Jednačtyřicetiletý bývalý brankář v Jičíně strávil většinu své bohaté kariéry, vidět byl hlavně na přelomu tisíciletí, kdy byl klubovou jedničkou. Několik sezon byl také v Kopřivnici, tehdy ještě v krajském přeboru. Po konci kariéry se Kamil Gebauer vrhnul na trenéřinu, naposledy vedl novojičínský dorost a juniorku. Neznámým prostředím ale pro něj není ani kabina A týmu, Petru Macháčkovi dělal tři roky asistenta. „Petr tady nastolil cestu, ve které budeme pokračovat. Žádné velké změny neplánuji, bude to spíše o pilování detailů,“ prozrazuje na prahu začátku letní přípravy nový kouč Nového Jičína.

Trenére, jak se zrodil váš přesun od mládeže ke klubovému áčku?
Machy (Petr Macháček, pozn.) požádal o uvolnění, protože už toho měl, jak se říká, plné kecky. Má ještě mládež, u áčka byl pět let a už mu prostě došly baterky. Poté jsem já dostal nabídku od vedení a nakonec jsem se rozhodl, že jí příjmu.

Váhal jste dlouho, nebo jste měl hned jasno?
Úplně hned jsem rozhodnutý nebyl, přeci jen se jedná o výzvu a jedná se o úplně něco jiného, než jsem doteď dělal. Na druhou stranu je pravda, že jsem tři roky u áčka v pozici byl, takže asi i to sehrálo roli v tom, že jsem do toho šel.

Co vás ještě přesvědčilo?
Určitě i to, že vím, jak Machy pracuje, jak jsem říkal, tři roky jsem s ním byl. Na jeho práci bych chtěl navázat a ideálně novojičínský hokej zase někam posunout.

S Petrem Macháčkem máte tedy na hokej podobný pohled?
Určitě. V rámci hokeje spolu pracujeme už více než deset let, když jsme spolu začínali, tak jsme měli mladší dorost a žáky. Celou tu dobu jsme tak nějak spolu, takže náš pohled na hokej je podle mě úplně stejný.

Jakou hrou by se pod vaším vedením Ďáblové měli prezentovat? K dispozici máte relativně mladý kádr…
Ano, to je pravda, ale momentálně se snažíme přivést i pár starších kluků, tým by snad měl být trošku zkušenější, než tomu bylo loni. Snad to dopadne. Velké změny ale nemůže nikdo čekat, budeme pokračovat v cestě, kterou tady Machy nastolil. Posovat to celé budu chtít hlavně v detailech.

V posledních letech se Jičín do vyřazovacích bojů nedokázal probojovat. Bude play-off z vašeho pohledu hlavním cílem příští sezony?
Ušiju na sebe nyní možná trochu bič. Ještě sice nevíme, jak bude soutěž vypadat, kolik mužstev půjde do play-off a podobně, ale sám za sebe říkám, že chceme do vyřazovacích bojů. Jak říkáte, kluci rostou, někteří jsou v áčku třeba pět let a za tu dobu určitě nějaký posun udělali. Z mladých se pomalu stala střední generace a síla mužstva jde postupně nahoru. Věřím tomu, že play-off je reálný cíl.

Jak daleko vlastně s tvorbou kádru jste? Můžou se fanoušci těšit na nějaké zajímavé posily?
V pondělí 7. června máme společnou schůzku a od úterka začínáme přípravu. Co se týče skladby kádru, to je na manažerovi klubu, takže nechci hlásit nějaká jména. Nějaká jména už ale dohodnutá jsou a určitě se je všichni včas dozvědí.

Plánujete dát v áčku šanci i někomu ze svých teď už bývalých svěřenců?
Určitě to v plánu je, minimálně na tréninky s námi někteří chodit budou. Mám o klucích celkem dobrý přehled, nějakou dobu jsem s nimi byl. Cestou mladých chceme jít, klidně se může stát třeba i to, že se někdo z nich objeví v zápase. S tím absolutně nemám problém.

Zeptám se nyní trochu obecně. Jak moc podle vás doba covidová poznamená druholigový hokej?
Osobně si myslím, že větší roli než covid bude hrát to, že z první ligy bude sestupovat pět týmů. Tam vidím největší rozdíl. Mladí už tam nebudou dostávat tolik prostoru a bude se více tlačit na výsledky. Mladí to budou mít strašně těžké, čekáme, že o ně bude ve druhé lize zájem. Co se týče druholigových hráčů, ti byli skoro rok bez hokeje, takže věřím, že budou na sezonu natěšení.

Pojďme však zpátky k Novému Jičínu. Společnou přípravu zahájíte 7. června. Co vás všechno na jejím začátku čeká?
Máme sice už od pondělka na zimáku led, ale já na něj nechci spěchat, takže nás měsíc čeká suchá příprava. Kluci sice na ledě rok nebyli, ale chci, aby nedošlo ke zranění a aby na něj byli fyzicky připravení. Nebudu jim to zakazovat, společně však ještě nepůjdeme. Poctivě odmakáme těžkou letní přípravu, poté bude dva týdny volno. Po dalším týdnu tréninku už bychom pomalu chtěli jít na led. Chci, aby kluci byli natěšení a zároveň třeba i trošku naštvaní, když na led půjdeme. Všechno budeme směřovat k tomu, abychom do soutěže v září vletěli.