Vyzkoušel si hokej v Lotyšsku, Belgii nebo Norsku a nyní hájí branku druholigového nováčka z Kopřivnice. Nechybělo ale mnoho a hokejisté z města tatrovek museli před sezonou shánět jinou brankářskou jedničku.

„Byla tam totiž ještě i nabídka ze zahraničí, ale tu jsem odmítl. Já když něco slíbím, tak to dodržím," zdůrazňuje třiatřicetiletý odchovanec Vítkovic Adam Vrba, jenž má za sebou také prvoligové boje, ve kterých hájil branky Chomutova a Havířova.

ADAM VRBADatum narození: 4. srpna 1982 v Olomouci

Post: brankář

Držení hole: pravá

Číslo dresu: 1

Kluby v kariéře: Vítkovice,
Opava, Sareza Ostrava, Chomutov, Havířov, Šumperk, Latgale (Lotyšsko), Prostějov, Trondheim (Norsko), Phantoms Deurne (Belgie), Karviná, Poruba, Kopřivnice.

Gólman s bohatou kariérou se sice narodil v hanácké metropoli, ale od dvou let bydlel v Ostravě a do Kopřivnice přišel jako hráč Prostějova. „Pro ten už jsem ale prý byl neperspektivní," usmála se kopřivnická opora.

V předminulém kole jste vychytal hodonínské Drtiče, kteří si předtím vyšlápli na lídra z Frýdku-Místku. Co nakonec rozhodlo o vaší výhře 1:0?

Byl to vyrovnaný zápas, ve kterém rozhodla právě ta jediná branka ze začátku první třetiny. Šance pak byly na obou stranách, ale my jsme konečně nedělali individuální chyby a mančaft to odehrál tak, jak by to mělo vypadat každý zápas.

Proti Vsetínu jste po dvou třetinách prohrávali 0:4, navíc jste pak zůstal v šatně. Co se stalo?

Vsetín je zkušený mančaft s výborným Hromadou v brance. Kluci už se znají, hrají pospolu delší dobu a to je ten hlavní rozdíl mezi naším týmem a jejich. Už v první třetině se mi něco přihodilo a nemělo to pak smysl pokoušet. Před třetí třetinou jsem tak zašel za trenérem, ať to zkusí Unzoš (náhradní brankář Unzeitig). Já jsem si dal raději pauzu.

Jak vůbec před sezonou došlo k vašemu příchodu do Kopřivnice?

Oslovil mě Adam Červenka, který se mnou hrál v Porubě. Je to Kopřivničák a věděl, že po sezoně půjde tady, takže se mě zeptal, jestli bych Kopřivnici nepomohl. Následně mě oslovil také manažer Hrubý a pobavili jsme se i s manažerem v Porubě, jenže ten, jak to vypadalo, tak se moc bavit ani nechtěl. Byla to pak pro mě jasná volba.

Co jste říkal na atmosféru zápasu proti Vsetínu?

Fanoušci jsou úplně super. Vsetínští samozřejmě taky, ale tam už je to zažité. Tady má úplně každý zápas výbornou atmosféru, a i když se prohrává, tak právě to je ten impulz pro mančaft se zápasem ještě něco udělat. Poslední výhry doma byly i díky nim. Je to náš šestý hráč na ledě.

Jaké jsou vaše vyhlídky pro sezonu? Tajným přáním je určitě play-off, je to tak?

Jasně. Je to cíl, ale druhá liga je strašně vyrovnaná. Kluci, kteří ji předtím nehráli, tak si mohli okusit, že ať se hraje s papírově slabším nebo silnějším, každý zápas má náboj a je strašně těžký. Je třeba tomu dát vždycky sto procent, jinak neuhrajeme nic.

Vaší první zahraniční štací bylo Lotyšsko. Jak na tamní angažmá vzpomínáte?

Byl to tehdy nováček nejvyšší ligy. Prezident nám tam poskytl skvělé podmínky a byl jsem tam tehdy s dalšími dvěma Čechy (Zátopek a Machálek). Strávil jsem tam dva roky a vůbec toho nelituju. Byl to zážitek, naučil jsem se jazyky, takže samá pozitiva.

Ochutnal jste také hokej v nepříliš hokejové zemi, v Belgii a v norském Trondheimu…

Každý říká nehokejová země, ale když člověk nastoupí proti mančaftu, kde první lajna je pět Kanaďanů, druhá tři Fini a dva Švédi a ještě do toho nějací Němci, tak potom to není přímo belgická liga, ale mezinárodní. Úrovní to bylo asi něco jako naše druhá liga. Někdy přišlo diváků jako na juniorku, ale někde plný zimák, které tam jsou ale celkem malé. Co se týká Norska, tak to byla asi nejlepší štace, ze které mám plno přátel. Zahrál jsem si proti hráčům, kteří hráli za norskou reprezentaci, nebo teď válí v NHL, takže mám skvělé hokejové zážitky, a vzpomínám taky na pohádkovou zimu, která tam byla. Prostě nádhera.

Jako jeden z mála gólmanů nastupujete v masce s košíkem…

S helmou s košíkem jsem chytal odmalička a nikdy jsem to nezměnil. Párkrát jsem to zkoušel v juniorce na tréninku, ale to mi vydrželo asi deset minut (usměje se). Myslím si, že kariéra už nebude moc dlouhá, takže není třeba to měnit.