„Nyní do konce sezony, pak uvidíme,“ řekl Výborný, který dovedl pražskou Spartu třikrát k mistrovskému titulu v české nejvyšší soutěži, k tomu navíc dvěma stříbrům a jednomu bronzu. 

Po takřka dvou letech jste se vrátil na hokejovou střídačku. Jaké máte pocity po prvním zápase se Slavií (3:6)?
Nebýt vztahů s panem Hinnerem, tak bych do toho nešel, a tenhle zápas mi to jen potvrdil. Kam se to vlastně hrabu? Ale skončili tady trenéři, Pavel nikoho neměl, tak jsem mu vyhověl. I když jsem věřil, že to nebude třeba.

Co vás přesvědčilo?
Občas jsem tady přijel se podívat, fungoval jsem jako konzultant na dálku a trochu ten tým znám. Proto byla taková volba, zvlášť když ses panem Hinnerem známe ještě z působení v Havířově.I když už je to skoro dvacet let. Jsme kamarádi, tak mě o to požádal. Musím říct, že jsem se bránil, dvakrát třikrát jsem to odmítl, ale když to došlo do této situace, tak jsem na to kývnul.

Trenéřina a hokej vám nechyběly?
Ze začátku ne, protože závěr na Spartě nebyl dobrý, takže jsem to neřešil. Když jsem se ale rozdýchal, tak mi to chybět začalo. Ale nic jsem nevyhledával. Spíše jsem se zaměřil na mládežnický hokej, pomáhal jsem na Spartě žákům s individuálními věcmi. Jenže víte, jak to je. Zima je dlouhá, jste zvyklý pořád někde být a najednou jste doma jako důchodce zapíchnutý v obýváku. Ale jsem aktivní člověk, takže jsem se pořád snažil něco najít a dělat. Myslím, že jsem přechod zvládl, tak uvidíme, co teď. 

Jaké to je, když jste zvyklý celý život touto dobou být v zápřahu, a najednou nic? Co jste vlastně dělal?
Přes léto to je ještě dobré, protože mám zahradu, chodím hrát golf, jezdím na kole. To mi ještě moje koleno umožní. Když počasí drží, tak jsem aktivní. Do toho se sjedu ohřát i k moři, mám i pět vnoučat, která také sportují. Ale tři čtyři měsíce okolo Vánoc jsou kritické. Hrozné. Ale teď jsem se začal těšit.

Opravdu?
Pavlovi jsem říkal, aby trenéry neodvolával, protože nechci říct, že mé angažmá nemá smysl, ale je to těžké. Sám to poznávám, tým byl na špici, ale přišel rychlý propad.

To je pravda. Poruba začala dobře. Proč přišel pád na osmé místo?
Nechci to na to svádět, ale co jsem slyšel, tak se vždy hodnotili gólmani. Dolejš výsledky měl a brankář je vždy důležitý, ale teď jsou tu mladí Kůdela s Foltánem, kteří tolik zkušeností s napjatými situacemi nemají. Ale nemyslím si, že by to bylo jen o tom. Mužstvo je ofenzivně laděné, ze začátku dávalo góly, dostávalo se do šancí, věřilo si a panovala v něm pohoda. Začalo se extrémně dobře, všechny okolo to naladilo, ale následoval rychlý sešup.

Z jakého důvodu?
Párkrát se prohrálo a psychika se projevila. Na defenzivě se musí zapracovat, to je náš úkol pro příští dny, abychom se zlepšili. Ale abych nemluvil jen negativně, fakt, že se tým dostal do osmičky, je ukázkou dobré práce a vedení má snahu tým posilovat kvalitními hráči, aby se to posouvalo. Tím ale nemyslím extraligu, to by asi bylo velké sousto. 

Říkal jste, že už jste trénovat nechtěl. Proč? A měl jste i další nabídky?
Měl, v poslední době dost, pochopitelně ze spodní části extraligové tabulky. Už jsem ale nechtěl. Cítím se dobře, ale jsem v letech, kdy stres a vše okolo nechci zažívat.

Ozvaly se i nedaleké Vítkovice?
Ty ne.

Na důchod se tedy necítíte?
Necítím, i když věkem už jím jsem. Bohužel. (smích) Uteklo to rychle.

A co Sparta? Neozvala se?
Tam už bych nešel. Poslední angažmá bylo nejhorší za těch třináct let, které jsem v klubu strávil. To už bych zažívat nechtěl.

Co máte na mysli?
Střídali se tam trenéři, teď se to vymlouvalo na vše možné. Ten, že nemá kondici, tamhle ten, že s nimi netrénoval to či ono, naopak že se trénovalo něco, co nemělo…. A Petr Bříza tehdy přišel, jestli bych to ve špatném období nevzal. 

A vy jste řekl, že ano…
Vlezl jsem do toho, ale hlavně kvůli fanouškům. Ještě jsem neměl podepsanou smlouvu a po třech dnech jsem si říkal: ‚Vycouvej, dokud je čas.‘ Kvůli lidem jsem si to ale nedovolil. Co jsem tam pak ale zažíval, to bylo těžké. Na mysli mám mezilidské vztahy. Nechtěl bych to ale filtrovat přes noviny.

Co říkáte na konec Uweho Kruppa? Zažil jste, aby byl trenér odvolán na třetím místě tabulky?
Nechci to srovnávat s Porubou, to bych si nedovolil, abych neurazil, ale myslím si, že atmosféra tam byla podobná. Sparta dlouho vedla, byla i relativně suverénní, ale pak přišly i porážky a šlo to dolů. A ve Spartě je na vás ohromný tlak. Možná došlo na myšlenky, že by ty špatné výsledky mohly pokračovat, tak se vedení rozhodlo pro impuls ještě před play-off. Ale nevím, jaký k tomu měli lidé ve Spartě důvod.

Dnes klub z pozic sportovního manažera či ředitele vedou vaši bývalí svěřenci. Co na to říkáte? 
Jsem rád, že tam jsou kluci, které jsem trénoval. Mají ke klubu vztah a jsou to srdcaři, ať už Jarda Hlinka nebo Petr Ton. Úžasní hráči i kluci. A jsou tam další. Ríša Žemlička, Jirka Kročák, z toho mám radost, a proto mezi ně rád chodím. Pak se necítíte starý.

Jste z Prahy, sparťan, nebál jste se po převzetí Poruby reakce ostravského publika?
No, já když jsem byl v Havířově, tak to byla jedna z nejlepších sezon. Všichni nás odepisovali, ale my hráli nakonec o play-off. Kdykoliv tam přijedu, třeba kdysi s Boleslaví, tak lidé vytleskávají a ti, kteří to pamatují, ještě poděkují. A v Ostravě je to podobné. Dokonce když Poruba hrála na Slavii, tak jsem mezi těmi fanoušky stál. Ale nevěděl jsem o tom. Až když vytáhli vlajky a fábory, tak jsem zjistil, že jsou to fandové Porubáci. (úsměv) Obecně s tím ale nemám problém, protože jsem člověk, který se snaží vyjít s každým. A tady mám spoustu přátel, třeba i bývalých spoluhráčů nebo hráčů, které jsem trénoval. To je pozitivní. 

FRANTIŠEK VÝBORNÝ

Bývalý hokejový útočník a nyní trenér se narodil 15. srpna 1953 v Jirnech. Jako hráč působil převážně v Dukle Jihlava, kde se radoval z pěti ligových titulů (1974, 1982 až 1985). Závěr kariéry pak strávil v Mladé Boleslavi a Crvene Zvezdě Bělehrad v Jugoslávii.
Úspěchy sbíral ale i jako trenér. V roce 1994 se ujal pražské Sparty, kterou s přestávkami vedl celkem třináct let a získal s ní tři extraligové tituly (2000, 2006, 2007). Jméno si Výborný udělal také ve Slovinsku, kde trénoval Jesenici a v roce 2006 vedl na mistrovství světa tamní národní tým, který zachránil v elitní skupině. Kromě zmíněných klubů koučoval také Havířov, Litvínov, Pardubice, České Budějovice a Mladou Boleslav, s níž v roce 2014 postoupil do extraligy. Jeho syn je bývalý reprezentant a pětinásobný mistr světa David Výborný, zeť pak další někdejší skvělý hokejista a nyní sportovní ředitel Sparty Jaroslav Hlinka.