V rodišti svého slavného předka asi nejste poprvé. S jakými pocity vždy přijíždíte do Příbora?

V Příboře jsem letos asi pošesté, samozřejmě, že mě sem přivedly cesty mých předků. Poprvé jsem tam byla u příležitosti 150. výročí narození Sigmunda Freuda. Do tohoto místa jsem se zamilovala a našla jsem spojení mezi svou uměleckou prací a objekty ze sbírky Sigmunda Freuda. Jak známo, právě on nasbíral přes dva tisíce starožitných soch, což mě fascinovalo, protože sbíral sochy a já je vytvářím. A vždycky jsem si přála, abych navštívila jeho rodné město a našla a pro sebe objevila spojnice mezi jeho životem a prací, a také svou tvorbou. Takže i moje přítomnost na Sympoziu prostorových forem Ostrava 2008 je pokračováním mého seznamování se severní Moravou, ale také zdejšímí sochařskými trendy mladých autorů.

Můžete nabídnout našim čtenářům svou uměleckou mininavštívenku?

Narodila jsem se v Londýně. Zabývám se kresbou, sochařskou tvorbou, vytvářim medaile, ale také filmy. Až do roku 2010 mám nabitý kalendář výstav po celém světě – v USA, Číně, nedávno jsem vystavovala v Itálii.

Co motivuje vaši tvůrčí práce? Vytváříte abstraktní či figurální díla?

Zaměřuji se především na konceptuální umění. V současné době se zabývám spojením mezi uměním a psychoanalýzou. Teď se mi podařilo natočit film, který byl velmi úspěšný a nese název Živí nebo mrtví, který spojuje objekty ze sbírky Sigmunda Freuda s mými vlastními pracemi.

Byla jste v porotě sympozia v Ostravě. Co vás nejvíce zaujalo?

Když jsem si prohlížela práce účastníků sympozia, uchvátilo mě dílo, které má charakter náboženský, ale také světský, ale je to určitá brána, která symbolizuje hrudní koš lidského těla. Uchvátilo to zcela mou představivost. Dnes ráno jsem se probudila a můj favorit coby dílo na tomto sympoziu byl zcela evidentní.

V České republice se v posledních letech koná řada sympozií a workshopů. Neláká vás přijet k nám na některý z nich?

Před časem jsem na jednom takovém workshopu byla v sousedním Slovensku, v Kremnici. A je mi jedno, jestli jsem pozvaná jako členka poroty, či jako aktivní umělkyně. Obě role mám ráda.

Vytvořila jste nějaké dílo jako oslavu svého předka Sigmunda Freuda?

Vytvořila jsem kresbu, portrét Sigmunda Freuda, tak, jak si ho představuji. Kresba byla vystavena v muzeu Sigmunda Freuda v Londýně. Je pozoruhodné, že česká mincovna mi nabídla vytvořit návrh na pamětní medaili k sedmdesátému výročí úmrtí Sigmunda Freuda v příštím roce. Takže nyní sbírám inspiraci na vytvoření této medaile.

Jaké to je, být pravnučkou tak slavné osobnosti, kterou nesporně Sigmund Freud byl?

Vím, kam touto otázkou míříte. Asi by to bylo složité. Ale vzhledem k tomu, že se zabývám uměleckou tvorbou a naučila jsem se ztělesňovat své pocity jistou formou, takže mám určitou výhodu a pro mě být jeho pravnučkou složité není.

Co pro vás tato osobnost znamená? Dá se to nějak popsat?

Určitým nevyhnutelným způsobem mám pocit, že kousek Sigmunda Freuda je také ve mně, protože v principu genetiky a kolektivní paměti jsme jenom produktem svých předků a svým způsobem opakujeme jejich život. Takže já jsem částí života také jeho odkazem…

Jaký máte vztah k České republice?

Cítím se být přitahována určitým magnetem k vaší zemi, a proto se se velmi ráda vracím a pociťuji určitou zvláštní atmosféru, když se procházím v rodišti svých předků.