Libor Knězek, rodák z Frenštátu pod Radhoštěm oslavil nedávno osmdesáté narozeniny, a tak organizátoři výstavy nazvané Mezi knihami a obrazy spojili dvě významná výročí – Knězkovy narozeniny, a také 120. výročí narození jeho maminky, známé frenštátské malířky Marie Parmové Knězkové, která se narodila 4. září.

Ti, co přišli, si tak prostřednictvím obrazů umělkyně mohli připomenout, jak kdysi vypadal Frenštát pod Radhoštěm, a také měli možnost spatřit další obrazy Marie Parmové – Knězkové, na nichž byl například i její syn Libor, coby malé dítě.

A právě mezi obrazy své maminky Libor Knězek připomněl alespoň pár informací z jejího života. „Maminka pocházela ze staré tkalcovské rodiny Parmů ve Frenštátě pod Radhoštěm,“ počal vyprávění Knězek. Rodiče jeho maminky se zabývali tkalcovstvím až do chvíle, kdy jim nabídla teta Huňková práci v jejím hostinci Na rožku. „Když už si to nějaký rok vyzkoušeli, nabídl jim městský lékař Křenek, aby si koupili hostinec a oni si ho koupili,“ pokračoval Knězek.

Když Marii Parmové bylo dvanáct let, umřel jí otec a maminka si vzala jeho bratra Rajmunda, s nímž dále spravovala hospodu a do práce na hospodě chtěla zapřáhnout také Marii. Ta ale už v té době ráda kreslila, čehož si všiml Jiří Felix, tehdejší učitel na měšťance. „Ten přemlouval její maminku, aby ji dala na studie, ale ta o tom nechtěla ani slyšet,“ řekl Knězek a dodal, že Marie Parmová si začala dělat kurz pro pěstounky, což byla záminka, neboť tam se učila soukromě kreslit. Od té doby využívala každé příležitosti, aby se dostala ke kreslení.

V roce 1919 odjela do Prahy, kde se dostala na techniku, kde studovala kresbu. O rok později se stala žačkou akademie výtvarných umění, kde byla její spolužačkou například ostravská malířka Helena Salichová. Později se jí podařilo dostat se na rok a půl do Paříže, kde se stala žačkou světově uznávaného malíře Francoise Kupky. „Bylo to její nejšťastnější malířské období. Musela odjet do Prahy kvůli absolutoriu a měla domluvené, že se ke Kupkovi ještě vrátí. K tomu už ale nedošlo a tak všechna její velká díla zůstala někde ve Francii,“ poznamenal Knězek s tím, že po absolutoriu se maminka vrátila do Frenštátu pod Radhoštěm.

Tam se seznámila s Vítězslavem Knězkem, kterého si v únoru 1928 vzala. O rok později se narodil syn Libor a rok na to jeho bratr Radovan. Umění se Parmová – Knězková věnovala i nadále a své vědomosti předávala dalším. Jejím žákem byl mimo jiné i Antonín Strnadel.

„Pro mě byl největší zážitek, když máma někdy ve třicátých letech malovala Frenštát, ze všech možných stran. Tehdy si malovala takové malé kresbičky a podle nich pak dělala olejomalby. A já jsem jí vždycky říkal, že ty kresbičky jsou hezčí než obrazy,“ pousmál se Knězek, který zakončil své vyprávění, smrtí své maminky, která skonala 30. dubna 1976 v nemocnici v Odrách. „Ty spolupacientky mi říkaly, že jako by na mě čekala. Povyprávěli jsme si, a když jsem přijel druhý den, tak už byla mrtvá,“ uzavřel své vzpomínání Libor Knězek.