Lotyšský hokejový reprezentant měl za sebou nevydařenou sezonu, byť na mistrovství světa, kde nastřílel hattrick Švédům s fantomem v brance Henrikem Lundqvistem, se mu vedlo. „Stejně jsme prohráli a do čtvrtfinále nepostoupili,“ opakuje i dnes.

Otázky ostravské veřejnosti se rojily, jenže devětadvacetiletý kanonýr jim odpovídá výkony na ledě. S deseti brankami a jedenácti nahrávkami čeří špičku kanadského bodování extraligy, v nedávných utkáních proti brněnské Kometě (4:3 SN) a Pardubicím (3:2 SN) se podílel na obratu, navíc obě rozhodl v nájezdech.

Co se změnilo, že zatímco z kádru Ocelářů odcházel do Sparty už po půl roce, ve Vítkovicích mu to střílí? „Důležitá je pozice v týmu,“ říká pro Deník čtvrtý Lotyš v historii ostravského klubu.

Roberts Bukarts v dresu Sparty Praha.Roberts Bukarts v dresu Sparty Praha.Autor: Deník / Petr Kotala

NA ZAČÁTKU BYL OTEC

Roberts Bukarts pocházíz hokejové rodiny. Otec Ralfs v roce 1992 vyhrál s týmem Saga Kekava první ročník lotyšské ligy, ještě ve sportovně produktivních letech skončil a vrhl se na byznys. Jeho součástí je i klub SK Saga. „Také se věnoval rozvoji hokeje. Vždyť když mi bylo šest sedm, byla v zemi dvě kluziště a skoro bez střechy,“ vzpomíná Roberts Bukarts.

Hokej navíc hrají i jeho sourozenci – patnáctiletý Rodžers a třiadvacetiletý Rihards, s nímž se sešel ve Zlíně. „Ke všemu nás přivedl táta. Měl také hokejovou školu, z níž před dvěma lety bylo osmnáct hráčů v širším kádru reprezentace,“ vykládá s tím, že nyní pomáhá na svazu rozvoji mládežnického hokeje v Lotyšsku.

Rodák z města Jürmala si vyzkoušel krátké angažmá v Americe, poté i v Rusku, především ale působil sedm let v barvách Dinama Riga v KHL. Odtud pak v roce 2015 zamířil do Česka. Proč? „Teď Dinamo má nižší rozpočet a dává prostor mladým, ale tehdy mělo osm deset cizinců, Lotyši hráli ve třetí, čtvrté či páté lajně. To byl i můj případ. Proto jsem jednou přišel a řekl: ‚Hele, hoši, nezlobte se, končím.‘ Neviděl jsem tam perspektivu,“ vypráví Roberts Bukarts s tím, že měsíc byl doma, užíval si života a zvažoval nabídky.

Dokonce se měla poprvé ozvat Ostrava. „Měl jsem jednánív bance, když mi přišla od agenta SMS zpráva, že je možnost české extraligy, že by o mně měli jednat ve Vítkovicích. Říkal jsem si: ‚Proč ne?‘ Jenže dál nic víc, takže nevím, jestli to byla pravda. I tohle mě ale poučilo, že dokud není podepsáno, není nic hotovo,“ popisuje.

Nakonec přes spoluhráče z Rigy, brankáře a odchovance Zlína Jakuba Sedláčka, dostal kontakt právě na PSG. „Poprvé jsem hrál 11. listopadu, Zlín byl poslední a měl 11 bodů. Nakonec jsme skončili sedmí a v předkole vyřadili Třinec,“ usměje se Bukarts.

Roberts Bukarts v dresu Zlína

NEBYL JEDNIČKOU

Právě slezský klub zvolil loni jako další krok v kariéře. Jenže na Zlín, v jehož dresu ve 154 zápasech nasbíral 128 kanadských bodů (63+65), nenavázal. „Věděl jsem, že budu důležitý, ale ne klíčový z klíčových. Příprava se mi vydařila, jenže pak jsem se zranil v Lize mistrů, přesto trenér chtěl, abych hrál proti Zlínu, protože zraněný byl Růžička i další. Poranění ruky se ale projevilo, nevystřelil jsem ani na bránu,“ vybavuje si. „Víte, já říkám, že každý puk má dvě strany. Na jedné chtěli, ať hraju zraněný, na druhé mě pak posadili, protože jsem nehrál dobře,“ pokrčí rameny Roberts Bukarts.

A připomene statistiky. „Dělal jsem 40 bodů za sezonu, vedle toho 26 není moc (ve skutečnosti měl Bukarts v dresu Třince bilanci 5+14, tedy 19 bodů za 33 zápasů - pozn. red.), jenže kdyby osmdesát procent hráčů v lize je mělo, považovalo by sezonu za dobrou. Pořád si myslím, že na to, jakou jsem měl v Třinci roli, to nebylo zlé. Šance jsem měl, bohužel bylo to o jejich proměňování. To nebylo ideální,“ připouští.

A Sparta? „To bylo komplikovanější. Tým se trápil, a ani já na tom nebyl dobře. Když jste v laufu a daří se vám, jste schopný tým táhnout, ale takhle ne. Ale opět jsme byli u proměňování šancí. Na tom jsme se shodli i s Uwem Kruppem,“ říká.

Ve větách výše vidí i rozdíl v tom, proč se mu dařilo ve Zlíně či ve Vítkovicích. „V Dinamu mi vyčítali, že nedávám góly. Odpovídal jsem, že nehraju přesilovky, jsem ve třetí čtvrté lajně, nastupuju na sedm minut, tak z čeho je mám dávat? Potom jsem přišel tady, a najednou jsme byli v jiných číslech. Ukázal jsem, že mohu být lídrem. Prostor na ledě a role v týmu jsou důležité,“ povídá Bukarts.

Roberts Bukarts v dresu Třince

PŘESUN DO OSTRAVY

V létě změnil působiště zase, zpět na východ, ovšem tentokrát do Ostravy. „Ze Sparty mi nikdo nic neřekl. Jen po telefonu agent, že je možnost výměny, a pak mi volal Kuba Petr (generální manažer Vítkovic). Později jsem si ale říkal, že kdybych věděl, že se bude měnit management, asi bych zvažoval jiné varianty. Smlouvu jsem totiž podepisoval ještě se starým vedením,“ přiznává dnes Bukarts.

Situace byla o to složitější, že útočník se nacházel doma v Lotyšsku, zatímco v pražské O2 areně zůstaly krabice s osobními věcmi. „Sice s problémy, ale vyřešilo se to. Horší to bylo při odchodu z Třince. Sparta mě vyzvedávala po zápase v Chomutově. Manželka byla sice v Třinci, ale s dítětem musela kvůli rodinnému problému do Lotyšska,“ dodává s tím, že balení vůbec nemá rád.

„To je má noční můra. Nesnáším to. Naplnit auto a jet, to ještě jde, ale letět? To je hrůza,“ má jasno Bukarts.

Velkoměsto mu problém nedělá. „Jsem zvyklý. Riga je milionová metropole. Něco jiného to bylo ve Zlíně. Měl jsem to pět minut od zimáku, mohl jsem chodit kdykoliv do posilovny, vše bylo blízko. To jsem si užíval. Teď se musím ohlížet i na rodinu, shánět školku pro dceru, práci pro manželku,“ přibližuje. „Ale teď už to máme a vše sedí, jak má,“ dodává Bukarts.

V péči klubů o cizince vidí Bukarts posun. „Uvědomují si, že to není jen o tom ho přivést, podepsat kontrakt, dát mu hokejku do ruky, brusle na nohy a těšit se, jak pomůže k úspěchu. Je třeba se o ně postarat, zařadit do týmu i společnosti. Je to součást toho, že je mají,“ tvrdí.

Sám měl potíže zejména s jazykem, ten se ale brzy obstojně naučil. „Tři roky máme učitelku, jmenuje se Katka, fanynka Zlína, která chodila na všechny zápasy,“ pronáší v češtině. „Co říká trenér, tomu rozumím. Horší je to v létě. Tři čtyři měsíce jsem v Lotyšsku, nemluvím a nemůžu se zlepšovat,“ doplní.

Pak se ale vrátí k pohodlnější angličtině. „Když jsem přicházel, neuměl jsem nic, ale tím, že umím rusky, rozuměl jsem. Jen jsem někdy nevěděl, jestli dané slovíčko je stejné v češtině i ruštině,“ vzpomíná Roberts Bukarts.

Roberts Bukarts v dresu Vítkovic.

GÓL JE VŠUDE GÓL

Snem každého hokejisty v Lotyšsku jsou nejprestižnější soutěže, jako NHL, KHL, či případně švédská a finská liga. O české extralize se moc neví, sám Bukarts o ní neměl prakticky žádné povědomí, ačkoli dříve zde působil Normunds Sejejs, a Vítkovicemi prošlo hned trio hráčů: Olegs Znaroks, Igors Pavlovs, Juris Opulskis. „A teď je nás v lize už sedm,“ vypočítává po tom, co se přidal Frenks Razgals.

„Ale česká extraliga není špatná. O tom vypovídají výsledky třeba v Lize mistrů,“ upozorní Bukarts. „Hraje se tu defenzivnější styl, ve třetích čtvrtých lajnách působí urostlí chlapi, a hra není tak rychlá, ale je to tady kvalitní a tvrdé. Průměrný český hokejista je na tom dovednostně velmi dobře. A vedle toho jsou tady takoví, jako třeba Gulaš,“ oceňuje Bukarts.

Za velký přínos považuje hráče ze Slovenska. „Ti, kteří se neprosadí v NHL či KHL, jsou obohacením soutěže. Na druhé straně já vždy říkám, že když dostanete možnost hrát třeba v Africe, hrajte v Africe. Gól je všude gól,“ poukáže na ruské pořekadlo.

KUŘÁCI A ŘIDIČI

Život v Česku si Roberts Bukarts rychle oblíbil, ale jsou dvě věci, které se mu nelíbí. „Ať se na mě nikdo nezlobí, ale musím to říct,“ sděluje přednostně. „Prvně kouření. V Lotyšsku jsou vymezená místa, kde se může, tady se kouří v podstatě kdekoliv. Donedávna to bylo i v restauracích,“ zakroutí hlavou.

„A druhou věcí jsou přechody. Místo toho, aby vás pustili, tak frajeři ještě přidají plyn,“ usmívá se. „Ale jinak to tady mám rád,“ dodává Roberts Bukarts.

Zvlášť když se v omlazených Vítkovicích pomalu vrací do formy, jakou oslnil Zlín. Tým má podle něj nemalý potenciál. „Je tu více než polovina opravdu mladých kluků, kteří i podle statistik nemají moc zkušeností, ale pokud se podaří jádro týmu čtyři pět let udržet, tak Vítkovice mohou být velmi nebezpečné,“ myslí si.

Nad otázkou, zda by chtěl být za tu dobu ještě součástí organizace, se pousměje. „Víte, ještě nedávno jsem vymýšlel, kde budu za dva roky, ale po dění v tomto létě už neplánuju. Ve chvíli, kdy mi agent zavolal, že asi budu vytrejdován, jsem přestal takto uvažovat. Teď chci Vítkovicím pomoci do play-off, platí to, co jsem řekl v létě, že chci být v nejlepší šestce. Nad ničím dalším nepřemýšlím,“ namítá Roberts Bukarts.

I když… Kvůli dceři se vrátí do Lotyšska. „Trénovat ale nechci. Kvůli chování rodičů. Každý přemýšlí nad tím, že z dítěte bude Jágr, Pastrňák či Ovečkin, a kolik vydělají. To je ale potíž všude,“ míní hokejista, který vystudoval univerzitu v oboru ekonomie.

„A pokud jde o život, cítím se tady pohodlně, vyhovuje mi to tu, nemám problém s českým jídlem ani stylem života. Na druhé straně dcera jednou půjde do školy, a já budu chtít rozumět tomu, co se vyučuje. A systém vzdělávání je v každé zemi jiný. Proto se vrátím,“ vysvětluje. „Naštěstí malá má dva roky, takže ještě čtyři roky nad tím nemusím přemýšlet. Kdyby to bylo třeba už teď, musel bych se zbláznit,“ zasměje se na závěr Roberts Bukarts.

Koho chceš? Kanadu, odpověděl

Psal se rok 2006, v Lotyšsku probíhal světový šampionát v ledním hokeji a tehdy ještě patnáctiletý Roberts Bukarts dostal na výběr. „Jaký chceš tým?“ zeptali se ho. „Kanadu. Jasně že Kanadu,“ odpověděl nadšeně.

Nebylo divu. V dresu země javorových listů přicestovali do Rigy hráči jako Sidney Crosby nebo Patrice Bergeron, budoucí hvězdy NHL. A Bukarts jim měl být k ruce, aby pomáhal (nejen) s bagáží. „Byl jsem unesený, že nesu tašku Crosbymu nebo Shanahanovi. Pak přijel i realizační tým, tak jim říkám: ‚Ahoj, hoši, já jsem Roberts, budu vám se vším pomáhat.‘ Oni na to ale reagovali: ‚Hele, my na tyto věci tady máme deset lidí, takže není třeba‘,“ dozvěděl se.

„Ve výsledku jsem tak získal akreditaci, mohl jsem sledovat zápasy zadarmo, pít isostar zadarmo, ale to bylo vše, co jsem musel v rámci organizace Kanady. Navíc co po nich po turnaji zbylo, jsme si mohli nechat,“ popisuje Bukarts, jak získal například bedny plné pásek na hokejku nebo plechovky oblíbeného energetického nápoje.

Vzpomíná i na to, jak „jeho“ Kanada zničila domácí reprezentaci 11:0. V roce 2021 by ale rád byl už na ledě. „Příležitost zahrát si na mistrovství světa doma dostanete jednou za život, na druhé straně teď nad tím nepřemýšlím. Ono těch míst, kde bych šampionát chtěl zažít, je víc. Hlavní je ale se tam dostat, být v týmu, k čemuž musí člověku vydržet zdraví a forma,“ uzavírá Roberts Bukarts.

Kouč Petr: Těší mě, jaký je člověk

Sezona Robertse Bukartse těší fanoušky, spoluhráče i trenéry. Jakuba Petra nevyjímaje. „V této situaci by byl spokojený asi každý kouč. A nejde jen o góly a nahrávky,“ uvedl.

Roberts Bukarts v dresu Vítkovic.

O co ještě?

Mám na něm rád jeho komunikativnost. Víme, že na sebe umí vzít zodpovědnost, prosazuje se, což je fajn, ale takového jsem ho vždycky znal. Co ale třeba ne, že nekouká jen na sebe, není mu jedno dění v týmu a není to jen o osobních statistikách. Hodně komunikuje nejen s námi trenéry, ale i s mladými hráči.

Jste s ním tedy spokojený…

Roberts je vysoko v bodování, navíc k tomu dává na tréninku i v zápase najevo, že je v týmu jen jedním z mnoha. Výkonem i přístupem strhává ostatní. Zároveň je jedním z lídrů, který nám pomáhá s mladšími a méně zkušenými hráči. Ale nebudu lhát, že jeho góly a body nejsou klíčové, naopak, jen chci zdůraznit jeho roli i v šatně.

Projevuje se?

Určitě. Se svými zkušenostmi měl patřit mezi lídry už před sezonou, ale šel do nového prostředí, nebyl tady s námi v létě. Teď na konci listopadu musím ale říct, že mě těší, jaký je to člověk, a že vzal kluky kolem za své.

Roberts Bukarts

Hokejový útočník se narodil 27. června 1990 v městečku Jürmala. Během své kariéry působil v lotyšských klubech SK Saga, SK LSPA/Riga, HK Riga 2000, Metalurg Liepaja či celku KHL Dinamu Riga. Zkoušel to také v Severní Americe. Nakonec se ale vrátil do Dinama, odkud v listopadu 2015 odešel do Zlína. Po třech úspěšných sezonách se rozhodl zkusit štěstí v Třinci, ale tam se mu nedařilo a na začátku letošního roku byl vyměněn za Petra Vránu do Sparty. V létě pak odešel na sezonní hostování do Vítkovic.

V extralize Bukarts odehrál 220 utkání s bilancí 80 branek a 95 nahrávek. K jeho největším úspěchům patří titul lotyšského mistra (2007), zlato a stříbro z MS do 20 let sk. B. (2006, 2008), ocenění Nejlepší cizinec extraligy (2018) či post nejproduktivnějšího hráče Spenglerova poháru (2012). Bukarts patří také do kádru lotyšské reprezentace, za niž hrál na sedmi MS.