Václav Varaďa patří do nevelké skupinky vyvolených, kteří znají cestu za titulem z obou pohledů. Navíc to dokázal v jednom klubu, o to výjimečnější jeho počin je.

Uběhly dva týdny od mistrovských oslav a Václav Varaďa se ohlédl za uplynulou sezonu. V hlavě už má plány na tu příští.

Trenére, co oslavy? Jistě jste nic nepodcenil…

Všeho s mírou (úsměv). Nebyl se mnou sice žádný Míra, ale opravdu to bylo ve stylu všeho s mírou.

Kdy jste začal věřit, že by titul mohl klapnout už v šestém utkání a doma?

Po tom gólu Ondry Kovařčíka v Liberci ve druhém prodloužení pátého zápasu. To už jsme všichni věřili, že je doma dáme. Nikdo z nás se už nechtěl zase trmácet do Liberce. I když tam by šlo o všechno a šance by byly vyrovnané. Ale chtěli jsme, když už jsme měli tu možnost, ukončit to doma. Povedlo se nám to a bylo to senzační. Ty emoce, děti, rodiny, oslava s pohárem. Na to nezapomenu.

Získal jste titul jako hráč i jako trenér. Co je těžší?

To nejde takhle říct. Úleva a pocit štěstí je stejný. Moc jsem si přál získat titul jako trenér. Určitě mě to stálo víc psychických sil než jako hráče. Tam mě to zase stálo víc fyzických sil. Jsem hlavně rád, že je za mnou hmatatelný úspěch. Podepsal jsem v Třinci smlouvu na tři roky a během těch tří let jsme se o pohár chtěli porvat. V minulé sezoně z toho bylo stříbro, teď to zlato máme. Všichni ho máme. Děkuji týmu, že pro mě hrál, měl velké srdce. To jsme potřebovali. Bez toho by se titul neudělal.

Jak jste s týmem v play off pracoval, když nastaly těžké okamžiky?

Vybavím si hned sérii s Plzní. Po těch dvou prohraných utkáních mě stálo spoustu sil dostat kluky zase na vítěznou vlnu. Po dvou výhrách v Plzni už jsem ale věřil, že do finále půjdeme. Tam jsme si to rozdali s nejlepším týmem základní části a byli krapet lepší, takže jsem nesmírně šťastný.

Poprvé jako trenér mohl Václav Varaďa zvednout nad hlavu mistrovský pohár.

Dají se z týmu vytáhnout jednotlivci, nebo to byl fantastický týmový výkon, který vás dovedl k titulu?

Samozřejmě, spousta hráčů vyčnívala, ale ti ostatní přidali ruku k dílu ve správný čas. Chtěl bych vyzdvihnout Šimona Hrubce, který byl skvělý a hodně nás držel v utkáních, které jsme zvládli se štěstím. Nesmím zapomenout ani na Vlada Draveckého, za mě nejlepšího hráče play off, srdce a duše týmu. Ale nechtěl bych někoho vynechat, třeba Martin Růžička dal spoustu gólů, Petr Vrána se konečně dočkal titulu, patřil k tahounům. Ondra Kovařčík má jeden bod v play off a zrovna vítězný gól, David Cienciala dával také důležité góly. Všichni prostě hráli na maximum a zasloužili si to. Myslím, že tím jsme i Liberec přehráli. Že to chtěli opravdu všichni.

Hráči říkali, že si byli vědomi toho, že jste byli outsiderem série. Pomohlo vám to?

Ano, my jsme to takto vnímali a pomohlo nám to, že nás do této role skoro všichni pasovali. My jsme do Liberce přijeli s čistou hlavou a soustředili se jen na náš výkon. Vyhráli jsme a kluci začali věřit, že by to mohlo jít a že oni jsou také jen lidi. To srdce a tu bojovnost jsme měli větší než Liberec. Ale vlastně větší než všichni soupeři.

Jako nováček na trenérské scéně jste začal výborně. Loni finále, letos titul…

Ono vždy záleží na tom, jak poskládáme tým. S Honzou Peterkem jsem to poskládal tak, abychom byli konkurenceschopní, a i když hráči neměli reprezentační kariéry, dokázali jsme konkurovat a hrát velmi slušný hokej.

O vás a o Filipu Pešánovi z Liberce se hovoří jako o mladých perspektivních trenérech, kteří by mohli časem posunout výše i reprezentaci. Jak toto vnímáte?

Já se dívám na nejbližší budoucnost. Budu se snažit dál dělat svou práci naplno, a když přijde nějaká skvělá nabídka, tak ji budu zvažovat. Teď mám ale před sebou další rok v Třinci a na ten se těším.

Václav Varaďa během zápasu.

Během sezony jste se musel potýkat i s mnoha absencemi včetně play off, což také nebylo ideální…

Máte pravdu, nebylo to jednoduché, ale máme skvěle nastavenou spolupráci s Frýdkem-Místkem, takže jsme měli rozehrané kluky, o kterých jsme uvažovali jako o hráčích pro nás. Věděli jsme o tom, v jakém stadiu se zrovna nacházejí. S trenéry Frýdku konzultujeme situace, máme i společné tréninky, nastavené plány na vývoj těch mladých hráčů. Jsem rád, že to takto funguje a uvidíme, jak to bude pokračovat v další sezoně.

Ta uplynulá pro vás musela být perná i vzhledem k povinnostem u reprezentační dvacítky, nebo ne?

Bylo to náročné, ale přineslo to svoje ovoce. Pro mě je ten titul skvělou tečkou za touto sezonou.

Před posledním utkáním zazpíval hymnu váš kamarád Jaromír Nohavica. Údajně jste v tom měl prsty. Přemluvil jste ho?

Nemusel jsem. Před tou sérií s Libercem jsme spolu mluvili. Chtěl jsem, aby přijel už na ty první dva domácí zápasy, ale on mi řekl, že přijede až na zápas číslo šest, když budeme vést 3:2. Pak mi také říkal, že běda, jestli to bude 2:3. Jsme moc rád, že byl prorokem. Hymnu zazpíval skvěle, před zápasem za námi přišel i do šatny a malinko klukům ubral z té psychické tíhy, což jim pomohlo.

Jak jste si užil minulý čtvrtek a jízdu otevřeným autobusem? Vybavil se vám rok 2011?

Vybavil, manželka mi dokonce poslala telefonem nějaké fotografie a vzpomněl jsem si na tu fotku z vysoké pece. Jsou to pro mě krásné vzpomínky, stejně jako ty letošní. Ale tehdy se mi zdálo, že bylo tepleji. To bylo vlastně těsně po oslavách, tak jsme možná všichni cítili závan teplého vzduchu ze sebe samých (smích). Teď bylo docela chladno, ale je to nádhera, je to skvělé. Určitě na to nezapomenu.

Hráči měli před sezonou obavy, že je po náročné fyzické přípravě „utavíte“. Jak jste pak vnímal, že vám start do sezony nevyšel?

To ale nebyl důvod toho, že jsme nezačali dobře. Ten byl v uspokojení, k tomu se připojila ta zranění, navíc na důležitých postech, jako u Martina Růžičky nebo Jirky Polanského. Problém jsme měli i s obránci, takže ze sedmi jsme jich najednou měli vlastně jen tři. To se na našem startu podepsalo. Když se pak kluci postupně vraceli zpátky, vydařil se nám listopad a prosinec. My z té cesty neuhneme, tedy z náročné letní přípravy. Budeme chtít kluky pořádně vyždímat. Samozřejmě že teď budou mít prostor na oddech, ale až zase přijdou do práce, tak se z nich budeme snažit vytáhnout maximum.

A vnímal jste, že se to řadě z nich nelíbilo?

Určitě by chtěli hrát více fotbálek, báčko a podobné věci, ale to mohou ve svém volném čase (úsměv).

Je to doma!

Oceláři jsou mistry jak v mužské, tak v juniorské kategorii. Jak se to poslouchá?

Aspoň je na naší organizaci vidět, že funguje. Časy, kdy se nakupovali reprezentanti a další hráči se házeli přes palubu, skončily. Je vidět ta mravenčí práce všech trenérů a všech lidí v klubu. Samozřejmě bez velké podpory vedení bychom v takové situaci nebyli.

Odchází Hrubec, odchází Cienciala. Jak to vnímáte?

Myslím si, že to pro oba bude posun v jejich kariérách. Děkuju jim za to, co tady odvedli, a věřím, že i oni budou na působení v Třinci vzpomínat v dobrém. Teď mohou mít srovnání a s odstupem času zjistí, že někde je to dobré, jinde zase horší.

O kádru pro novou sezonu už přemýšlíte?

Jistě, těch volných míst tam ale moc není, protože jsme podepsali nové kontrakty s důležitými hráči, hlavně v obraně. Všichni tady odvedli skvělou práci. I ti, kteří odcházejí jinam. Ale přišel Patrik Bartošák, o kterého jsem hodně stál, podepsali jsme Petra Vránu, o kterého jsem stál také. Určitě se ale budeme snažit posílit na postech, kde nás tlačila bota.

VÁCLAV VARAĎA
Narozen: 26. dubna 1976 v Kopřivnici
Stav: ženatý, s manželkou Renatou má dvě dcerky
Hráčská kariéra: HC Vítkovice 1993/1994, Kelowna Rockets (WHL) 1994/1995, Rochester Americans (AHL) 1995/1996, Buffalo Sabres 1996 až 2003, Ottawa Senators 2003/2004, HC Vítkovice 2004/2005, Ottawa Senators 2005/2006, HC Davos 2006/2007, SC Langnau 2007/2008, HC Vítkovice 2008/2009, Kometa Brno 2009/2010, Oceláři Třinec 2010 až 2014.
Draft NHL: 1994 jako 89. hráč týmem San Jose Sharks.
Bilance: v nejvyšších soutěžích 341 zápasů, 199 bodů (74+125), v NHL 580 zápasů, 212 bodů (69+143), v reprezentaci 28 zápasů, 11 bodů (4+7).
Úspěchy: mistr světa 2000 a 2005, stříbro Stanley Cup 1999 s Buffalem, vítěz AHL 1996 s Rochestrem, mistr Švýcarska 2007 s Davosem, mistr Česka 2011 s Třincem, bronz s MS juniorů 1994.
Trenérská kariéra: Oceláři Třinec 2014 až 2019.
Úspěchy: mistr Česka 2019, stříbro 2015 (jako asistent) a 2018 (vše s Třincem).