To musíte slyšet! Vítkovice mají hymnu. Autor: S baníkovskou se srovnávat nebudu

Vítkovičtí hokejisté v úterý v areálu Ridera Sport slavnostně „odšpuntovali“ další extraligový ročník 2019/2020.

Jako obvykle nechyběli ani hráči aktuálního týmu, s nímž se mohli fanoušci vyfotit nebo si odnést autogram, a také poprvé vidět naživo i nové dresy. „Příprava skončila v neděli a už den poté začalo to závodní období, na které se nedočkavě my trenéři i celá šatně moc těší,“ řekl hlavní trenér Jakub Petr.

Zároveň byla představena nová hymna ostravského klubu „Boží Vítkovice“. Autorem písně „Boží Vítkovice“ je známý ostravský bavič Jiří Krhut, který stojí za básničkou „Párty u Olesza“ nebo ústředním songem nedávného para hokejového mistrovství světa.

Autor nové vítkovické hymny Jiří Krhut v rozhovoru pro Deník:

Zdroj: DeníkS baníkovskou se srovnávat nebudu

Jak došlo k tomu, že jste měl možnost složit klubu, jemuž dlouhé roky fandíte, hymnu?
Tak, že jsem ji měl napsanou v září minulého roku, kdy jsem se seznámil s hokejisty a udělal jsem povídku „Párty u Olesza“. Mimochodem dnes si kluci dělají srandu, že už je to „Párty bez Olesza“. S nadsázkou už z té básničky v klubu není skoro nikdo. (úsměv)

Ale byl jsem před tím takřka rokem tak natěšený z toho, co se povedlo, že jsem si řekl, že napíšu hymnu. Nahrál jsem ji jen na kytaru a dokonce to pustil právě Rosťovi Oleszovi, ale tehdy asi ještě nebyl ten správný čas ji zveřejnit. Nicméně cítil jsem, že Vítkovice potřebují nějakou nosnou písničku.

Opravdu?
Ano, protože kdysi měly píseň „Vítkovice, ty na bránu táhnou“, která celkem splňovala to, že hymna musí být jednoduchá. Aspoň podle mě. A před pár lety měly ještě jednu. Víte, nevím, kde sportovní kluby přichází na to, že hymna musí být kytarová trashmetalová skladba, která evokuje motorkářský sjezd. Takhle to prostě nevidím.

Jak tedy má vypadat?
Podle mě z ní musí být cítit respekt, bojovnost, víra, nadšení, soudržnost, identita. A hlavně by měla být jednoduchá, líbivá a melodická, taková, že si ji mohou všichni zazpívat. Usoudil jsem, že taková Vítkovicím chybí, proto jsem ji napsal. Jenže pak přišel para hokej, protože si mě a mých videí všimli organizátoři na internetu.

Zdroj: Deník / Lukáš KaboňPojal jste to svým humorem…
To rozhodně. (pokyvuje hlavou) Chtěl jsem se na ten hendikep podívat z jiného úhlu, s nadhledem, ale samozřejmě se svolením hráčů. Myslím, že se to nakonec povedlo. Koneckonců i sami hráči nechtějí, aby na ně bylo nahlíženo s lítostí. Sami si z toho dělají legraci. No a tím, že se mi to povedlo, dostalo se to do televize, tak jsem pak měl i dobrou parketu a reference k tomu, abych svou hymnu nabídl Vítkovicím. Vedení mě pak oslovilo, já vytáhl, co měl, trochu to upravil, dodělal a nahrál ve studiu s kapelou, aby to byla živá hymna.

Jak byste popsal text? Co jím chcete vlastně říct?
Když se bavíme o identitě, aby fanoušek z tohoto regionu a města držel s hymnou, tak je tam třeba ostravský slang. Například ‚dostaneš tu világoš a valíš dom‘, ale také třeba třetí sloka, kde se zpívá, že sport není jen o výhrách a není nutné zanevřít nad mužstvem, když se prohraje. A to se v minulé sezoně dělo. A je jedno, z jakého důvodu, jestli kvůli trenérům, hráčům, vedení… Hlavně je to sport, kde se jede dál. A o tom je ta hymna.

Čínská pohádka nekončí. Také díky triu Ostraváků. Legendu nadchl Bohačík

V posledním – řekněme – roce jste umělecky hodně aktivní a pořád něco skládáte. Hymna tak do toho jen zapadá, viďte?
Většinou nečekám, až mě někdo osloví. Lidé většinou nevědí, co potřebují. To kdysi řekl Steve Jobs, já se toho držím a ono to fakt funguje. Já jsem se třeba neptal televize Prima, jestli potřebují znělku do Vinařů. Já ji prostě udělal a oni to vzali. Stejně jako jsem neříkal iStores (Premium Apple reseller), že mám pro ně reklamu. Rovnou jsem jim ji poslal. Udělám a nabízím.

Co vás inspirovalo v případě vítkovické hymny?
Možná to bude znít divně, ale asi hymna husitů ‚Ktož jsú boží bojovníci‘. Od toho je i ten název. Jak jsem řekl, je to bojové, zároveň lehké na zazpívání. Proto si myslím, že by bylo fajn, kdyby se ji fanoušci naučili a brali ji za svou. Ostatně tak jako vzali fandové Baníku „Baníčku, my jsme s tebou…“ Obecně mě ale inspiruje to, co by celek, mužstvo, klub, nebo každý jednotlivý hráč potřeboval. I fanoušek. Věřit v tým, dát mu důvěru a fandit. Vědět, že ho miluju, i když se nedaří, a samozřejmě určitým způsobem i nahnat soupeři strach. A jistě zpívat o sobě, že jsme skvělý tým, protože psychologie prostě funguje.

Nezvyklý případ vymáhání záchytkového dluhu v Ostravě skončil vysokými tresty

Jaromír Nohavica nazpíval hymnu ostravského Baníku, kterou fanoušci používají dodnes. Věděl, že se do toho pouštíte?
Že je Jarek autorem písně ‚Baníčku, my jsme s tebou…‘ jsem se dozvěděl teprve asi před rokem, a to jsem si jeho písničky zpíval už jako skaut u táboráku. (smích) Že mám v úmyslu napsat hokejovou hymnu, jsem s ním ale nekonzultoval. Jestli bude písnička fungovat, to teprve uvidíme, protože všichni čekáme na ten ‚haló efekt‘, jak to bude vypadat v samotné hale. Víte, lidé z mého okolí se mě ptali, proč jsem do toho šel. Když člověk zauvažuje, Jarek se asi do tvorby vítkovické hymny nepustí, z Prahy to asi nikdo dělat nebude, tak kdo? Vždy říkám, že kapely dělají umění, já se snažím hlavně lidi bavit. A hymna by měla bavit tím tuplem, tak jsem si sebevědomě řekl, že je to asi můj úkol. Navíc když ty kluky i klub mám rád.

Nehecovali jste se, že uděláte lepší než on?
V nadlehčené atmosféře to tak lze vnímat, ale my nejsme s Jarynem rivalové. My jsme kamarádi a kolegové. A upřímně, já mu rivalem ani být nemůžu a srovnávat se s ním nebudu. Nechci.

Co pro vás vlastně možnost složit „svému“ klubu ústřední píseň znamená?
Vděčnost. Mám příležitost takto promluvit v každém domácím zápase do duší třeba sedmi tisíc lidí. A také, že má myšlenka má možnost letět éterem. Byly mi do vínku dány schopnosti a talent psát, skládat, bavit a nebát se a jít s touto kůží na trh. Jsem za to opravdu vděčný.

Máte představu, jak to bude vypadat, až to v té hale začne skutečně hrát? Jaké to pro vás bude?
Tak zaprvé, nikdy se nezavděčíte všem. Ale vzhledem k tomu, že jsem seděl v hale během para hymny, bylo tam asi deset tisíc diváků a po góle ji lidé vedle mě zpívali, mě pak běhal mráz po zádech a také pocit, kdy jsem si říkal, že je dobře, že jsem to udělal, tak vím, že to má smysl. Přál bych si, aby to s tou vítkovickou bylo podobné.

TEXT HYMNY: