Po proměněném nájezdu nasměroval svůj tým k vítězství a mohl si vychutnat burácející tribuny. V základní hrací době byl jediným, kdo se dokázal gólově prosadit.

Kopřivnický forvard Martin Štěpják, který 31. března oslaví 29. narozeniny, si mohl po utkání užít zasloužené děkovačky zaplněného stadionu a radosti z veledůležité výhry.

Byla to znovu kopřivnická „devítka", jež, stejně jako v předvánočním duelu v Orlové, který byl nakonec kontumován ve prospěch Kopřivnice, rozhodla nájezdy.

„Byl to v podstatě stejný zápas jako ty předchozí tři. Myslím si, že jsme byli herně trošku lepší, ale nedáváme šance. Tím, že hrajeme na čtyři útoky, je těžké dostat se do tempa," hovořil po utkání domácí muž s číslem 9 na dresu, jehož bratr Milan hraje fotbalovou I. B třídu za Tichou.

Po první brance jste znervózněli. Jak moc nepříjemné bylo dotahovat ztrátu?

Já jsem zůstal celkem klidný, ale ostatní to hodně vytočilo, protože pár minut předtím tam byla úplně totožná situace na druhé straně, kde jsme trefili gólmana do masky my a rozhodčí to přerušil, a tentokráte to nepískl. Bohužel z toho padl gól, takže spoluhráči cítili trošku křivdu.

V závěru druhé části se vám podařilo srovnat. Jak jste viděl gólovou situaci?

Nahrával jsem na beka a jel jsem před bránu. Čekal jsem, že to vystřelí přímo na branku a že to budu tečovat nebo dorážet. Střela šla ale vedle a naštěstí se to od někoho odrazilo ke mně a já jsem to z jedničky zametl do branky. Bylo to důležité vyrovnání v poslední minutě druhé třetiny. Snad nám to trošku dodalo klid.

Oba brankáři podali výborný výkon. Jak těžké bylo prosadit se?

Rendu Urbánka dobře znám. Chytá dobře a proti nám se vždycky vytáhne. Před zápasem jsem se ještě bavil s druhým orlovským gólmanem (Kamil Pavlíček), se kterým se taky znám. S ním jsme chvíli pracovali u Policie ČR.

V prodloužení jste přežili přesilovku Orlové. Byl to klíčový okamžik?

Jo, to určitě. Byl to hodně důležitý moment, protože se říká, že přesilovka 4 na 3 je ještě lepší než 5 na 4. Ale hráli jsme to dobře a moc šancí, se mi zdá, si tam ani nevytvořili. Ustáli jsme to a já jsem věřil, že když budou nájezdy, tak to vyhrajeme, stejně jako v minulém zápase v Orlové.

Na nájezdy jste si tedy věřil?

Věděl jsem, co udělám, ale udělal jsem úplně něco jiného (směje se). On si totiž Renda vždycky hodně vyjede, takže se snažím jet na něho rychle. Minulý nájezd mi zajel úplně na brankoviště, tak jsem střílel, ale teď byl trošku venku, takže to nebylo na střelu, a tak jsem v poslední chvilce udělal kličku do bekhendu. Ještě to možná tečoval rukou, ale naštěstí mu to tam propadlo a bylo z toho vítězství. Já jsem věděl, že nájezd pojedu, a řekl jsem, že zase pojedu jako druhý (usměje se).

Co říkáte na atmosféru zápasu?

Super. Chtěl bych hodně poděkovat lidem, že přišli, protože když jsem hrál v Novém Jičíně, tak jsem to nikdy nezažil. Možná akorát, když jsme hráli play-off v Havířově, jinak ne. Užili jsme si i závěrečnou děkovačku. To je na hokeji asi to nejlepší, když vás lidi vyvolávají zpátky na led a fandí vám. A taky když za váma přijdou malé děti a chtějí si plácnout. To je asi to nejlepší, co může pro hokejistu být.

Nyní vás čeká středeční vložené kolo na ledě posledního Bohumína, kde jste se v úvodním kole trápili, a v sobotu pak přivítáte doma Horní Benešov. Co čekáte od středečního duelu?

To byla první kola. Věřím, že už to zvládneme a pět zápasů, které chybí do konce, vyhrajeme.

Sledujete počínání Nového Jičína, ve kterém jste dříve působil?

Hodně kluků přímo z Nového Jičína skončilo nebo šlo pryč a moc Jičíňáků už tam není. Občas se potkáme s Robinem Gebauerem nebo Adamem Uhlárem, ale jinak moc ne. Byl jsem se na ně podívat zrovna minulý týden, když hráli doma s Přerovem. Vyšlo mi to poprvé v sezoně, protože se nám jinak zápasy kryjou.