Přibližně od poloviny 19. století došlo v českých zemích ke značnému rozšíření ručního háčkování a provozuje se dodnes buď jako drobné řemeslo s početnými regionálními zvláštnostmi v technice a vzorech, nebo jako koníček. O jeho původu neexistují žádné spolehlivé údaje. Podle některých domněnek pochází tato technika z Tibetu nebo z Číny. Písemné doklady jsou známé teprve z počátku 19. století z Anglie.

Ladislava Hradská, jejíž díla v novojičínské knihovně můžeme v současnosti vidět, měla zálibu v ručních pracích už od dětství. Uměla plést, šít i háčkovat. „V páté třídě jsem si upletla první halenku z froté příze a donedávna měla moje čtyřiadevadesátiletá maminka v sekretáři můj háčkovaný košíček, který jsem vyrobila někdy kolem šesté třídy. V dospělosti jsem ve volném čase pletla, šila a háčkovala hlavně na rodinu. Mým snem však vždy byly a jsou zahradní sochy ze dřeva," říká sama autorka vystavovaných děl Ladislava Hradská.

Městská knihovna v Novém Jičíně zve na výstavu háčkovaných vánočních ozdob, betlémů a hraček do 25. ledna v hodinách určených veřejnosti. (mer)