Hudebník pocházející z Třinecka měl k hudbě blízko od raného mládí a podle něj není vždy vše jen o štěstí, ale také o odhodlání a podpoře. A pokud Alberta nepotkáte v klubu na koncertě, je dost možné na něj narazit i ve vlaku, protože cestování tímto dopravním prostředkem miluje.

Jaký byl prvotní impulz začít se věnovat hudbě už jako hodně mladý?
Naše rodina je plná muzikantů. Prarodiče zpívali lidovky a mamka s taťkou hrají výborně na klavír. Vedli mě k tomu i na polské základní škole v Třinci, takže půda byla nachystaná…

A jaké pro vás bylo, když kapela Charlie Straight svého času raketově vystřelila mezi nejposlouchanější mladé české kapely? Nebyl to také tlak?
Byl jsem rád, že píšu písničky o svém životě, fanoušci si je zpívají s námi a přitom nemusím chodit do jiného zaměstnání k tomu, abych mohl dělat, co mě baví.

Dnes se hudbou uživí opravdu málokterá kapela tak, aby členové nemuseli mít kromě hudby ještě další uplatnění. Jak se dosáhne fáze, kdy se živíte jen hudbou? Je to i o štěstí?
Když jsem s hudbou začínal, nebyl Instagram a ani pořádně Youtubeři. Dneska už je v něčem těžší se zviditelnit, ale není to jenom o štěstí. Důležitá pro mě byla podpora rodičů a odhodlání jezdit v dodávce po republice a nebát se zkoušet lidem nabízet svoji hudbu, i když se můžete často setkat s odmítnutím. Dneska je zásadní komunikovat s fanoušky na sociálních sítích a myslet na prezentaci v médiích. Myslím, že koncertní návštěvnosti pomáhá třeba vystoupení v Show Jana Krause, nebo pozvánka do jiných televizních pořadů, focení, nebo i tenhle rozhovor. (úsměv)

Kapela Charlie Straight se proměnila v Lake Malawi. Ale Lake Malawi již od Eurovize, kam jste s touto kapelou byli nominováni, spíše mlčí. Chystá se něco nového?
Od Eurovize se toho udála spousta. Vydali jsme singly „Stuck in the 80s“ a „Lucy“, což, uznávám, není moc. Ale teď vyšel duet s Klárou Vytiskovou „Gold“ a natočili jsme klip, který bude k vidění koncem června. Chystali jsme na podzim také velký koncert v Praze, ale ten je v současné situaci v ohrožení… Soustředili jsme se na to udělat tam pořádnou show a mít zajímavé hosty. Teď ale nejvíce času trávím psaním nového materiálu a nahráváním ve studiu. Píšu písničky nejen pro sebe, ale například také dělám už druhým rokem hudbu pro seriál ČT Déčka Pětka z Garáže. Hraji v něm i jako herec, ale díkybohu sám sebe, takže je to pro mě docela přirozené. Půjčuji tam školní kapele zkušebnu a radím v kariéře…

Zdroj: Youtube

Byla Eurovize velká zkušenost? Mohl byste prozradit více k této soutěži, která občas čelí i docela ostré kritice?
Ať si každý kritizuje, co chce. Stejně nakonec vítězí nejlepší písnička, alespoň v poslední době to platí. Já také nemusím extravagantní převleky, ale hudbu Lake Malawi díky Eurovizi slyšelo přes 200 milionů lidí po světě, a to se počítá. Byla to neuvěřitelně skvělá zkušenost. Několik dní za sebou vystupovat v plné hale pro osm tisíc lidí a pracovat s kamerou a profesionálním mezinárodním štábem je ta nejlepší škola. Hlavně, když už máte odježděných přes deset let po malých klubech jako my.

Zmiňoval jste, že v seriálu půjčujete mladé kapele zkušebnu a jste jakýmsi poradcem. Tak stejně kdysi jednal Richard Krajčo, když viděl potenciál v jiných mladých muzikantech. Vzal jste si zde příklad a myslíte si, že nejlepší rady pocházejí od člověka z praxe?
Nejlepší rady jsou od těch, kteří jsou už tam, kde byste jako umělec chtěli být. Takže radu od Richarda, abych zpíval česky, jsem si úplně nevzal k srdci, protože mě zajímá hrát po světě. Mladé kapele půjčuji zkušebnu jen v seriálu, v reálném životě se soustředím na Lake Malawi, ale rád poslouchám demo nahrávky, které mi mladé kapely často posílají.

A podle čeho si tyto své hudební „svěřence“ vybíráte?
Jednou jsem měl chuť produkovat nahrávky talentovaných lidí z třineckého gymnázia, Jakuba Hoty a Anežky z někdejší kapely Pepeline. Několikrát jsme se potkali, ale pak to ztroskotalo na tom, že jsem neměl čas. Trochu se za to stydím, tak doufám, že tohle čtou a pokračují v hudbě i bez mé záštity.

Jste z Třince, ale studoval jste v Olomouci a nyní jste díky hudbě často v různých koutech republiky. Které místo byste ale označil za domov?
V současné době Prahu, kde s přítelkyní už rok bydlíme. Ale pořád se doma cítím i v Třinci a někdy i v Příbrami u rodičů Báry.

Vzpomínáte na Třinecko a okolí? Máte rád Moravskoslezský kraj a jeho krásy, ačkoli by to tak mnozí nenazvali?
Často mi chybí Beskydy, kde máme chatu. Vždycky, když dojedeme k nám, jdeme na hory. Taky mi chybí „mówić po naszymu“, ale Bára už se to docela naučila, tak si spolu někdy ze srandy povídáme doma i takhle.

Máte v Beskydech nějaký oblíbený kopec, na který nedáte dopustit?
Javorový, Ostrý, Kozinec a Čantoryji, také Energetiku v Hrádku, tam všude se cítím dobře.

Jak prožíváte nynější dobu? Využíváte tuto velkou pauzu k tvorbě, nebo jste se jako někteří další zaměřil například na pomáhající aktivity?
Víc se věnuji hudbě a rodině. Cvičím také jógu a čas od času si zamedituji. Na tyhle věci mi předtím chyběl čas, což je škoda.

Jednou jsem na cestě z Olomouce na elektronickém banneru ve vlaku zahlédla reklamu, kde jste propagoval, že jezdíte s nejmenovanou vlakovou společností. Jak je tomu aktuálně? Ještě stále cestujete rád vlakem, nebo dáváte přednost už jiným dopravním prostředkům?
Miluji vlaky a na Leo Express nedám dopustit. Kromě toho, že s nimi spolupracujeme a používají naši píseň Chinese Trees jako znělku, mají super personál, který se vždycky usmívá, a nejlepší jídlo. To je můj osobní názor.

Vidíte, to s tou znělkou mi nikdy nedošlo. Koho tato spolupráce vůbec napadla?
Vzešlo to z toho, že vedení Leo Expressu mé hudbě vždycky fandilo, za což jsem rád.

A když jste se takto někdy ve vlaku jako populární osobnost pohyboval, zažil jste od okolí spíše více přízně, nebo více ostychu?
Nejvíce mě potěšilo, když mi průvodčí řekla: „Jé, to jste zase vy, já už mám podpis i fotku z minula.“

Máte záložní plán, který by nastal ve chvíli, kdy byste se již nemohl nebo třeba i nechtěl živit hudbou?
Určitě bych využil toho, že mluvím polsky, anglicky a německy. Mám rád komunikaci s lidmi, a když by to nešlo hudbou na pódiu, dělal bych to jinak. Moje intuice mi ale říká, že se mám věnovat psaní písniček, že mám na naší planetě toto poslání.

Albert Černý (*1989), český zpěvák a hudebník, který se narodil v Třinci. Od roku 2006 do roku 2013 působil v úspěšné kapele Charlie Straight, která se přetransformovala do jeho aktuální hudební formace Lake Malawi. Vystudoval gymnázium v Třinci, později obor Angličtina se zaměřením na tlumočení a překlad na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kromě psaní hudby pro kapelu se věnuje také hudební televizní tvorbě, o které je řeč v rozhovoru. V roce 2019 reprezentoval s Lake Malawi Českou republiku v mezinárodní evropské hudební soutěži Eurovision Song Contest, kde skončili jedenáctí. Za celou českou reprezentaci to byl nejlepší výsledek všech dob. Žije s modelkou Barborou Podzimkovou, bydlí spolu v Praze.