Petr Macháček: Za hattrick jsem rád. Mohl být poslední v kariéře

Sedmatřicetiletý útočník Petr Macháček je však po roce stráveném v dresu rivala zpět v plné síle a po čtyřech kolech vede klubovou produktivitu.

„Trošku mě svrběly ruce i nohy, ale nikdy jsem nechtěl zabírat místo mladým klukům. Řekli jsme si, že pokud bude z trenérovy strany zájem, tak bych do toho šel," usmíval se po devastaci valašskomeziříčských Bobrů zkušený útočník, který zápas ukončil s bilancí 3+1, a jenž v Novém Jičíně odstartoval už dvacátou sezonu.

Proti Valašskému Meziříčí jste se dočkali prvního vítězství v sezoně. Zpočátku to ale na debakl vůbec nevypadalo…

Začátek byl naprosto vyrovnaný a myslím si, že z naší strany trošinku nervózní, protože jsme na sobě tak nějak sami cítili, že bychom už přeci jenom měli vyhrát. Ale nevyvarovali jsme se chyb, když jsme v přesilovce šli najednou do dvojnásobného oslabení, což je naše velké mínus v prozatímním průběhu sezony.

Třetí část hry jste ovládli poměrem 7:0 a zápas tak ovládli poměrem 11:1. Pamatujete někdy takový příděl?

V přátelácích určitě (usměje se), ale v sezoně si na takový výsledek dlouho nevzpomínám. Nevím jak Valmez pojal tu poslední třetinu, ale z nás to úplně spadlo a oni naopak úplně odešli.

Taky se vám jako týmu podařilo dát tři góly za pouhých deset vteřin. Co na to říkáte?

Opravu málo vídané. Prostě buly, gól, buly, gól. Když to tak vezmu časově, tak rychleji už to snad ani nejde (usměje se).

Jak si zatím pochvalujete spolupráci s Ižackým a Mikšanem. Proti Bobrům jste vstřelili celkem šest branek…

Bylo to naše druhé utkání a i v Brně už jsme měli nějaké šance a dali jsme i gól. Vypadá to, že si dokážeme vyhovět, uděláme si na ledě prostor. Zatím nám to vyhovuje.

Nyní vás čekají zápasy na ledě poslední Karviné (dnes od 13.30) a v pondělí na státní svátek pak hostíte od 18 hodin nováčka z Moravských Budějovic. Šest bodů by se hodilo, ale nic lehkého vás asi nečeká. Je to tak?

Ukazuje se, že soutěž je klasicky taková, že každý může porazit každého. Nějaké zaváhaní vždycky bolí, ale my do obou utkání půjdeme s cílem zvítězit.

V minulé sezoně jste si odskočil do Kopřivnice s tím, že jste si od druhé ligy potřeboval odpočinout. Co se v létě stalo, že jste opět součástí druholigového kádru Nového Jičína?

Je toho více (směje se). Trošku mě svrběly ruce i nohy. Dali jsme to nějak dohromady s tím, že začnu přípravu a bude na trenérovi, jestli bude mít zájem. Já jsem nechtěl nikdy zabírat místo mladým klukům. Nějak se to všechno dalo dohromady a znovu pokračuju (usměje se).

Co zpětně říkáte na rok strávený v dresu Kopřivnice?

Já jsem si hlavně odpočinul, protože už toho bylo hodně. Druhá liga je jiná, než krajský přebor. V Kopřivnici jsem to měl nastavené tak, že jsem byl s trenérem a bývalým spoluhráčem Vencou Slabým domluvený, že mám hodně práce s trénováním mládeže, takže i nějaký ten trénink vynechám. Nyní jsem zase naskočil do sezony s plným zatížením, takže zatím mě to moc baví, až jsem sám překvapený. Doufám, že to takhle bude pokračovat dále.

Kdy naposledy jste si připsal hattrick?

(směje se) Ta otázka přistála hned po zápase v šatně, ale nejlépe mi odpověděla moje žena, která říkala, že jsem ho dal naposledy ve Valmezu, možná když se mi narodil prostřední syn, takže rok 2002, ale nejsem si jistý (směje se). Bude mě to něco stát, ale rád to zaplatím, protože mohlo to být naposledy v mojí kariéře. Od kluků bylo ještě krásné to, že jsem dostal puk, i s tím, jak je to na něm o hattricku vždycky napsané, takže paráda.

Jak se těšíte na 17. října, kdy zavítáte k prvnímu derby sezony na kopřivnický led?

Opravdu strašně moc. Těším se na plný stadion jak kopřivnických fanoušků, tak našich, a taky na atmosféru derby, které bude vyhrocené, místy nepřátelské, ale myslím to s nadsázkou. Bude to mít určitě velké grády a bude to vypadat jinak, než třeba když přijedou přes dvě stě kilometrů vzdálené Moravské Budějovice.