„Tehdy tam hráli třeba Venca Slabý, Peťa Macháček nebo Kamil Glabazňa, takže samé legendy novojičínského hokeje,“ vzpomínal šestadvacetiletý kopřivnický rodák, který má za sebou i působení v cyklistickém týmu Team Forman Cinelli.

Sérii s favorizovaným Šumperkem jste natáhli až na maximální počet pěti utkání. Co nakonec rozhodlo o postupu Draků?
Rozhodovaly maličkosti a kvalita soupeře, který měl i lepší přesilové hry, protože při našem oslabení jsme dostávali nejvíce gólů, což bylo taky rozhodující. Ale myslím si, že jinak jsme byli Šumperku vyrovnaným soupeřem. V play-off jsme v minulých sezonách narazili na Frýdek-Místek a Vsetín a neuhráli jsme ani zápas. Teď jsme vyhráli dvakrát doma, takže alespoň za to jsme rádi, protože Šumperk to jsou vesměs profíci a myslím si, že ne všichni chodí do práce, jako my.

V sérii platilo rčení můj dům, můj hrad…
Šumperk hrál doma opravdu o sto procent lépe, než venku. Je vidět, že tam znají každý centimetr ledu a u nich se nám hrál hůře. Přišlo mi, že doma měli úplně jinou taktiku. Když hráli u nás, tak byli spíše zatažení, ale doma od začátku útočili, co to šlo. Bylo to tam opravdu těžké.

MIROSLAV MAREKNarození: 7. prosince 1991
Post: obránce
Číslo dresu: 19
Současný klub: HC Tatra Kopřivnice
Předchozí kluby v kariéře: Kopřivnice, Nový Jičín, Havířov, Frýdek-Místek.

Ve druhém zápase série jste se na výhře 3:2 podílel dvěma góly. Jak na to vzpomínáte?
No, takový zápas se mi asi už nepodaří (usměje se). Předtím jsem v mužích nikdy nedal dva góly a teď to bylo navíc v tak důležitém zápase v play-off. Navíc to bylo doma před našimi fanoušky a to mě vyburcovalo ještě více.

Vaši fanoušci vás jezdili podporovat i na venkovní utkání. Co na to říkáte?
S některými fanoušky dělám i v práci, takže jsme byli v každodenním kontaktu. Říkali, že za náma pojedou i do Šumperku, kde jich na ten poslední pátý zápas přijelo snad šedesát, takže to bylo neskutečné. Pořád nás burcovali, fandili a byl to opravdu super. Kromě klasického ukončení jsme měli i ukončení sezony s fanouškama. Oni dokonce sehnali i nějaké sponzory, takže to bylo velké (směje se). Bylo to se vším všudy a nechyběl ani ohňostroj.

Současný zadák kopřivnických hokejistů Miroslav Marek (vlevo) působil v nedávné minulosti také v novojičínské cyklistické stáji Team Forman Cinelli, v jejíž barvách absolvoval řadu závodů v Evropě.
Současný zadák kopřivnických hokejistů Miroslav Marek (vlevo) působil v nedávné minulosti také v novojičínské cyklistické stáji Team Forman Cinelli, v jejíž barvách absolvoval řadu závodů v Evropě. Foto: Team Forman Cinelli

Od hokeje jste měl čtyřletou pauzu. Co vás nakonec přimělo k návratu?
Skončil jsem ve druhé lize ve Frýdku. Brácha začal jezdit na kole, tak jsem se taky odhodlal jezdit a chytlo mě to. Brácha už ale taky skončil. Ten už nedělá nic (směje se). Hrál jsem jenom městskou ligu v Kopřivnici za BAH, což jsou bývalí amatérští hráči, kde jsem hrál se současným vedoucím týmu Jirkou Malíkem nebo třeba se současným trenérem Kofroněm. Říkali mi ať to jdu zase zkusit a klaplo to (usměje se). V Kopřivnici byl tehdy velký hlad po hokeji a chtělo se postoupit do druhé ligy. Po čtyřech letech jsem se tak k hokeji vrátil. To bylo za trenéra Venci Slabého. Postupovali jsme tehdy z krajské ligy a to byly tenkrát obrovské návštěvy. Třeba proti Orlové nebo pak v kvalifikaci proti Uherskému Ostrohu, kdy přišlo tři tisíce diváků. Hokej mi chyběl a taky jsem to chtěl trošku vrátit klubu, který mě vychoval. Měl jsem tam hodně kamarádů a ta vidina návratu k hokeje, navíc v Kopřivnici, mě prostě lákala. Na kole jsem navíc nebyl tak výrazný. Bylo to někdy navíc hodně divoké. Skončili jsme třeba v září s cyklistikou a hned další týden už jsem zase hrál hokej.

Jak vlastně vzpomínáte na působení v novojičínské silniční cyklistické stáji Team Forman Cinelli, která patří k předním klubům Moravskoslezského kraje?
Za ty čtyři roky jsem poznal hodně nových lidí a objel půlku světa. Vůbec toho nelituju, že jsem se dal na silniční cyklistiku. Strašně rád na to vzpomínám. Manažer Ondra Bezunk nám vždycky udělal výborné podmínky a materiálně nás ve všem podporoval. Neměl jsem nikdy nějakou příležitost, takže bych chtěl mu a vedení týmu poděkovat, protože ty čtyři roku u Formanu byly opravdu super.

Kterých úspěchů si nejvíce ceníte?
Byli jsme na několika etapových závodech v Rumunsku, Itálii nebo ve Švýcarsku. Pak byly i závody okolo komína v Polsku nebo na Slovensku a tradicí bylo březnové soustředění v Chorvatsku. Nejvíce si cením toho, že jsem byl na chvilku i v reprezentaci do 23 let, kde z toho bylo myslím desáté místo.

Zůstala vám cyklistika alespoň jako koníček?
Jo, to určitě. Když je v létě možnost, takže vždycky vyjedu, ale snažím se teď jezdit tak hodinu, maximálně hodinu a půl, protože hokej není tolik o nějaké vytrvalosti, protože kdysi jsem byl na kole v klidu pět, šest hodin. Teď už to je jiné.