„Už jsme se s rodinou rozhodli, že se po těch letech vrátíme domů a druhá liga má kvalitu. Hrají v ní kvalitní hráči. V Kopřivnici mi to v podstatě domluvil spoluhráč Ondra Sluštík, kterého znám z Frýdku-Místku. Říkal mi, že je to tady super, takže jsem kývl a jsem spokojený. Měl pravdu,“ usmál se po vítězném středečním utkání s Opavou (4:2) rodák z Chlebovic.

Proti Opavě už jste potřebovali nutně uspět. Jak moc to bylo složité?

Bylo to těžké. Nemáme body a byl to pro nás důležitý zápas, protože kdybychom prohráli, tak by nám Opava odskočila a těžko bychom se z toho dostávali. Když Opava ve třetí třetině snížila na 2:3, tak na nás šla vidět nervozita, ale nakonec jsme to uhráli. Kluci hráli obětavě, skákali do střel, byl to dobrý týmový výkon.

DAVID STŘÍŽ Datum narození: 8. listopadu 1981
Post: obránce
Číslo dresu: 8
Kluby v kariéře:
Frýdek-Místek, Vítkovice, Chomutov, Sundsvall, Troja-Ljungby, Štrasburg, Kopřivnice.  

Jako jeden z nezkušenějších hráčů asi víte, co dělat, když se déle čeká na vítězství?

Je třeba neustále makat na tréninku. Hráli jsme proti silným soupeřům a byly to špatné výsledky. Ale my se hlavně musíme dívat na soupeře kolem nás a pravidelně bodovat proti Opavě, Valašskému Meziříčí a Novému Jičínu. Věřím, že když budeme makat, tak se to otočí. Chtělo by se to odpoutat ode dna, protože musíme pomýšlet na vyšší příčky. Výhrami se zvedne sebevědomí a věřím, že půjdeme na horu. Máme kvalitní mančaft.

Jak vzpomínáte na váš odchod do švédského Sundsvallu, kam jste odešel v roce 2002?

Šel jsem tam hned po juniorce. Dostal mě tam pan Antonín Plánovský, který letos trénoval Opavu. Kdysi tam hrával a dostal tam nabídku trénovat. Znal mě trošku z Frýdku-Místku, kde předtím trénoval. Z Čechů tam byl se mnou ještě Ivan Punčochář a jednu sezonu i Robert Vavroch. Největší problém jsem měl ze začátku s jazykem, ale když jsem se pak naučil švédsky, tak to byla paráda. Časem jsem si taky zvykl na brzké stmívání. To pro mě nebyl problém. S mančaftem jsme hráli spíše horší střed, protože blízko byla Timra, která hraje Elitserien, takže většina peněz šla právě tam.

Zdroj: Deník/Dalibor Tobola

Co vás poté přimělo k přesunu do Francie?

Poslední rok ve Švédsku se nám narodila dcera a s manželkou už jsme nechtěli být takovou dálku od domova, protože přes sezonu jsme se vlastně vůbec nedostali domů, takže to bylo trošku náročnější. Rozhodli jsme se, že se vrátím do Česka, ale to mi s angažmá u nás nějak nevyšlo. Pan Vojáček mi dohodil Štrasburk a rozhodli jsme se, že to zkusíme. Přece jenom už to bylo blíže a nehrálo se tam tolik zápasů, jako ve Švédsku. Dostávali jsme se tak častěji domů.

Jakou úroveň měla nejvyšší francouzská soutěž?

Ze začátku tam bylo i dost Čechů a Slováků, ale postupně přibývali Kanaďané, Američané nebo i Švédi. Každou sezonu jsme měli v týmu asi deset zahraničních kluků, na kterých to stálo a zbytek týmu byli Francouzi. Samozřejmě, že byly někdy zápasy i vyhrocenější, nechyběly bitky, ale do těch se moc nepouštím. Byli tam třeba i kanadští trenéři a měli jsme pěknou halu. Když se vyhrávalo, tak lidi chodili, když ne, tak méně, asi jako všude. Měli jsme dost fanoušků, ale zájem o hokej je tam menší, protože je tam fotbal, basketbal nebo házená, na kterou jsme hodně chodívali. V roce 2011 jsme navíc získali stříbrné medaile. V posledních letech šel ale hokej ve Francii strašně nahoru, což bylo vidět i na letošním mistrovství světa. Snížili počet účastníků, zvýšili počet zápasů, přicházejí tam kvalitnější hráči a opravdu jde poznat, že soutěž jde nahoru.

Na co budete za patnáct let mimo domov nejvíce vzpomínat?

Jak na Švédsko, tak na Francii budu rád vzpomínat a budeme se tam rádi vracet. Obě angažmá měly svoje pro i proti, ale celkově to bylo super. Za ty roky tam mám spoustu přátel, se kterými si pořád píšeme, takže paráda.

Ilustrační foto
Noční interaktivní hra Ninja se nezadržitelně blíží