Ovšem nechybělo moc a vzal nabídku Komety Brno. „Bylo to hodně blízko,“ potvrzuje Stezka v rozhovoru pro Deník. „Tohle také lidi zajímá nejvíc. Ptají se mě: Jak to bylo s tím Brnem?“

Co odpovídáte?

(Usměje se.) „Je mi jasné, že zrovna tohle fanoušky zajímá nejvíc, ale jsou věci, ke kterým se vyjadřovat za prvé nechci a za druhé nemůžu. Když taková otázka přišla, slušně jsem poděkoval za zájem, ale tyto interní věci nerad ventiluji. To ví jen manželka a děti.“

Je tedy zbytečné se ptát, jak to bylo s tím Brnem?

„Jo (zasměje se). Nicméně je pravda, že to bylo hodně blízko. Ve zkratce, chybělo jen pár dní od toho, abych v Brně byl. Já měl ale pořád vidinu, že boj v Americe nechci vzdávat. Jsem typ člověka, co má rodinu na prvním místě a dlouho jsme nevěděli, jak to všechno bude. Jestli o mě ještě bude v zámoří zájem. Přece jenom, je mi dvacet sedm a v Americe jsem odchytal 27 zápasů. Netušil jsem, jak to bude. Tak se řešila i varianta Evropy, protože jsem nechtěl rodinu vystavovat nějaké nejistotě. Řešilo se to, ale jak jsem říkal - nechtěl jsem nic vzdávat, cíl je pořád stejný. Nechci prohrávat, něco předčasně balit. Pokud pro to udělám maximum a nevyjde to, tak mě to bude štvát, ale budu to muset přijmout. I s tou hořkostí. Ale vnímám to tak, že mám nedodělanou práci, z boje jsem utíkat nechtěl. Rok jsem si užil, tak na něj chci navázat a třeba se posunout, když se všechno sejde.“

Chápu dobře, že návrat do Evropy jste měl jako zálohu, pokud by vám v Seattlu řekli, že děkujeme, ale dál o vás zájem nemáme?

„Ano, bylo to takhle. Priorita je Amerika a NHL. Jsem vděčný panu Zábranskému (majitel Komety) a celému klubu za jejich přístup a komunikaci. Jsem rád, že jsme se dokázali dohodnout, pobavit. I poté, co jsem řekl, že pokračuji v Americe. Opravdu jsem byl za úroveň naší komunikace rád.“

Byla opravdu klidná i poté, co jste řekl, že do Komety nejdete? Vše už v jednu chvíli vyznívalo tak, že jste novou posilou klubu.

„Jo, jo. V tu chvíli mě samozřejmě mrzelo, že musím nabídku odmítnout. Za komunikaci s panem Zábranským jsem fakt vděčný. A tím bych to asi uzavřel.“

Předpokládám, že fandové Vítkovic naštvaní nebyli, ne?

„Spousta vítkovických fandů mi říkala i psala, že se jim Kometa nelíbila. Ale prý furt lepší, než jít do Třince (usmívá se). Tomu jsem se zasmál, vím, jaká je mezi kluby rivalita.“

A pokud by se právě Třinec třeba časem ozval?

„Víte, co… Když v té situaci nejste, těžko se o ní mluví. To za prvé. A za druhé, já se nikdy nerozhoduji sám, bavíme se s manželkou, v rodině. Nejde jen o mě. Musí to dávat smysl i pro rodinu. Starší syn už hokej hraje, mladší chce začít, takže i pro ně to musí dávat smysl. Je víc faktorů, které řešíme. Než jen třeba finanční stránku.“

close Děkovačky Aleše Stezky ve Vítkovicích. info Zdroj: Deník/Petr Kotala zoom_in Děkovačky Aleše Stezky ve Vítkovicích.

Ve finiši přípravy mezi Vítkovicemi a Třincem (5:1) o vás byl v ochozech velký zájem. Jaké to bylo, cítit se jako obletovaná celebrita?

(Usměje se.) „Jako celebrita bych neřekl. Vážím si toho, že lidi za mnou přišli a pozdravili. Byl jsem rád, že si s nimi můžu popovídat, udělat nějakou fotku, podepsat se. S tím nemám problém. A jsem rád, když můžeme zavzpomínat na doby, co jsme tady zažili. Bylo to moc příjemné. Zároveň jsem ale nechtěl strhávat pozornost od vítkovického týmu, protože kluci hráli parádní zápas a čeká je začátek sezony. Snažil jsem se držet v ústraní, koukat a fandit klukům.“

Překvapil vás zájem fanoušků?

„Já šel na hokej s tím, že se s rodinou podíváme na zápas a na nové kluky, co ve vítkovickém týmu jsou. V Havířově pořád bydlíme, ale na sezonu se připravuji na ledě v Plzni s trenérem Jakubem Mikem. Chtěl jsem se podívat, jak Vítkovice vypadají, protože tým se hodně obměnil. Pozornost fanoušků mě strašně potěšila, jsem za ni moc vděčný. Vážím si toho, jaký vztah jsem s nimi měl a mám.“

Jaké to bylo, vrátit se na vítkovický stadion?

„Já byl v Ostravě dva nebo tři týdny zpátky, kdy jsme se tady na otočku mihli na focení pro Saves Help. Když jsem byl na ledě, tak to na mě samozřejmě dejchlo. Vzpomínky jsou fakt krásné, výborné dva roky, co jsme tady zažili. Na zápase už jsem vnímal i prostředí, cítil jsem se jako doma, bylo to moc hezké. Kluci odehráli parádní zápas, porazili v derby Třinec. Po všech stránkách se to povedlo.“

Zmínil jste, že vaši synové chtějí také chytat, už hokej hrají?

„Starší už chytá. Odmalička chtěl do brány, má v ní úplně stejný pohyb jako já! Jako bych se v bráně viděl (usmívá se). U něho je jasné, že bude gólman. Mladší chce být taky, ale má docela dobrou práci holí, tak uvidíme, kam ho to zavede.“

Starší syn začal s hokejem v Americe?

„Ne, ne, začal už v Havířově, když jsem tam ještě chytal. Začínal v poli, aby se naučil základy a všechno důležité. Ve Vítkovicích pak byl chvíli taky ještě jako hráč, necpal jsem ho hned do brány. Byť on tedy hned chtěl. S gólmařinou začal ve Vítkovicích, v Americe už byl teď jen v bráně. Je super, že tuhle možnost má. I kvůli angličtině je to paráda.“

Synům jste gólmanské řemeslo nevymlouval?

„Nebudu lhát, potěšilo mě, když si kluci odmalička brali hokejku a míček. Zkoušeli jsme s manželkou, jestli nechtějí hrát fotbal nebo jiný sport, ale neměli zájem. Jen hokej. Důležité je, aby něco dělali, aby je to bavilo. Zároveň ale - když už, tak naplno. Takhle se snažíme děti vést. Oba si tuhle cestu vybrali, zakazovat jim nic nebudu. Pokud je to v bráně chytí, budeme jen rádi. S manželkou jsme i vtipkovali, že kdybychom měli ještě holčičku, tak by šla taky do brány.“ (Usmívá se.)

Do Ameriky odlétáte tento týden, v jakém rozpoložení a s jakými plány?

„Už vím, jak všechno chodí, co mě čeká v kempu. To je velké pozitivum. Můžu se lépe nachystat, reagovat. To je rozdíl proti loňsku, kdy jsem ve všem začínal poprvé. V tom to bude lepší. Plány? Jedu stejně – očekávání mám hlavně sám od sebe. Nikdy nejsem moc spokojený sám se sebou, jsem perfekcionista, zase mám očekávání vyšší, chci se posunout. Abych se mohl podívat do zrcadla a říct si, že jsem udělal maximum.“

Chcete se posunout, to znamená start v NHL? Nebo být jednička v AHL?

„Nakousnul jste to. V kempu chci dokázat, že jsem se posunul jako gólman i jako člověk. To je první cíl. Abych zúročil posun a zkušenosti za uplynulý rok. Moc dopředu se nekoukám, ale vím, jaká je situace v organizaci. Po kempu se uvidí. Pokud mě pošlou na farmu, tak chci odchytat co nejvíc zápasů, jít den po dni. Nemá cenu se dívat na to, co bude za tři měsíce. Soustředím se na sebe, chci být lepší a lepší. Když šance přijde, budu rád.“

Situace v Seattlu je s gólmany jaká? Jednička Grubauer, dvojka Daccord?

„Ano, momentálně jsou nahoře Grubauer a Daccord. Oba velice dobří. Driedgerovi po sezoně skončila smlouva a podepsal na Floridě. V organizaci jsou ještě mladí kluci Kokko z Finska, taky velice dobrý gólman a kluk. A podepsali Švéda Östmana, který byl na univerzitě. Uvidíme, jak to bude. Já se soustředím na svůj výkon, na svou práci.“

Rodina je za mořem spokojená?

„Coachella (farmářský tým v AHL - pozn. red.) leží nějaké dvě a půl hodiny od LA, celý rok je tady krásné počasí, Vánoce v tričku. Manželka má ráda teplo, je spokojená. Já jsem spíš zimní typ, kde byla klimatizace, tam jsem zaparkoval a snažil se chladit (usmívá se). Místo na život moc hezké, San Diego kousíček, paráda. Našli jsme si už známé a kamarády i mimo tým a hokej. V Seattlu spíš prší v zimě, ale taky je moc fajn. Navíc se mi už loni před sezonou ozval pán, co tam žije třicet let a je původem z Ostravy. Jeho kluci taky hrají hokej, tak mi ukázali různá místa, bavili jsme se, bylo to fajn. Za to jsem vděčný, že jsem našel parťáky, co mi jsou takto nápomocní. Chvíli nám totiž samozřejmě trvalo si zvyknout, ale jen menší překážky, život v pohodě. Těšíme se, bude to další výzva.“

Zmínil jste, že trénujete v Plzni. Proč ne s Vítkovicemi?

„Netrénuji s Plzní a týmem. Jen se svým trenérem brankářů, kterým je Jakub Miko. Dlouho vedl i Pavla Francouze. V Plzni jsem se narodil a když jsem byl malý, druhá, třetí třída, tak mě Jakub Miko začal trénovat v Třemošné. Po letech jsme obnovili spolupráci a jsem moc rád. Jakub je super člověk, jeho rodina parádní, i z lidské stránky vše funguje. Jinak Vítkovice samozřejmě stále sleduji. Díval jsem se v televizi i na přípravu s Olomoucí (2:5), proti Třinci (5:1) to byl velký rozdíl. Viděl jsem spoustu pozitivního. Jasně, je to příprava, trenéři zkouší, hledají varianty, ale porazit Třinec je vždycky cenné. Věřím, že to klukům a týmu bude šlapat i v sezoně.“