„Momentálně jsem starší střelec, s kulometem běhám po poli. Cvičíme a připravujeme se na veškeré situace. Kdyby se něco přihodilo, určitě by nás povolali,“ nechává Štůrala nahlédnout pod pokličku. Pro vítěze hokejové extraligy ze sezony 2013/2014 bylo při výběru nového povolání důležité, že se pro něj jedná o podobnou činnost jako při hokeji.

„Pracuji v kolektivu, každý den cvičíme, zdokonaluji se. Nechtěl jsem pracovat v kanceláři, ale být v pohybu, což je pro mě ideální volba,“ líčí. S tím se spojuje také potřebný adrenalin. „Práce mě určitě naplňuje. Není to monotónní, každý den děláte něco jiného, něco nového se učíte,“ vidí pozitiva. Dokázal by si však v budoucnosti představit, že se jednou vydá na zahraniční misi? „Proto jsem tady šel. Může se stát cokoliv, zatím to není v plánu. Nikdo ale neví, co se stane,“ nezavrhuje tuto myšlenku.

Vraťme se ale k jeho hokejové kariéře, kterou Tomáš Štůrala ukončil před měsícem, krátce po oslavě 36. narozenin. „Impulsů se sešlo více,“ přiznává. „Jedním z nich bylo, že jsme čekali miminko a potřeboval jsem stabilní práci. V hokeji to úplně nejde, tam jste tři měsíce bez ní.“ Myšlenky na úplný konec však přišly už dříve. „Uvažoval jsem o tom delší dobu. Popravdě už po uplynulé sezoně v Prostějově jsem o všem dost přemýšlel. Finální rozhodnutí padlo zhruba někdy kolem vánoc,“ přibližuje definitivní verdikt.

HOKEJISTŮM NEZÁVIDÍ

Nejen hokejový svět se potýká se situací okolo koronaviru – přísné restrikce okolo zápasů ovšem s jeho rozhodnutím neměly nic společného. „Vyplatilo se mi to ve smyslu, že jsem v podstatě skončil a začala opatření. Jsem rád, že nemusím hrát před prázdným zimákem. Hráčům to moc nezávidím,“ přiznává trable, se kterými se potýkají nejen vrcholoví sportovci v České republice. „Bez fanoušků si to moc představit nedokážu, je to skoro jako přáteláky. A možná ještě hůře, i na ně někdo přijde,“ vybavuje si s hořkým úsměvem. Když jsme u vzpomínání – jak se Tomáš Štůrala ohlíží za svoji pestrou hokejovou kariérou? „Zažil jsem snadno všechno,“ připomíná mimo jiné postup do první ligy se Šumperkem. „Jsem rád, že jsem takovou kariéru měl a mohl si jí projít. S danou zkušeností jsem spokojený,“ usmívá se spokojeně někdejší gólman. „Nejvíce je však pro mě titul, o tom se nedá polemizovat,“ zdůrazňuje více než sedm a čtvrt roku starý úspěch hokejového Zlína, který po čtvrtém místě v základní části v play-off postupně porazil hradecký Mountfield, třinecké Oceláře a brněnskou Kometu. Samotný Štůrala tehdy zasáhl do tří zápasů play-off. Od svého prvního působení u Beranů, tedy sezony 2004/2005, však v Baťově městě odchytal pouze 77 zápasů v nejvyšší soutěži.

„Ve Zlíně jsem byl od dorostu. Znal jsem kluky, byla tam dobrá parta. Člověku se nechtělo jít někam jinam, manželce se navíc ve Zlíně líbilo. Neměli jsme důvod to měnit,“ reaguje, z jakého důvodu v moravském klubu setrvával i přes nízké herní vytížení.

DRŽELA HO NEJEN EXTRALIGA

Byly však i další záležitosti, které ho zde ukotvily. „Zajisté mě tady držela extraliga. Člověk doufá, že bude chytat více a že se to zlomí. Trénuje, maká a čeká, jestli to vyjde, nebo ne. Dokud byla šance, tak jsem toho chtěl využít a zkusit, abych se dostal na post jedničky. Bohužel se ale tak nestalo. Úplně zbytečné to však nebylo,“ má jasno i s odstupem času.

„Vždy se něco může stát – chytnete se, vyjde vám pár zápasů. Když jsem přišel, tak jsme se Kášou (Liborem Kašíkem – pozn. red.) docela střídali. Bylo to dobré, pak přišla zranění, Káša se rozchytal. Směřovalo to tímto směrem. Stále jsem však doufal,“ popisuje. Pochopitelně se však také u Tomáše Štůraly objevila menší frustrace. „Každý chce hrát, nechce sedět, mrzí ho to. Člověk se snaží si to nepřipouštět a doufat, že se vše obrátí a půjde to lépe,“ nevzdával se. Během působení ve Zlíně působil v dalších klubech. Kromě uvedeného Šumperku si zachytal také v Přerově, naposledy se objevil v Prostějově. „Bylo to super. Dostal jsem se do brány, mohl jsem pomoci jiným klubům, vždy jsem to uvítal. Nemuseli jste sedět. Čím více gólman chytá, tím je pro něj lepší. Když nemůže chytat, je pro něj těžké.“

V období u Beranů měl nabídky, které ale odmítl. „Přišly například ze Slovenska. V té době jsem věřil, že se mi bude dařit, zachytám si více. Neřešil jsem to. Pořád jsem byl v české extralize. Kdybych o tom věděl o čtyři roky později, určitě bych uzvažoval jinak. Už je to ale minulost,“ nehodlá se do ní dlouze vracet. Během dlouhého působení si ve Zlíně získal také přátele. „Víceméně jsem byl dobře se všemi. Nejvíce asi s vrstevníky z dorostu, jakými byli například Pavel Kubiš, kterého jsem znal nejdéle. Jednou za čas si napíšeme. Zápasy sleduji a fandím v televizi. Vždy budu přát Zlínu,“ vyhlašuje skálopevně.

BUDOUCNOST ŠTŮRALY U HOKEJE? MAXIMÁLNĚ U MLÁDEŽE

A jak to vypadá s jeho budoucností u hokeje? „Momentálně mě to u něj neláká. Na zimáku jsem strávil 30 let, chci si od toho odpočinout s tím, že v dalších by v hokeji možná pomáhal. Jsem rád, že můžu být doma s rodinou,“ těší ho nový mimo sportovní život. „Jestli jsem vyhořelý, nedokážu říct. Možná trochu ano, už toho stačilo. Nedokážu si představit, že budu v něm trávit dalších 15 let. Jsem rád, že jsem tuto etapu života ukončil.“ Na vrcholné pozice v hokeji to však případně nevidí. „Vedení klubu ani agent ne,“ usmívá se. „Možná trénovat mladé brankáře, něco je naučit. To je maximum,“ má v těchto dnech jasno Tomáš Štůrala.