Petře, loňská sezona byla ve vašem podání poněkud zvláštní. Zachytal jste si krajský přebor, první i druhou ligu…
Bylo to celkem šílené. Co se týče krajského přeboru, tam se jedná jen o jeden zápas. V Kadani si chodili zahrát takoví staří páni. Jednou mi zavolal pan Klíma (majitel Kadaně), že jim vypadl brankář a jestli bych jim nemohl pomoct. Byl to de facto takový sranda zápas.Jinak jsem ale získal spoustu zkušeností, setkal jsem se s osobnostmi jako je Petr Klíma nebo Vladimír Růžička.


Jaké to bylo v Kadani? Jak se člověku chytá, když tým drtivou většinu zápasů prohrává?
Lehké to určitě nebylo. Měli jsme strašně mladý tým, byli jsme farma Sparty, která do týmu posílala mladé. Moc starých v týmu nebylo, takže to bylo na mladých a to se na výsledcích určitě odrazilo. Tým se neznal, nikdy spolu pořádně nehrál. Když pak přijely České Budějovice nebo Vsetín, tak to bylo šílené. Na druhou stranu si člověk zachytal, létalo na mě opravdu hodně střel.

Podobné to asi bylo i v Bílině, že? Ta je pro změnu otloukánkem druhé ligy…
Věděl jsem, že je Bílina farmou Kadaně a že spolu nějakým způsobem spolupracují. Když jsem tam ale poprvé přijel, tak jsem byl celkem v šoku, to bylo strašné. Šatny mimo zimák, zázemí úplně šílené. Raději se na to snažím zapomenout (úsměv).

Po psychické stránce to bylo náročné?
Bylo to hodně těžké. Před Vánocemi jsem měl takové období, kdy jsem zrovna byl víc v Bílině. Už jsem tam nechtěl být, třískl jsem hokejkou a řekl si, že už tam prostě nebudu. Odjel jsem domů na Moravu, ale nakonec jsem se ještě vrátil do Kadaně, kde už jsem naštěstí zůstal až do konce sezony.

V létě jste přišel do Nového Jičína. Jak se váš přestup upekl? Řešil jste i jiné nabídky?
Loni byl se mnou v Kadani i Miroslav Kuba, který teď skončil a v Jičíně působil, znal jsem tady navíc spoustu kluků. Zavolal jsem tedy panu Macháčkovi, doufal jsem, že bych se mohl prosadit. Nabídl mi zkoušku, na které jsem uspěl, a jsem rád, že tady můžu být. Máme super kolektiv.

Vaším brankářským parťákem je stejně starý Daniel Šimonů, jak spolu vycházíte?
S přítelkyní jsme se přestěhovali kvůli vysoké škole do Zlína, shodou okolností je teď Dan skoro můj soused, takže spolu jezdíme na tréninky. Trávíme spolu spoustu času, výborně jsme si sedli. Máme mezi sebou zdravou konkurenci, vzájemně se hecujeme. Lepší vztah jsem asi s parťákem nikdy neměl.

Když jste do Jičína přicházel, trenér Macháček právě slovo konkurence hodně zmiňoval. Zatím se o místo v brance rovnoměrně dělíte…
Nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně, ale nemyslel jsem si, že bych byl horší brankář než Dan. Měli samozřejmě nějakou předběžnou dohodu, že bude jednička, pro mě to ale nic neznamenalo. Šel jsem do toho s tím, že chci odchytat co nejvíce zápasů. Ať chytá ten, který má lepší formu, nejdůležitější ale je, aby se vyhrávalo.

Nový Jičín má hodně mladý kádr, v Kadani to bylo podobné. Vyhovuje vám to?
Je to trochu jiné, protože v Kadani to bylo profesionální, tréninky byly v deset ráno. Tady starší kluci chodí do práce, o to větší respekt k ním musíme mít. Obdivuju starší kluky, kteří jsou osm hodin v práci a pak jdou ještě znovu dřít na zimák. V týmu je celkově sranda, soutěživost, nemůžu si na nic stěžovat.

Druhá liga je nyní stejně jako další soutěže přerušená. Jak se udržujete v kondici?
Není to lehké. Každopádně člověk se musí udržovat, teď už se ale bohužel ani nedostane do haly na tenis. Je to o běhání, nic jiného se pořádně nedá.

Věříte, že se soutěž brzy rozjede, nebo jste spíše pesimista?
Přál bych si, abychom co nejdříve hráli, ale do Vánoc to asi nezačne. Chci každopádně věřit, že se začne, připravuji se, jako bychom měli každou chvílí vyletět.

Nyní máte spoustu volného času. Jak s ním naložíte?
Všechno momentálně směřuji ke studiu vysoké školy ve Zlíně, abych to pak zase měl během hokeje trošku volnější.