„Co budu říkat? Je to zklamání, na druhé straně sezona to byla úspěšná. Jen tomu chyběl zlatý konec,“ přiznává v rozhovoru pro Deník Faksa, jenž i přes absenci v bojícho Stanley Cup svými výkony na ledě oslovil šéfy klubu, a v minulých dnech podepsal v organizaci smlouvu na dalších pět let.

Během nich by si údajně měl vydělat na 370 milionů korun. „Je to životní smlouva,“ připustil Radek Faksa po návratu do Česka.

Kdy jste se vrátil do vlasti?

Přijel jsem předminulý pátek večer po tom, co jsme prohráli, hned druhý den jsem letěl do Dallasu. Tam jsem byl dva dny, a cestoval jsem do Prahy. Chtěl jsem jet už o den dřív, ale zrušili mi let do Vídně, nepustili nás, takže jsem musel sbalit všechny tašky, jet zpět na apartmán a vydat se později. Byla to menší komplikace, ale jsem rád, že jsem doma.

Stačil jste celosezonní výsledek nějak oslavit, nebo na to po finálové porážce nebyla nálada?

Neslavili jsme to. Zaprvé hodně kluků zůstalo v Kanadě, protože kdyby jeli do Ameriky, a pak zase zpátky do Kanady, museli by do karantény. Ještě ten večer po posledním zápase jsme si dali nějaké to pivo, pokecali, ale půlka týmu zůstala v Kanadě. Ono ani nebylo co slavit, všichni jsme z toho byli špatní, protože jsme skončili těsně pod vrcholem, takže panovalo velké zklamání. Bylo smutné vidět kluky takhle na dně. Snad se z toho poučíme, věříme, že se do finále zase podíváme, ale s opačným výsledkem.

Až budete jednou vzpomínat na sezonu 2019/2020, jaké to bude?

Takhle sezona byla hodně specifická. A úspěšná. S týmem jsme si prošli řadou věcí, událostí. Samozřejmě hodně spojený s tím budei koronavirus, na ten se určitě bude vzpomínat, protože kvůli němu jsme pak museli do Bubliny. Mně v paměti zůstane určitě lednový Winter Classic proti Nashvillu, krásná zkušenost hrát hokej venku. Ještě předtím byla velkou chvílí i výměna trenéra. Zapomenout nelze ani na to, že jsme vyhráli Západní konferenci. Bylo toho dost, těžko se mi vybírá jeden moment.

Zmínil jste, že jste zklamaní, na druhé straně ale že sezona byla úspěšná. Co převažuje?

Určitě zklamání. Z jedna třiceti mužstev v soutěži jsme se dostali mezi poslední dva, máte Stanley Cup vyloženě na dosah ruky, je strašně blízko, chyběla jen dvě vítězství. Stačilo málo. Čuchli jsme si k tomu, ale nedotáhli to. Zároveň celá ta cesta až do finále a výkony, jaké jsme předváděli, lze říct, že jde o úspěch. Myslím, že jsme v základní části hráli výborně, zajistili si díky tomu postup přímo do 1. kola play-off, šlo nám to a ve vyřazovacích bojích jsme se semkli a dokázali to. Podle mého bylo důležité, že jsme měli čtyři vyrovnané lajny. To byla naše devíza.

Co podle vás rozhodlo, že Stanley Cup získala Tampa?

Myslím si, že zlomovými byly druhý a třetí zápas. V prvním jsme hráli výborně, nedali jsme jim šanci a přejeli je. Bohužel pak jsme měli hodně hloupých vyloučení, Tampu jsme tím polili živou vodou, ta se zvedla a nadechla se k obratu. A nelze zapomenout i na čtvrté utkání, které jsme prohráli v prodloužení. Kdybychom to zvládli my, bylo by to možná jiné, protože je velký rozdíl, jestli hrajete 2:2, nebo 1:3 na zápasy.

Věřili jste, že lze stav 1:3 na zápasy proti rozjeté Tampě zvrátit ve svůj prospěch?

Já věřil. Doufal jsem, že když už se povedlo urvat páté utkání, tak nás jen jedna výhra dělí od toho, abychom vyrovnali a vynutili si rozhodující sedmý duel. Bohužel, nepodařilo se.

Aspoň víte, o čem hovořil Roman Polák, který podobné zklamání zažil před čtyřmi lety v dresu St. Louis…

Sám říkal, že porážku ve finále by už nechtěl zažít, že je to hrozné, když makáte celou sezonu a kousek před cílem vám ten sen vezmou. Holt je to těžké, ale jsem rád, že jsme ve finále byli, je to skvělá zkušenost a teď se tam chci o to víc podívat znovu.

Vy jste si ale boje o Pohár zahrát už nemohl kvůli zranění, ke kterému jste přišel ve třetím duelu série finále konference. O co šlo?

Samozřejmě mě to mrzí a prvních pár dní jsem z toho byl špatný, protože jsem snad kromě jednoho zápasu odehrál celou sezonu – celou základní část i tři série play--off, abych se v té poslední zranil a o velké finále přišel. Bylo to těžké, o to víc, že ke zranění došlo v takovém nevinném souboji, narazil jsem hráče a zápěstí se mi tak ohnulo, že to skončilo zlomeninou. Hned jsem věděl, že je to průšvih.

Člověka napadne, jestli nebyla ve hře nějaká dlaha, která by vám i s tímto omezením umožnila hrát. Řešili jste to?

Ano. Doktoři mi řekli, že to je zranění, které si žádá osm týdnů léčení. Už po dvou týdnech jsem ale začal chodit na led a zkoušeli jsme dlahy, nebo sádry, jenže já ani pořádně nemohl chytit hokejku. Strašně to bolelo i při střelbě i nahrávce, chyběla mi síla v ruce. Hlavně na buly bych se s tím bál jít, celkově bych asi nebyl moc platný, tudíž jsme to odpískali. I když… Byla úvaha, že bych nastoupil do případného sedmého zápasu, ale byl tam risk, že by se mi to mohlo pohnout, takže bych pak musel na operaci a mohl bych s tím mít potíže do budoucna.

Možná šlo o jeden z klíčových momentů, protože je pravděpodobné, že právě vy byste chodil se svou formací proti útoku Ondřeje Paláta, který se nejen ve finále hodně prosazoval a byl důležitým mužem Tampy…

Myslím si, že na jejich první lajnu bychom hodně chodili. Jak by to ale dopadlo, to můžeme jen spekulovat. Zranilo se nám ale více hráčů, kteří nám také chyběli, byť mladí nás dobře zastoupili. Být v plném složení, potrápili bychom je víc.

Když jste na Pohár nedosáhli, je odměnou alespoň prodloužení smlouvy v Dallasu?

Určitě. Z Dallasu šly dobré ohlasy, všichni byli se mnou spokojení, o čemž svědčí smlouva na pět let. To málokomu nabídnou. Díky tomu mám pocit, že se mnou teď nadlouho počítají a jsem důležitá součást týmu.

Označil byste ten kontrakt za životní?

Rozhodně. Je mi 26 let, až tato smlouva skončí, bude mi jednatřicet, a vzhledem k tomu, že se liga neustále omlazuje, tak už pravděpodobně nedostanu tak dlouhodobou smlouvu. Ale to se uvidí. Bude záležet na zdraví, formě a dalších věcech. Teď jsem věděl, že budu jednat s Dallasem, protože volným hráčem bych byl až příští rok, takže jsem nemohl hovořit s jinými týmy. Ale jsem rád, že se to vyřešilo, mám to z krku a mohu se soustředit na další sezonu, v níž se nemusím stresovat, naopak. Můžu být uvolněný. Jsem za to šťastný.

Jaké máte nyní plány na nejbližší dny a týdny? A už víte, jak to bude s příštím ročníkem, potažmo kdy se vydáte zase do Ameriky?

Pokud jde o NHL, tak to asi ještě nikdo neví, co bude. Slyšel jsem, že plánují start na 1. ledna, ale to je asi takové nejbližší datum. Těžko říct, jestli se to stihne, jaká bude situace. Teď chci být v Česku, odpočinout si, mít klid, možná si i zajet někam na dovolenou. Byl bych rád za moře, protože tam vždy vypnu a nabije mě to energií. Bude záležet na situaci ve světě. A poté se začnu připravovat na novou sezonu.

Nutno říct, že jste se do Česka vrátil zrovna v době, kdy se utahují opatření v boji proti koronaviru…

Je to tak, ale na to není co říct. Je to špatné, nepříjemné pro každého, všichni to pociťujeme, ale nedá se nic dělat. Musíme se s tím srovnat, bojovat a věřit, že to zvládneme.