Jak takový koncert pro auta vlastně funguje?
Zvuk z pódia se vysílá jen rádiovými vlnami a mimo auto nejde nic slyšet. Je tam obrovská stage, všechno běží, jenže je ticho. Pokud člověk nesedí v autě a nenaladí správnou frekvenci, nic neuslyší. Z našeho mixovacího pultu jde zvuk do antény a z ní se vysílá signál do aut.

Není to trošku zvláštní?
Je to trošku vtipné. Pak je ještě legrační pohled na třeba sedmdesát aut se zvednutou kapotou, jak se dobíjejí přes startovací kabel. Auta totiž najíždí klidně o dvě hodiny dříve před koncertem a baterie tak dlouho nevydrží.

Kdo přišel s nápadem koncertu pro auta?
Šlo to ze strany jednoho našeho kamaráda, který má zvukařskou firmu. Oslovil našeho bubeníka, přišli za mnou a já jsem se na začátku na nápad netvářil nijak nadšeně. Říkal jsem si, co to bude za divnost, protože tam možná bude chybět zásadní element živé hraní a interakce s publikem. Lidé v autech nebudou pořádně vidět, celý formát se mi prostě zdál divný.

A jak to vidíte teď se zkušenostmi z Ostravy?
Byl to skvělý nápad. Je to zvláštní, myslel jsem si, že to bude bizár. Ale nebojím se říct, že to byl jeden z našich top pěti koncertů, které jsem zažil. Bez nadsázky. Když jsem přišel a viděl jsem pět set aut, která začala troubit, měl jsem skoro slzy v očích. A to jsem docela tvrďák (smích).

Čím si velkou odezvu fanoušků vysvětlujete?
Asi tím, že když byli lidé trošku víc v anonymitě a nebyli vidět, nebáli se projevit. Lidé se někdy na koncertech stydí, musí si dát třeba dvě tři piva, aby začali skákat a zpívat. V autech se ale zapojovali úplně všichni. Byl to skvělý pocit, protože v době, kdy jsme měli první koncert, platil ještě nouzový stav. Všichni byli dva a půl měsíce zavření doma a šlo o jednu z prvních větších kulturních akcí po takové době. Cítili jsme, že lidé mají radost.

Podle čeho jste to poznal?
Troubili, blikali, pouštěli stěrače, mávali rukama. Bylo to vtipné, troubení slyšeli až na druhém konci města.

Hráli jste v nouzovém stavu i online?
Hráli jsme několik živě přenášených koncertů. Na začátku to bylo fajn. Ve chvíli, kdy byli lidé striktně doma, to byla jediná varianta kultury a nic proti tomu nemám, ale fanoušci naživo mi chyběli. Jestli jsem měl obavu z toho, že interakce s auty nebude v pohodě, mýlil jsem se. Jenže u takzvaných livestreamových koncertů je to skutečnost. Hraju a dívám se do mobilu nebo do kamery, hodinu v kuse se svíjím s kytarou v ruce, přičemž netuším, kdo je na druhé straně barikády.

Dostanou se k vám alespoň nějaké reakce lidí?
Samozřejmě je tam určitá zpětná vazba, po písničce jsme si mohli přečíst nějaké komentáře. Lidé na Instagramu neustále posílají nějaké zprávy, srdíčka a pozdravy, jenže je to příliš zprostředkované.

Před pandemií jste vydali píseň s klipem Dej si roušku, jak vznikla?
To byl můj nápad. Ve Frýdku-Místku máme festival, který od vysoké školy organizujeme s partou kamarádů. Samozřejmě nás koronavirus v tomto sektoru dost zasáhl, tak jsem si řekl, pojďme dělat něco jiného, nějakou osvětu. Měli jsme kolektiv lidí, který by mohl nějakým způsobem přiložit ruku k dílu. Ve Frýdku je bývalá textilka, v ní spousta bavlny a látek. Takže jsme dávali do kupy lidi, kteří by byli ochotní dobrovolně šít. Podařilo se nám ušít a rozdat tisíce roušek. A protože já moc šít neumím, řekl jsem si, že přiložím ruku k dílu jinak a k frýdeckomístecké kampani napíšu song.

Pracoval jste na něm dlouho?
Napsal jsem ho asi za osm minut. Pár kamarádů mi na mobil natočilo, jak mají roušku. V té chvíli povinnost nosit roušku ještě neexistovala a lidé to vnímali negativně. Postupně se trend otočil, rouška byla projev ohleduplnosti. Líbilo se mi, že jsem se nějak zapojil a vzniklo něco, co mělo, minimálně u mladých, pozitivní vliv na nošení roušek.

Co bude s písní teď?
Teď už nás roušky štvou všechny včetně mě, takže si myslím, že popularita písně bude silně opadávat. Ale to mi vůbec nevadí, myslím, že splnila svou misi. Písnička byla virální a měla dobrý záměr, což je pro mě hlavní. Navíc málokdy se stane, že jeden den mě napadne song, druhý den ho vydám na Youtube i s klipem a další asi týden ho hrají z rozhlasů po všech možných obcích v republice. Volali mi starostové, jestli mohou pustit písničku z rozhlasu. Neměl jsem nic proti, zvedal jsem telefony starostům asi z padesáti obcí.

Změnil kapelu nějak koronavirus?
Všichni jsme si odnesli lepší zdraví a takovou vyrelaxovanost. Já jsem třeba hodně chodil na hory, v Beskydech jsem pokořil všechny tisícovky. Chodil jsem na tenis, na golf. Měl jsem čas na své kamarády, na které obvykle čas nemám. Takže svým způsobem jsem koronaviru vděčný. Připravil nás o spoustu peněz, ale zase máme zážitky.

Na čem kapela kromě online koncertů v době karantény pracovala?
Odpočívali jsme. Já jsem hodně psal písničky, s kapelou jsme jezdili na soustředění a vymýšleli jsme materiál na třetí desku. Něco málo vzniklo, ale myslím, že nás ještě čeká velký kus práce. Ještě je v zárodcích. Minulou desku jsme vydali na podzim, takže nás to úplně netlačí. Jen chceme držet rytmus dvou až dvou a půl let mezi vydanými alby. Doba je rychlá a člověk tak nezleniví.

Kde nabíráte inspiraci?

Nápady čerpám ze všeho, co kolem sebe vidím. Zajímavé knížky, filmy, život. Před koronavirem jsem hodně cestoval, i kolem světa. Třeba nejnověji vydaný singl Yahoda je inspirovaný cestováním. Písnička vznikla loni v únoru, byli jsme na Havaji. A text „v písku jsme stáli a čekali na západ“ je přesně z okamžiku, kdy jsem stál na pláži s pár turisty a velkým množstvím domorodců. Všichni byli pomalovaní, nahatí lidé hráli na bubínky a na ukulele. Bylo to krásné.

A jak k Yahodě vznikl klip?
Ten jsme natočili už loni v listopadu. Chtěli jsme z toho udělat takový letní hit na letošní rok a pak přišla korona. Říkali jsme si, že přece nebudeme zpívat „život je pohoda, život je fajn“, když jsou teď lidé v háji nebo třeba nemají peníze. Rozhodli jsme se počkat, pak najednou začalo být pěkně, začalo se to rozvolňovat. Cítili jsme, že lidé mají možná už dost dívání se na to, jak v televizi u pultu stojí svatá čtveřice a stále dokola řeší počet nakažených a vyléčených. Takže jsme si řekli, pojďme to vydat. Samozřejmě jsme balancovali a přemýšleli, jestli lidi jen nenaštveme, když jsou zavření doma a my v klipu pobíháme po pláži. Ale nakonec zvítězilo to pozitivní.

Takže lidé píseň přijali dobře.
Já myslím, že odezvy jsou krásné. Minulé pondělí vyšel žebříček nejhranějších písní v rádiovém éteru a Yahoda byla druhá nejhranější česká písnička za uplynulý týden. Tak doufáme, že prvenství urveme a že bude mít píseň dlouhý život.

Jak se těšíte na koncert do Brna?
Hodně. Studoval jsem tady vysokou školu a prožil jsem zde pět krásných let. Moc se těším na návrat. Když jsme si byli prohlédnout stadion, kde hrajeme, připadal mi jako římské koloseum. A zahrát si vyprodaný stadionový koncert je pro nás zážitek. Vím, že aut se tam vejde méně než lidí, ale stejně.

Co budete hrát?
Všechny naše hity, nové písničky z desky. Zkusíme dát do kupy co nejvýživnější výběr. Prostě takový Mirai best of set.