Jaké byly pokyny pro dnešní utrkání?

Chtěli jsme každopádně vyhrát, protože všichni víme, o co hrajeme. Chceme se dostat do play-off, a ta vidina tu pořád je. Hrajeme, snažíme se a uvidíme, jak to dopadne. Dneska jsme šli do utkání s velkou bojovností a naštěstí nám to vyšlo.

Hrálo se prakticky o šest bodů. Nesvazovalo vám to ruce?

Nemyslím si že jsme byli nějak nervózní. I v Porubě jsme vyhráli. Sice jsme neustále pod určitým tlakem, ale v kabině je nálada dobrá. Určitě se nedá tvrdit, že bychom byli v křeči.

Uherskému Hradišti se v posledních zápasech daří…

Ani nevím, jak jsou na tom. Spíše sleduji tabulku soutěže, ale jak hráli poslední zápasy, jsem nesledoval. Věděli jsme, že Uherské Hradiště je tým bojovníků, ale naštěstí jsme to dneska uhráli.

Celkem dlouho se dnes čekalo na branku…

Bylo to typické utkání „kdo s koho“. Začátek jsme měli dobrý, potom se to vyrovnalo. Ve druhé třetině jsme šli do oslabení tři proti pěti, kdy měl soupeř tlak. V poslední třetině to už bylo o tom, kdo dá gól, a naštěstí jsme ho dali my.

Závěr jste si už vychutnávali?

Ta atmosféra, kterou fanoušci vytvořili, byla výborná.

Na první gól jste přihrál v přesilovce…

Vyplynulo to ze hry. Bylo štěstí, že se to dostalo až k Martinovi.

Sám jste nakonec přidal dvě branky…

Nejprve jsem dostal dobře přihrávku před prázdnou branku. Bylo to ale na bekhend a moc mi to nesedlo. V první chvíli jsem myslel, že to ani gól není. Potom jsem naštěstí viděl, jak to tam zapadlo. A ten druhý gól, to byla povinnost trefit prázdnou branku.

Nyní vás čeká Prostějov…

Půjdeme do toho zase s bojovností a snad se k nám přikloní štěstí. Ne jako ve Valašském Meziříčí. Pokusíme se zase zvítězit a prodloužit vítěznou novoroční šňůru.

Hrajete v útoku s Martinem Tomanem, coby nejlepším střelcem týmu, jehož bilanci jste se nyní přiblížil. Je mezi vámi nějaká rivalita?

Ani nesleduji, kdo dal kolik branek. Sem tam se o tom pobavíme, ale že bych vyloženě seděl u počítače, tak to není.