Odejít z Vrchlabí bylo velkou chybou, které lituju

Na programu bylo 13. kolo základní části druholigové sezony 2013/2014 a do Nového Jičína tehdy přijel sousední Frýdek-Místek. Nic zajímavého, kdyby to nebylo pro jednoho z odchovanců Nového Jičína poslední utkání v novojičínském dresu. Daniel Brynecký už se poté totiž v sezoně neobjevil a ve svých devětadvaceti letech ukončil hokejovou kariéru. Fanoušci a příznivci klubu tak ani neměli pořádně příležitost rozloučit se s oblíbeným útočníkem a poděkovat mu za odvedené služby.

close zoom_in Daniel Brynecký má za sebou prvoligové štace v Havířově nebo Vrchlabí. Zvlášť na městečko v Krkonoších, kde strávil sezonu 2007/2008, nedá dopustit. „Hokejem tam žilo celé město. Vždycky přišel plný dům. Všichni to tam neskutečně prožívali. Když jsme chodili po městě, tak nás lidé poznávali a bylo to tam opravdu super. Atmosféra, zázemí, fanoušci a podmínky, to všechno tam bylo na vysoké úrovni. Na to, jaké to bylo malinké městečko, to bylo opravdu perfektní. Na Vrchlabí nedám dopustit a vzpomínám na něj jenom v dobrém," řekl novojičínský rodák přezdívaný Brynza.

Novojičínský dres jste naposledy oblékl ve 13. kole na domácím ledě proti Frýdku-Místku. Co se potom stalo?

Hokej hraji od pěti let a už jsem ho asi měl dost. Nějak mě nenaplňoval. Už jsem tomu asi nedával to, co bych měl. Velkou roli v tom hrály pracovní důvody, které mě omezovaly, takže jsem se rozhodl, že to ukončím. Ta chuť už tam prostě nebyla taková, necítil jsem ani důvěru a práce mě ždímala natolik, že už jsem neměl síly dále pokračovat. Než abych se trápil, tak jsem kariéru raději ukončil. S nikým jsem se nerozešel ve zlém, takže ukončení kariéry proběhlo v pohodě.

Na stadionu jste se pak v průběhu sezony párkrát objevil. Jak jste viděl letošní sezonu Nového Jičína, který skončil na 9. místě?

Na některé zápasy jsem se pak byl podívat. Klukům jsem přál play-off, škoda, že jim to nakonec nevyšlo. Sezona byla určitě ovlivněna špatným rozjezdem a když pak měli kluci nějakou sérii, tak zrovna vyhrávaly i mančafty před nimi. Snad play-off vyjde příští rok. Uvidíme, kdo tým povede a jaký bude mančaft. Kdyby byl takový, který letos končil, i s Peťou Prokopem a ostatními, tak by to mohlo vyjít. Ale každá sezona je jiná a hodně záleží, jak na tom budou ostatní mančafty.

Sledujete probíhající play-off druhé ligy?

Nijak zvlášť, ale určitě mě zajímá, jak si povede Prostějov, který to před sezonou zprofesionalizoval, takže bych se divil, kdyby nepostoupili do první ligy. To jediné mě zajímá, jestli se jim podaří vyválčit postup nebo ne.

Ještě vám hokej nechybí?

Neříkám, že mi nechybí. Chybí mi, ale že bych ho dělal každý den, jako tomu bylo dříve, tak tohle mi nechybí. Chtěl bych si zahrát třeba jednou, dvakrát týdně, ale abych tam byl šestkrát v týdnu, to už prostě nešlo skloubit s prací dohromady. Mám teď alespoň více času.

Ani v případném B týmu by vás to nelákalo?

Nejspíše ani tam ne, protože to je někdy o zranění. Ale občas si tak zajít s klukama, se kterýma jsme dříve hrávali, s Martinem Tomanem a spol, proč ne? Příští rok bych si rád zahrál v novojičínském týmu Ice Chicken, který hraje městskou ligu v Kopřivnici.

Ice Chicken se teda může těšit na výraznou posilu?

Nevím, jestli výraznou, ale těším se na to (usměje se). Tým vede Radim Adamec, se kterým už jsme se bavili, a možná bych to tam zkusil.

Jak to vypadá s vaší in-lineovou kariérou? Vloni bojoval IHC Nový Jičín o postup do extraligy…

Až se po sezoně stáhne led a natáhne se plocha, tak už se na in-line těším. Tam chci určitě pokračovat dále. Letos bychom chtěli postoupit do extraligy. Je možné, že se tým ještě posílí, což by bylo jenom dobře.

Jak vzpomínáte na své hokejové začátky?

Jako u většiny mě k hokeji přivedli rodiče. Začínal jsem tady v Novém Jičíně a vzpomínám si, že začátky byly těžké, protože se mi moc nechtělo. Potom mě to ale začalo bavit a vůbec nelituju toho, že jsem se dal na hokej. Jsem rád, že jsem alespoň šest let hrál profesionálně. Řadě kluků se to nepoštěstí, ale já jsem rád alespoň za těch šest let. Mám pěkné zážitky, vzpomínky a kamarády. Mrzí mě, že jsem skončil tak brzo, ale prostě to tak je.

Jaký byl váš přechod do dorostenecké a juniorské kategorie?

V dorosteneckých začátcích jsem byl v Třinci, kde jsme byli vicemistři, a zažil jsem tam pěkné roky. Pak jsem šel do vsetínské juniorky, kde jsem byl asi tři roky. Vsetín mám hrozně rád a přirostl mi k srdci. To taky zapříčinilo, že jsem se tam potom ještě vrátil i do druholigového týmu mužů. Tamní prostředí jsem dobře znal. Na vsetínské působení vzpomínám rád. Udělal jsem tam školu, maturitu, takže super.

V juniorech jste zažil bodově nejpovedenější ročník právě ve vsetínském dresu v sezoně 2003/2004, kde jste ve 48 zápasech posbíral 43 bodů…

To jsme, myslím, skončili zrovna třetí v republice. V té době se tam ještě hrála mužská extraliga. Byl jsem tam společně s Michalem Horákem, který byl tehdy v áčku, a s ním jsem i bydlel. Pak taky s Květákem (Davidem Květoněm).

Jak vzpomínáte na první zkušenosti s mužským hokejem?

Začínal jsem tady v áčku Nového Jičína, kde jsem jezdil vypomáhat. Co si tak pamatuju, tak i když jsem byl v dorostu v Třinci, jezdil jsem tady na nějaké zápasy. Když jsem pak byl ve Vsetíně, tak jsme tady jezdili na play-off se Štefanem Žigárdym. Skončili jsme tehdy ve finále druhé ligy s Porubou. To byla super sezona, na kterou vzpomínám. Play-off bylo hodně dobré. Nový Jičín tehdy táhli Peťa Kalus, Aleš Badal, Venca Slabý, taky David Handl tady hrál. Byl to dobrý tým. S Peťou Černým jsem hrál play-off v jedné lajně a říkal, že takové play-off nepamatuje a že si ho užil, což mi udělalo radost. Na to play-off rád vzpomínám. Ještě s námi hrál Dan Tesařík. Pak už jsem šel do mužů do první ligy do Havířova. První dva roky jsem byl v Havířově ještě takový mladíček a oťukával jsem se. Pak jsem měl sezonu ve Vrchlabí.

Jak došlo k přesunu do Vrchlabí?

V Havířově mi tehdy skončila smlouva a dostal jsem nabídku do Vrchlabí, které bylo tehdy nováčkem první ligy. Nabídka mě zaujala a vůbec toho nelituju, protože to byla nejlepší sezona v mojí kariéře. Poznal jsem tam hodně dobrých lidí. Já hrál nalevo, Rok Pajič na centru a napravo Kamil Tvrdek z Karlových Varů. V tomto složení jsme odehráli vesměs celou sezonu. V bráně byl Pavel Falta z Jihlavy a byla to fakt super sezona. Kousek byl Špindlerův Mlýn. Byla to tam taková pohádka. Zpětně lituju, že jsem potom odešel, protože mi po sezoně nabídli smlouvu na dva roky, ale já jsem tam nezůstal. Byla to chyba. Vrátil jsem se pak do Havířova, kde to šlo po roce do kytek. Klub zkrachoval a byly tam nějaké dluhy. A tam se vlastně pomaličku odvíjel ten můj konec (trpce se usměje).

close zoom_in

Jak na angažmá v Krkonoších vzpomínáte?

Město má něco málo přes 10 tisíc obyvatel a na hokej přišel vždycky plný dům. Někdy i dva, tři tisíce. Všichni to tam neskutečně prožívali. Když jsme chodili po městě, tak nás lidé poznávali a bylo to tam opravdu super. Atmosféra, zázemí, fanoušci a podmínky, to všechno tam bylo na vysoké úrovni. Na to, jaké to bylo malinké městečko, to bylo opravdu perfektní. Na Vrchlabí nedám dopustit a vzpomínám na něj jenom v dobrém. Byl jsem se tam od té doby za klukama a známýma dvakrát podívat. Nyní už jsou ve druhé lize a poslední tři roky už jsem tam nebyl.

V Havířově jste tedy zažil hořký konec, je to tak?

Když už se to v Havířově schylovalo ke konci, tak jsem šel ještě na měsíc do Šumperka. Ale tam to bylo takové zvláštní. Hráči se tam střídali jak na běžícím páse a nakonec to tam nedopadlo. V průběhu sezony jsem pak odešel do druhé ligy do Prostějova. Tam jsem dohrál sezonu a pak už jsem šel do práce a do Vsetína. Ten rok byl náročný kvůli cestování. Začal jsem pracovat a čuchnul si k tomu, jaké to je, když člověk pracuje a hraje do toho hokej, protože do té doby jsem vlastně nepracoval.

Před sezonou 2011/2012 už jste se vrátil do Nového Jičína. Co říkáte na poslední sezony v novojičínském dresu?

Hned tu první sezonu po návratu se mi střelecky dařilo. Vloni jsem si naposledy zahrál play-off. I když ta sezona nebyla taková, jaká by měla být, nakonec jsme šli z osmého místa na první Přerov, v čele s Vojtkem. Mohli jsme jenom překvapit, ale bohužel nás vypálkovali ve třech zápasech, a bylo po sezoně.

Před loňským play-off prozradil kapitán mužstva Přemysl Vašut v rozhovoru o každém hráči něco. O vás, kromě toho, že se těšíte na play-off, řekl také to, že se po tréninku těšíte na pivo. Jak to tehdy bylo?

Přemek to bral trošku jako hec (usměje se). Většina lidí má ráda pivo, a když si dal člověk po tréninku jedno pivko, tak někdy je to lepší než nějaký ionťák. Ale to neznamená, že bych seděl v kabině a vypil tam pokaždé čtyři piva (směje se).

Jakým koníčkům se ještě věnujete?

Chodím si zahrát s klukama florbal, těším se na in-line, a když práce dovolí, tak relaxuju na chatě na Dolní Bečvě. Snažím se užívat každého volna.

Láká vás v budoucnu trenéřina?

Ne, to vůbec ne. Když dneska vidím rodiče, jaký k tomu mají přístup a co se kolem toho všechno děje, jaká je tam politika, tak mě trenéřina vůbec nenapadla.