukášem Hájkem byl druhým nejlepším střelcem Vítkovic v základní části sezony. Po vyřazení Brna a Mladé Boleslavi přišlo na řadu očekávané Superfinále. „Tam už to je o jednom zápase, takže se může stát cokoliv. Dal se čekat vyrovnaný duel, což se také stalo. Nikdo nemohl čekat, že bychom je přejeli. Naštěstí jsme vedení udrželi a mohli jsme slavit," říká dvacetiletý rodák z Lichnova, jenž, kromě florbalu, ještě pracuje v autodopravě.

Kde jste nastartoval svou florbalovou kariéru?

Začínal jsem doma v Lichnově. Bráchové založili klub a já jsem odmala začal hrát. Trénoval jsem se staršími kluky, včetně dvou bratrů, a pak si mě časem vytáhly Vítkovice.

Kdy přesně došlo k vašemu odchodu z Lichnova do Vítkovic?

Přišlo to v dorostenecké kategorii, asi v patnácti letech. Už jako starší žák jsem hrál nejvyšší ligu dorostenců. V mládežnických kategoriích není hodně soutěží, a tak jsme hráli v dorostenecké lize s Lichnovem i proti Vítkovicím, a abych se nezabrzdil, tak jsem musel jít dál. Měl jsem snahu propracovat se co nejvýše.

Bratranec Jan Matúš (23 let) rovněž z Lichnova FBC Vikings Kopřivnice

Za kopřivnické Vikingy jste tedy nikdy nehrál?

S Vikingy jsem byl na pár letních turnajích, ale nikdy jsem za ně oficiálně nehrál. Šel jsem z Lichnova přímo do Vítkovic.

Začínal jste i s nějakým jiným sportem?

Hrál jsem u nás v Lichnově i fotbal. Ale jen do patnácti let, pak už to nešlo skloubit dohromady.

Jak vzpomínáte na první florbalové trenéry?

Vedl mě brácha Zdeněk, který teď hraje právě za Vikingy. Oba mě s bráchou naučili florbalové základy, takže to bylo super. I druhý brácha, Dalibor, hraje momentálně v Ostravě, kde i pracuje. Všichni okolo lichnovského klubu se mě snažili něco naučit.

Letošní play-off jste začali čtvrtfinálem proti Brnu, které jste porazili 4:0 na zápasy. Jak složitá to pro vás byla série?

Domácí zápasy byly v pohodě, to jsme soupeře přejeli, ale u nich už to bylo horší. Hráli hodně zarputile a tvrdě, ale i tak se nám tam podařilo dvakrát vyhrát. Jednou v prodloužení a jednou brankou u konce, ale zvládli jsme to tam, což bylo důležité. Ještě k tomu tam mají parkety, což je pro nás nezvyklé.

V semifinále jste s Mladou Boleslaví prohrávali 1:2 na zápasy. Co podle vás nakonec rozhodlo, že jste sérii otočili na 4:2?

Myslím si, že větší kvalita. Bylo to vyrovnané, ale my jsme měli dost silný tým. Aby nás někdo čtyřikrát porazil, to byl hodně těžký úkol pro kohokoliv. Letos jsme byli opravdu silní. Měli jsme i nějaké problémy se zraněními. Museli jsme hrát na dvě lajny, ale ukázalo se, že je to možná někdy lepší. Akorát nejde udržet tempo celý zápas, což je nevýhoda.

Vy jste dvěma góly rozhodl důležitý pátý zápas série, po kterém jste se ujali vedení 3:2. Jak na zápas vzpomínáte?

Gólově to byl nejpovedenější zápas v play-off, ale je to týmový sport. Na Dubině přišla plná hala osm set lidí. Všude, kam se člověk podíval, viděl tísnit se fanoušky. Bylo to výborné. Podařilo se mi dát branku na 1:0 a pak ten rozhodující gól, což bylo super. (David Matúš vstřelil ve 49. minutě vítězný gól na konečných 4:3 pozn. red.).

Poté přišlo na řadu Superfinále v pražské O2 Aréně, které jste vyhráli 4:3. Jak těžký to byl duel?

Ono je to na jeden zápas, takže se dal čekat vyrovnaný duel, i když jsme byli možná lehkými favority. Nikdo nemohl čekat, že bychom je přejeli. Finále většinou končí těsným výsledkem a je logické, že když se nám povedlo vést 4:1, tak Chodov hrál více na riziko. Zkoušel z každé pozice střílet, a tím vznikl jejich tlak. Tak to prostě je. Myslím si, že tím, že jsme hráli na dvě lajny, tak jsme měli povedenou první třetinu, protože jsme nasadili vysoké tempo a rychle jsme se do něj dostali. V první třetině jsme je do ničeho nepustili. Pak se však ukázala i nevýhoda dvou lajn. Potom už nám malinko docházely síly. Už jsme pak tolik nevyhrávali souboje a soupeř se dostal na kontakt. Měli pak i psychickou výhodu, ale už jsme to nepustili.

Titul, v zápase před vámi, utekl vašemu ženskému týmu. Stihli jste chvíli sledovat jejich zápas?

My jsme bydleli úplně v jiném hotelu, jen na dálku jsme si přáli štěstí. Přijeli jsme do haly, když probíhala jejich první třetina, takže jsme se šli na první třetinu kouknout na tribunu. Ale pak už jsme museli řešit svoje věci před naším finálovým utkáním.

Jak jste si užil atmosféru více jak deseti tisíc fanoušků?

Byl to super zážitek, ale myslím si, že O2 Aréna není pro florbal ideální, protože když se člověk podívá na tribunu, a i když je tam deset a půl tisíce diváků, tak je tam pořád plno prázdných sedaček. Kdyby to bylo někdy třeba v Ostravě v ČEZ Aréně nebo v jiné podobné hale, možná by to bylo ještě lepší…Raději ať je menší hala úplně plná, než více diváků ve větší hale a plno volných míst. Ale i tak to bylo super.

Jak probíhaly vítězné oslavy a jak vzpomínáte na cestu domů?

Nejprve se říkalo, že má být nějaká formální oslava na Lávce v Praze, ale tam jsme nakonec nejeli a rovnou jsme sedli do autobusu a začali jsme pořádně slavit cestou z Prahy. Jeli jsme přímo do ostravské Alexandrie, kterou mají příbuzní od spoluhráče Patrika Suchánka, a tam jsme slavili. Přijde mi, že slavíme až doteď (směje se).

Jak na mužstvo zapůsobil příchod zkušeného borce, jakým bezesporu je Tomáš Sladký?

Úplně maximálně. S jeho příchodem se všechno v týmu otočilo. Bylo poznat, že přišel člověk, který tomu dává všechno. Má profesionální přístup. S jeho příchodem všichni změnili přemýšlení. Do té doby jsme taky měli třeba zraněné a hráli jsme na dvě pětky mladých hráčů, když ti starší byli zranění. Všichni si možná mysleli, že mají sestavu jistou. Pak se tým trošku rozšířil a všichni začali makat. Tréninky a všechno okolo šlo hrozně nahoru. Jeho příchod byl pro mužstvo strašně pozitivní.

Jak jste si vyhovoval se spoluhráči z útoku, Lukášem Hájkem a Robinem Žydelem?

Máme danou jasnou koncepci. Všechny lajny hrají víceméně podobně. Tím, že jsme se dali dohromady až v průběhu semifinále, tak už tam nebyl čas něco vymýšlet. Bylo to systémově dané. Všichni jsme chtěli jít do Superfinále a vyhrát ho. V play-off už je to o něčem jiném než v základní části, kde se dá vyladit řada detailů.

Sledoval jste počínání kopřivnických Vikingů v boji o první ligu?

Byl jsem se podívat ještě před Superfinálem, když jsme měli volný víkend, na utkání se Svitavami. Tam se jim nevedlo, ale byl jsem se podívat i během sezony, když měli dlouhou sérii bez prohry. Hráli celkem pěkný florbal a viděl jsem i jejich pohárové zápasy, kdy hráli proti našim extraligovým soupeřům a vedli si dobře. V poslední době už tam měli hodně zraněných a látali to, jak to šlo, ale nakonec postoupili, což je výborné. Je to jenom dobře. Do budoucna by se měla možná 1. liga ještě rozšiřovat. Je možné, že tam proběhne nějaká reorganizace, takže že se jim povedlo postoupit, je jenom dobře.

Kopřivničtí florbalisté se byli podívat na Superfinále přímo v hale, protože druhý den je čekal první duel s pražským Startem. Stihli jste se po zápase pobavit?

Brácha zrovna patří mezi ty zraněné. Měl nějakou sraženinu ve stehně, takže se doteď nemůže pořádně hýbat. Ten tam vůbec nebyl. Ale vím, že jsem tam některé kluky viděl, ale pobavit jsme se nestihli.

Kdy začínáte ve Vítkovicích přípravu na novou sezonu?

Máme teď asi měsíc volno. Většinou začínáme v půlce června, a to je na programu čistě letní příprava bez hokejky. Hokejku poprvé vezmeme do ruky v srpnu na Czech Openu. Uvidíme, jak to bude letos, jestli nebude nějaká změna. Možná bude více přípravných turnajů, protože pojedeme v říjnu na Pohár mistrů. Příprava se tak bude možná muset nastavit trošku jinak, protože vrchol přijde o několik měsíců dříve než obvykle.