V utkání proti Vsetínu, což byla repríza finále z roku 1998, zapsal bilanci 2+2 a společně s Richardem Králem řídil výhru Třineckých železáren nad Petrou Vsetín 8:4. Utkání evidentně vzal prestižně a příkladně. „Nedivte se chlapi, tady se musí dokazovat výkonnost neustále. Bez toho to nejde. Prezident se díval,“ smál se po zápase dobře naladěný Peterek.

Úvodní gól jste dal za čtrnáct sekund. To je tedy rychlost…

Já myslím, že to byl můj vůbec nejrychlejší gól v kariéře. Tak rychle jsem gól nikdy nedal. Ale Čeman (Roman Čechmánek) ještě spal, takže to byla moje výhoda (smích).

Málem jste dal hattrick, který jste na poradě před zápasem slíbil…

Pravda. Ale já si ten hattrick počítám, protože jsem dal dva góly a ten třetí mi nahradí dvě nahrávky. A když ne, tak jsem stihl aspoň hattrick Gordieho Howea (gól, nahrávka, bitka).

Hattrick Gordieho Howea. Peterek se u mantinelu špičkoval se vsetínským Radimem Tesaříkem.Zdroj: Vladimír Pryček

Jak to? Přece jste se nebil.

Ale za brankou jsem zalehl Radima Tesaříka a vyzval ho na souboj (smích). Nechtěl se rvát, ale já si to i tak počítám.

Co říkáte na spolupráci s Richardem Králem?

To byla paráda, přiznám se, že na to jsem se těšil. Ríša jen prokázal, jaký je to pan hráč. On mě při prvním gólu ani nemohl vidět, jenom mě tam někde cítil. Prostě paráda. Ale musím vyzdvihnout i Zdeno Sedláka. To byl vždycky dřevák (úsměv), ale dneska jsem čuměl, jak hrál dobře.

Exhibici nebylo jednoduché zorganizovat. Co bylo těžší? Organizace nebo bruslení? A prozradíte nějaké zajímavosti ohledně pořádání?

Organizace byla opravdu náročná, bruslení také, naštěstí tam bylo dost přestávek, takže jsme si odpočinuli. Jinak jsme to plánovali dlouho, jednou z variant bylo pořádat to ve staré hale. A objevil se i nápad pojmout to jako jakýsi Open Air, tedy, že by se sundala střecha, ale to by už bylo ekonomicky nereálné. Ale myšlenka hrát pod širým nebem je určitě krásná. Musím rovněž ocenit naše fanoušky, protože vytvořit takovou atmosféru, jaká byla v hledišti, na to nemám jednoduše slov. Moc díky.

Byl pro vás rok 1998 a stříbrné medaile Třince výjimečný?

Jistě, my jsme tehdy ve Vsetíně neměli šanci. Byli jsme zdecimovaní zraněními a oni měli fakt silný mančaft. Tehdy byl pro Třinec postup do finále největším úspěchem historie, takže jsme ho možná předčasně oslavovali.

Sportovní ředitel Ocelářů Jan Peterek.Zdroj: Vladimír Pryček

Vsetín v extralize kraloval léta. Mohl by jej napodobit Třinec v dnešní době?

Víte, ta doba byla výjimečná a hráči, kteří hráli tenkrát doma, odcházeli rovnou do NHL. Tehdy ještě neexistovala KHL, a kdo nebyl za mořem, hrál tady. Abychom tehdejší úspěch Vsetína napodobili, museli bychom mít rozpočet Slavie nebo Sparty. Ovšem ve fotbale.

Zeptám se ještě na vaši jedenáctku pod stropem třinecké Werk Areny. Co to pro vás znamená?

Neskutečná čest. Když jsem viděl svůj dres pod stropem, byl to pro mě dojemný okamžik. Byl jsem trochu smutný, že tady nebyla manželka, aby to viděla naživo, ale jela za mladším synem do Kanady. Co mi pak blesklo hlavou? Že už je konec.

Jedenáctku máte pod stropem, ale exhibici jste odehrál s číslem 29 na zádech. Jak to?

No, měl jsem dres s číslem 29, protože tehdy ve finále jsem hrál s tímto číslem. Jedenáctku měl tenkrát Viktor Ujčík.