Obránce Tomeček po obnovení kariéry: Hokej mi strašně chyběl

Před letošní sezonou se však k hokeji vrátil a momentálně si užívá zdařilou sezonu u novojičínských Ďáblů, kteří si po vedoucí Porubě vyšlápli i na třetí Šumperk, když se na výhře 3:2 podílel dvěma zásahy právě Tomeček. Draci navíc hráli tři minuty před koncem bez brankáře a hattrick novojičínského zadáka visel ve vzduchu.

„Já nejsem ten typ hráče, který by měl hattrickem rozhodovat zápasy, ale chci pomoct týmu, a když se dostanu do šance, tak se snažím aby to tam spadlo. Na tréninku před zápasem jsem vybil plexisklo, takže to byly asi střepy štěstí,“ hovořil Jaroslav Tomeček, jehož gólové představení proti Šumperku viděli i kolegové z práce.

„Kluci se na mě přijeli podívat. Drželi osm hodin v ruce brusku a tak si pak přijeli odpočinout na hokej,“ usmál se rodák z Přerova.

Proti Šumperku jste odehráli zápas jen na pět beků. Jak jste se s tím vypořádal?

Jelikož jsme měl předtím dva roky pauzu, tak je to pro mě náročnější, ale zvládám to. Musím poděkovat týmu, protože kluci dělají zápas od zápasu lepší výkony. Soustředíme se na to, co nám řeknou trenéři, a když to děláme, tak z toho těžíme.

Co vás přimělo skončit s hokejem?

Hokej už mě moc nenaplňoval a nedostával ani tolik prostoru. Navíc jsem už od osmnácti let bydlel sám, takže jsem se o sebe musel postarat. Chodil jsem do práce, ze které jsem musel kvůli hokeje chodit dříve, takže mi to lezlo do financí. Bylo to takové těžší období.

Kariéru jste ale obnovil. Jaké byly hlavní důvody?

Uplynuly dva roky a já jsem viděl svoje bývalé spoluhráče na ledě Přerova a hlavně mi ten hokej chyběl. Je to hra, kterou hraju od tří let a to, že jsem měl dva roky pauzu nic neznamená. Teď se to snažím dohnat a snad ještě někdy dostanu šanci i ve vyšší soutěži.

Nakonec jste se objevil v Novém Jičíně, kde jste po 2. kole vypadl na měsíc a půl vinou zranění ze sestavy. Jak se v létě seběhl váš příchod?

Nastoupil jsme na letní přípravu v Přerově. Šel jsem za trenérem Dočkalem, se kterým mám velmi dobré vztahy. On byl i rád, že se chci vrátit zpátky k hokeji, takže mi v Přerově tu šanci dali a mohl jsem tam trénovat. Dohodli jsme se, že půjdu do Nového Jičína a v sezoně se uvidí. Dali mi šanci tady v Novém Jičíně a jsem za to rád. Když máte dva roky pauzu, tak je jasné, že není úplně ideální naskočit hned o první ligy. Ale já jsem byl rád, že můžu být v Novém Jičíně a děkuji přerovskému manažerovi Hanákovi, tak celému Novému Jičínu. Jak mančaftu, který mě přijal, tak manažerovi Urbanovi, se kterým jsem se dohodl na spolupráci i na financích, protože to není zrovna nejjednodušší.

Jak to tedy zvládáte dohromady s prací?

Dělám jen ranní směny a nějak to stíhám, i když je to náročné. Mám doma rodinu, protože máme už syna, kterému je rok a půl a moc času s ním netrávím. Přítelkyně k tomu má někdy výhrady, že nejsem doma a takové ty věci, ale to je snad v každé domácnosti stejné (směje se).

Sezonu máte prozatím dobře rozjetou. Kam až to chcete dotáhnout?

Snažíme se tak, abychom v play-off začínali doma. Máme tady totiž někdy trošku zfanatizované fanoušky (usměje se), takže chceme začínat doma a samozřejmě pak dojít co nejdále.

Tatra nenašla recept na Lakosila

Kosení favoritů pokračuje! Nový Jičín srazil po Porubě i Šumperk