Druholigoví hokejisté Nového Jičína přišli v sezoně už o svého druhého kapitána.

Po dlouhodobém zranění Přemysla Vašuta, jenž by se mohl objevit na ledě zkraje nového roku, nosil ve Flašarově celku kapitánské céčko Michal Horák.

MICHAL HORÁK*15. března 1983 v Novém Jičíně
Post: obránce
Držení hole: levá
Číslo dresu: 28

Bilance v sezoně 2015/2016: 20 utkání – 7 bodů (5+2)

Kluby v kariéře: Nový Jičín, Vsetín, Třebíč, Jindřichův Hradec, Trondheim, Žilina.

Spolehlivý zadák a odchovanec novojičínského hokeje však ve svých dvaatřiceti letech přesně v polovině sezony ukončil z rodinných důvodů hokejovou kariéru. Stalo se tak po novojičínské domácí porážce z 22. kola v derby proti Kopřivnici. Téměř patnáct set diváků tehdy na konci listopadu vidělo obránce s 86 starty v nejvyšší české soutěži naposledy v akci.

„Bylo to těžké rozhodnutí, ale už to dále nešlo," řekl zadák přezdívaný Kuna, který už ve svých šestnácti letech nastupoval za Nový Jičín ve 2. lize, odkud si ho vyhlédl Vsetín, kde zažil na legendárním Lapači ještě extraligové časy. Po ročním angažmá v norském Trondheimu pak dvě sezony nastupoval za slovenskou Žilinu, odkud se vrátil zpátky do rodného Nového Jičína.

Jak to tedy je přesně s vaším koncem kariéry?

Skončil jsem kvůli rodině. Chci se více věnovat dětem a už to nešlo stíhat s jejich kroužky a s mým hokejem. Už to prostě dále nešlo. Před sezonou jsem věděl, že ten problém nastane, ale chtěl jsem to alespoň zkusit. Na poslední zápas proti Kopřivnici budu vzpomínat v dobrém, protože to bylo derby a byl plný stadion, ale je škoda, že pro nás nedopadl vítězně.

V publiku nechyběl ani transparent s vaší přezdívkou Kuna. Kdy vůbec vznikla?

To byli moji kamarádi a bývalí spoluhráči, se kterými jsem kdysi hrával ještě za žáky, takže jsme spolu vlastně začínali hokejovou kariéru. Ta přezdívka vznikla už někdy na základní škole, kdy mi ji dal pan učitel Kopřiva někde ve sportovkách, ale už nevím z jakého důvodu (usměje se).

Jak vzpomínáte na vaše hokejové začátky?

Začínal jsem v Novém Jičíně, kde jsme s kamarádem začali chodit na přípravku. No, a vyvrbilo se to tak, že jsme pokračovali dále v žácích a až do mužů, kde vzpomínám na Vsetín, kde jsem zažil krásné roky. Odehrál jsem tam asi dvě plné sezony v extralize, jinak jsem cestoval po prvních ligách v Třebíči a v Jindřichově Hradci.

Dvaatřicetiletý zadák s přezdívkou Kuna se s kariérou loučil na konci listopadu při derby s Kopřivnicí. V ochozech nechyběly ani transparenty na jeho adresu.

Při vsetínském angažmá jste nastupoval také v, pro klub netradičních, modrých dresech…

Jo jo, to byly modré dresy podle hlavního sponzora. Už jsme nehráli špičku extraligy, ale spíše ve spodní části tabulky. Vzpomínám na vítěznou baráž proti Ústí nad Labem. To byl tehdy pěkný zážitek.

Jak na vás zapůsobilo Norsko?

Je to nádherná země a určitě bych se tam chtěl ještě někdy vrátit. Jenom škoda, že to tam takhle dopadlo a že jsem tam byl jenom jeden rok, protože tam byl špatný management a zkrachovalo to tam. Jinak bych tam určitě rád zůstal i déle. Byli tam se mnou ještě Češi Libor Pavliš, který už taky nehraje a trénuje někde v cizině, Adam Vrba, který teď chytá za Kopřivnici, a David Balázs, který hrával dlouho extraligu, a taky jeden Slovák.

Bojíte se, že vám bude hokej chybět?

Zatím jsem hodil bágl na půdu a uvidíme (usměje se). Spousta lidí se mě ptá, jestli ještě budu hrát hokej, ale všem jsem říkal, že už ne.

Nový Jičín naposledy prohrál doma s desátou Břeclaví 4:5 a momentálně je až na 8. místě. Jak vidíte jeho vyhlídky pro zbytek sezony?

Výsledky jsou zatím pořád jako na houpačce. Snad se kluci chytnou a udělají nějakou šňůru tak, aby byli bezpečně v play-off. Tam už je to úplně nová soutěž.