Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Maminka Davida Pastrňáka o svém synovi: Nevynechám jediný zápas

Havířov – Hovoří se o něm jako o novém Jágrovi. Svým talentem, výkony a bezprostředností si už získal náročné zámořské publikum. Ano, řeč je o budoucí hvězdě světového hokeje, v květnu devatenáctiletém útočníkovi Boston Bruins Davidu Pastrňákovi.

14.3.2015
SDÍLEJ:

David Pastrňák (vpravo) s dalšími mladými nadějemi Bostonu během charitativní akce.Foto: Archiv Davida Pastrňáka

Ten letos zažívá svou první sezonu ve slavné NHL a s Bostonem bojuje o svou první účast v play-off v této soutěži! Čeští fanoušci, i město Havířov, kde se Pastrňák narodil, je na něj právem hrdé.

Pyšná je i maminka Marcela, která se nedávno vrátila právě z Bostonu, kam ji její syn pozval a kde naživo sledovala Davidovy další starty v nejlepší lize planety. „To víte, že jsem na Davídka náležitě hrdá. Asi jako každý rodič, když vidí, že to jeho dítě někam dotáhlo. Víte, já sama jsem tohle vůbec nečekala, všechno je pro mě pořád tak nové, celý ten humbuk kolem," říká na schůzce poněkud stydlivě.

Maminka Marcela.

Pastrňákův příběh je o to obdivuhodnější, že to v období puberty rozhodně neměl lehké. A to je ještě slabé slovo. V době, kdy teenageři obvykle řeší diskotéky, mejdany a holky, on dřel ve Švédsku a zrovna tou dobou jej stíhala jedna osudová rána za druhou.

Kromě toho, že mu bylo hokejově shůry dáno, je však David i výjimečný bojovník. I když před více než dvěma lety ztratil tři své blízké, nesložil se. Přestože smrt v rodině musela s mladým klukem hodně otřást, nesložil se. Naopak na sobě ještě více pracoval, aby splnil slib, daný tátovi Milanovi. Dostat se do NHL.

Energické dítě

Maminka Marcela na něj vzpomíná jako na velmi živé, hyperaktivní dítě. „Nejraději jsem ho měla, když byl úplně malinký a spinkal v peřince. Jakmile se naučil chodit a následně i běhat, byl k nezastavení," usmívá se sympatická dáma původem z Albrechtic. „Do Havířova jsme se všichni přestěhovali až později," vysvětluje.

Kromě Davida má ještě staršího syna Jakuba. Tomu je 23, ale sportem se neživí. „Hrával fotbal za ČSAD Havířov, ale momentálně studuje. Máme to aspoň takhle rozdělené, jeden syn se věnuje škole, druhý sportu," krčí rameny.

Jak sama říká, v dětství byli oba hoši zapálení do sportu. Mladší David, to byl ale uragán. „Byl opravdu hodně energické a živé dítě. Byli jsme taková dvorečková rodinka. Oba kluci sportovali, David věčně lítal na dvorku s dalšími dětmi až do večera. Teprve pak jsme ho volali domů. David měl neobvyklou vadu řeči, plácal slova, jak ho napadlo, měnil si písmenka, ale evidentně mu nevadilo, že mu ostatní děti nerozuměly. Pořád něco vykládal. I doma furt mlel pantem," usmívá se maminka.

Se starším bratrem Jakubem.

Tento nedostatek si kompenzoval neobvyklými vlohami pro sport. „Opravdu mu šlo všechno, na co sáhl. Vzal míč, šel mu fotbal. Vzal do ruky raketu, hrál ping pong. Běhal, plaval. Tím, jak mladšímu všechno nečekaně šlo, byl spokojený i starší Jakub. Hrávali spolu fotbal, tenis, hokej," popisuje paní Pastrňáková, že už takhle brzy se u Davida začaly projevovat sportovní geny zděděné po otci Milanovi, bývalém hráči Karviné a Třince.

„Já jsem tomu dlouho nepřipisovala zvláštní význam, myslela jsem, že to tak mají všechny děti, nebo aspoň většina. Sama jsem dělala atletiku a plavání. Brala jsem to normálně. Ale je fakt, že když David nazul brusle, nejprve tedy kolečkové, okamžitě začal bruslit," vybavuje si. „A to je měl po bráchovi, takže mu byly strašně velké. Ale nepadal," vzpomíná.

Ve šlépějích Jiřího Dopity, který byl stejně jako on draftován Bostonem.

Pastrňák nepadal, ani když jej ve třech a půl letech přivedla na led. „Jeho táta tady zrovna nebyl, ale když se vrátil ze zahraničí, byla výhoda, že v Havířově trénoval a mohl se mu tak věnovat," objasňuje.

Led ve Schweningenu

První kontakt s hokejem nezažil malý Pastrňák doma v Havířově, ale paradoxně na tátově zahraniční štaci v druholigovém německém Schweningenu. „Ano, tam se vlastně poprvé dostal do kontaktu s ledem a s hokejem. Viděl, co dělá jeho táta a začalo ho to bavit. Doma chodil pořád s přilbou a chráničema. I pak, když jsme se vrátili domů, lítal po bytě s přilbou a hokejkou. Bylo to takové divoké dítě," ukazuje fotky, na nichž se velká naděje českého ledního hokeje promenáduje v tátově německém dresu a s přilbou, která je mu o několik čísel větší. Zato s všudypřítomným úsměvem. „On už se tak asi narodil. Pořád s pusou od ucha k uchu," usmívá se maminka.

Radost vydržela havířovskému odchovanci celou jeho žákovskou kariéru. Svůj talent pro hokej potvrzoval mimo jiné tím, že byl už ve školce ostaršen a jezdíval na turnaje se třetí třídou. „Vlastně od nejmenších věkových kategorií hrával proti o dva nebo o tři roky starším dětem," objasňuje maminka.

I když byl o hlavu menší než ostatní, vynikal. Výškový handicap nahrazoval rychlostí, dravostí a šikovností. Byl pořád neskutečně živý.

Jako malý rád plaval.

Čtyři základky

Ani v pozdějším školním věku se David neuklidnil. Když přišel ze školy, hodil aktovku do kouta, vzal hokejku a šel ven nebo na zimák. „Na to, kolik měl kvůli hokeji absence, mu ale škola šla. Nijak v ní neplaval, ale raději měl pochopitelně kamarády a hokej. Ten byl pro něj vším," vysvětluje paní Pastrňáková.

To už s manželem Milanem nežili. I když s manželem… „My jsme vlastně nikdy manželé nebyli," uvádí na pravou míru vztah s Davidovým otcem.

Matka samoživitelka starající se o dvě děti, to neměla snadné. Lední hokej je nákladný sport. Aby měla na Davidovy brusle, měla jednu dobu i tři zaměstnání. Vyskakovat si u Pastrňáků rozhodně nemohli.

DAVID PASTRŇÁKNarozen: 25. května 1996
v Havířově
Výška: 182 cm
Váha: 76 kg
Číslo: 88
Držení hole: vpravo
Kariéra: Havířov (2003-12), Třinec (2012), Södertälje (2012-14), Boston (2014-15)
Draft NHL: 2014 jako 25. hráč týmem Boston Bruins
Draft KHL: 2013 jako 34. hráč týmem Severstal Čerepovec

To ale malý David sotva řešil. Pro něj existoval jen lední hokej, chtěl se vyrovnat tátovi, který později trénoval ve slovenských Michalovcích a ještě později odjel do Anglie za prací. Moc se tak nevídali.

Pevná ruka otce občas v rodině chyběla. „Byla jsem klukům mámou i tátou. Nějak jsme se prokousávali," přitaká maminka Marcela. Kvůli tomu ani nestíhala navštěvovat synovy zápasy. „Starosti o domácnost, práce. Na nějakých zápasech jsem byla, ale neužila jsem si jich tolik, jako třeba ostatní rodiče. O to víc sleduji Davida teď. Nevynechám ani jeden jeho zápas v NHL," může se pochlubit.

Když už byla řeč o Jágrovi, kromě nesporného talentu spojuje Pastrňáka s Jágrem i to, že maturitu si podle všeho dodělá až v pozdějším věku. „Ta nám chybí," povzdechla si paní Pastrňáková. Její syn se totiž vydal na své první zahraniční angažmá v pouhých šestnácti letech, kdy válčil ve druhé švédské lize.

To znamená, že měl tou dobou za sebou jen devítiletku. Tu si ovšem vyzkoušel hned na čtyřech školách! „Nejprve chodil na Nezvalovu kousek od zimáku. Ta ale byla zrušena, takže pak chvíli chodil Na Nábřeží, ale nakonec skončil na Kudeříkové, kde jsou sportovní třídy. Konec základky absolvoval v Třinci, protože už začal hrát za dorost Ocelářů," připomíná maminka Marcela. Tady někde lze možná hledat Pastrňákovu adaptabilitu na nové prostředí.

Třinec a pak hurá na sever

Mladý Pastrňák se osamostatnil už v patnácti letech. To už měl na krátkou dobu namířeno do Třince. „Věděli jsme, že zanedlouho půjde zkusit štěstí do Švédska. S panem Hudlerem starším, který Davidovi dával cenné rady, jsme se dohodli, že Davida vyzkoušíme, jak mu to půjde samo," vzpomíná Pastrňákova matka.

A tak odešel v patnácti do sousedního Třince hrát za extraligový dorost. A bydlel na hotelu. „Potřebovali jsme to zjistit, proto ten krok. V Havířově to moc nechápali. Byla to taková zkouška a David v ní obstál," dodává.

Jakmile ukončil devátou třídu, odletěl do švédského Södertälje, městečka asi hodinu cesty od Stockholmu, kde začal chodit na místní gymnázium. „Aspoň se naučil angličtinu, což se mu teď hodí. Když se pak vrátil, povídá mi: Mami, to, co jsem se učil ve škole, mi ve Švédsku bylo k ničemu," říká maminka Pastrňáková. „První měsíc jim tam na všechno říkal jenom yes. Pak se do toho vpravil," dodává s úsměvem.

V dresu tehdejšího Havířova.

I jí ale přišlo odloučení od syna těžké. „V tom Švédsku to bylo o komunikaci přes mobil, přes skype. Pro mě to byl nezvyk, když nebyl doma. Pro něj určitě taky. Ale pro kariéru to bylo hodně dobré, dost mu to dalo, dokonce si tam našel děvče," usmívá se.
Výjimečný talent potvrdil Pastrňák i tím, že se brzy dostal do mužského týmu Södertälje. V šestnácti letech! „První rok jsem ho tam navštívila a spolu jsme se v hale dívali na portréty hráčů prvního týmu. Tak jsme si v legraci říkali, kdyby se časem i David dostal na takový portrét, to by bylo něco! A druhý rok už tam byl," vzpomíná.

A jak se vlastně do Södertälje dostal? Na internetu takové angažmá asi nenašel. „Přes agenta. Prvního měl už někdy ve třinácti letech. Já sama do té doby ani nevěděla, že nějací agenti vůbec existují," přiznává upřímně maminka, kterou překvapilo, jak David ve Švédsku zmužnel. „Když jsem ho tam navštívila, úplně mi spadla čelist, jak tam lidsky i hokejově vyrostl," přznává.

Smrt nejbližších

Brzy se ale Pastrňákova růžová cesta začala halit do černého sukna. O tom, jak silná osobnost mladý český hokejista je, svědčí smutné události během švédského angažmá. „Během roku a něco mu vlastně umřeli tři velmi blízcí lidé včetně táty," vypravuje se slzami v očích maminka Marcela.

Nejprve to byl třinecký trenér Roman Cienciala, s jehož synem Davidem je Pastrňák velký kamarád. „Poznali se spolu v Třinci, zrovna v létě mají naplánovanou společnou dovolenou. Pan Cienciala měl na Davida velký vliv, hodně mu dal. Byl to šok," podotýká.

Rok nato si smrt našla i Jiřího Hudlera staršího. „To byl takový Davidův druhý táta, měl ho hrozně rád a pan Hudler Davida taky. Hodně ho to vzalo. Kvůli podobnému osudu by si proto přál sblížit se s jeho synem Jirkou," připomíná paní Pastrňáková lídra Calgary Flames Jiřího Hudlera mladšího.

S pukem si rozuměl už jako malý.

Všemu utrpení ale ještě nebyl konec. Pár měsíců nato odešel z Davidova života i otec Milan. Boj s rakovinou byl nad jeho síly. „O Milanově nemoci jsme věděli už dříve, ale Davidovi jsme tou dobou raději nic neřekli. Byl ještě malý, nemusel by to dobře snášet. Pět let to pak šlo dobře, Milan si prošel vyšetřeními a chemoterapií, ale bohužel se mu to vrátilo a šlo to hodně rychle," přepadává Pastrňákovu maminku smutek.

Oba rodiče se po rozchodu pokoušeli oživit vztah, hlavně kvůli dětem, osud tomu ale nakloněn nebyl. „Milan odjel za prací do Anglie a když se vrátil, řekli mu doktoři, že to je zhoubné," klopí hlavu. I přes toto nesmírně těžké období se ale David Pastrňák přenesl. Právě to jej posílilo a utvrdilo ve snaze naplnit svůj i tátův sen. Proto po každém gólu posílá polibky do nebe. „Když se tenkrát před odjezdem do Švédska viděli, David tušil, že je to naposledy. Proto hrozně dřel, aby se do té NHL dostal. Slíbil to přece tátovi a slib dodržel," říká dojatě maminka.

V zájmu médií

Ona sama nikdy nechtěla stát v záři reflektorů. Na zvýšený zájem o jejího syna i o ni samotnou není zvyklá. „Moc dobře to nevnímám, vůbec totiž nevím, co mám říkat," přiznává. Jedno interview už poskytla i v Bostonu. „Tam si mě odchytili nějaký Čech a Slovák, že točí medailonky o českých hokejistech žijících v Americe. Já se ze stresu obsypala. Nemám ráda kamery," vysvětluje.

Atmosféra utkání NHL ji ale nadchla. „Bylo to skvělé," souhlasí. Zaznamenala, že lidé Davidovi fandí? Nemá třeba v hledišti své ostrůvky, kde diváci mávají transparenty s Pastrňákovým jménem? „To ne, ale když hlásili jména, tak tam aplaus byl. Asi po tom prvním vydařeném utkání," připomíná premiérové trefy svého syna v NHL v derby proti Philadelphii. „Je to zatím dáno asi i tím, že je hodně mladý a dosud byl jen na farmě v Providence. Lidi ho začali brát až po novém roce," připomíná maminka.

Titul z hokejbalu

A co Pastrňákovy zájmy a koníčky? „Dosud se vše točilo jen kolem hokeje. Ale vzpomínám si, že když byl malý, tak maloval. To ho bavilo. Víc ho ale bavilo skotačit venku. A když byla sezona hokeje u konce, vzal hokejku a šel hrát hokejbal do Karviné. Pořád musel lítat venku," vypráví. Mimochodem, Pastrňák má i extraligový titul s karvinským dorostem. „V Karviné jsme se hodně sblížili s Palovými (Martin Pala je šéfem karvinského hokejbalového klubu – pozn. aut.), máme stejně staré děti, tak u nich byl David taky pečený vařený. Jezdíval s nimi i na dovolenou," prozrazuje.

David se svou maminkou v Bostonu.

Teď, když je v Bostonu, mu ale nejvíc chybí pejsek Epi. „To je jeho miláček. Po něm se mu hodně stýská," konstatuje paní Pastrňáková, která uvažuje, že se za synem do Ameriky vypraví na delší dobu. „Chtěla bych to zkusit, nic mě tady nedrží. David mě od toho sice trochu odrazuje, ale asi tam pojedu. Každopádně už je tak navyklý na samostatnost, že si nepřeje, abych bydlela s ním," směje se.

Prozatím tedy sleduje Davidovy výkony jen v televizi nebo na tabletu. Kvůli tomu si taky pořídila kanál NHL, aby měla svého syna stále na očích. „V Bostonu jsem pět domácích zápasů viděla naživo. Ty venkovní jsme sledovali u Krejčích v televizi," naráží na synova českého parťáka Davida Krejčího, který byl a je Davidovi vzorem. „Jsem ráda, že jsem dosud nepromeškala jediný zápas. Nevadí, že zápasy začínají většinou v jednu v noci. Horší je, když se hrají na západě Ameriky a začínají ve čtyři. Ale i na ty se dívám živě. Ze záznamu by mě to nebavilo," uzavírá s úsměvem máma začínající hokejové hvězdy.

Autor: Martin Ruščin

14.3.2015
SDÍLEJ:
Tak vypadá vítězný model architektů Terezy Hozové a Davida Grabce z Bílovce. Jednotlivá zastavení křížové cesty budou vytvořena z kovu v kombinaci s betonem.

V Bílovci se bude stavět křížová cesta

Ilustrační foto.

Obec Mořkov chce zvelebit centrum

Hokejisté kopřivnické Tatry pomohli dobré věci

Druholigoví hokejisté Tatry Kopřivnice společně darovali krev v Krevním centru Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě.   

Evropské poháry? Postupně za tím půjdeme

Říká v rozhovoru pro Deník spojka extraligové Kopřivnice Patrik Fulnek, který by rád pomohl naplnit čtyřletou vizi klubu.  

Ve vlaku hořelo. Okolnosti vyšetřuje policie

Policisté vyšetřují okolnosti požáru, který vypukl na toaletě železničního vozu vlakového spoje R 820 směřujícího z Bohumína do Brna. Stálo se tak 1. října kolem jedenadvacáté hodiny.

Dvojitý úspěch novojičínských basketbalistů: výhra v soutěži a postup v poháru

Basketbalisté Nového Jičína se nejprve v neděli dočkali druhého vítězství v nové sezoně 1. ligy, sk. Východ, když v domácím prostředí zdolali rezervu Opavy 79:68 a ve středu pak uspěli i ve 3. kole českého poháru, když z palubovky druholigové Holice přivezli postup po vítězství 75:65.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení