Kliknutím zvětšíte„Na nové desce jsme pracovali dva roky, v podstatě od té doby, co jsme vyšli ven s předchozí nahrávkou Arigatō. I díky covidu, což teda působí zvláštně, když to tak řeknu, jsme na ni měli spoustu času. Autorsky se na ní se mnou podílel Ondřej Fiedler, který celé album produkoval a s kapelou Mirai spolupracoval již poněkolikáté,“ uvádí Mirai Navrátil, frontman aktuálně nejposlouchanější české formace, již dále tvoří Šimon Bílý, Tomáš Javůrek a Michal Stulík.
Vaše novinka obsahuje již vydané hity Volám, Yesterday a k tomu dalších devět nových písní. Nakolik při skládání pociťujete – navíc po dvou předchozích úspěšných albech Konnichiwa a Arigatō – pocit zodpovědnosti vůči fanouškům?
Maximálně! Ale věřím, že jsme skvělá kapela a ještě chvilku budeme. Na písničkách spolupracujeme s výbornými lidmi, vedle zmiňovaného Ondry Fiedlera jsou to po textové stránce Pokáč, Jan Vávra nebo David Stypka, který se stihl otisknout do písně Akorát. Davidovi jsme věnovali i emotivní klavírní píseň s názvem Lítej. Celkově vzato si myslím, že Maneki Neko je skvělé album, které je odvážné a nebojí se vyšlapat českému popu novou cestičku, zvukově u nás nemá obdoby. Možná to zní neskromně, ale tak to cítím.
Z alba je opět zřejmá inspirace japonskou kulturou, jeho název vám prý vymyslela maminka…
Ano. Původně se deska měla jmenovat Sayonara, což v českém překladu znamená „sbohem“. Nese to v sobě trošku negativní podtext, ale bylo to myšleno jako jakési rozloučení s dlouhým kovidovým obdobím, což teď zase tak nevypadá… Hledal jsem raději nějaký jiný název, který v sobě neponese onu negativní emoci, a nakonec to za mě vyřešila moje mamka, Japonka. Přišla s tím, že by se album mohlo jmenovat po kočce, která je symbolem štěstí a bohatství. Pojí se k ní legenda, že jakýsi člověk putoval Japonskem a ta kočička mu zachránila život v bouřce, když se před ní ne moc chytře schovával pod stromem. Muž pak vesničku, kterou procházel, zahrnul bohatstvím. A proto ten symbol. Každý, kdo navštěvuje asijská bistra a večerky, se už s takovou kočičkou, která nemává, ale zve dál, setkal.
Zasáhla vám časově do vydání alba účast ve StarDance?
StarDance pro mě začala být časově náročnou záležitostí až od srpna, kdy jsme se pustili do tanečních tréninků. Je pravda, že v té době jsme ještě album mixovali, finálně je řešili, ale jeho gró vzniklo ještě před zmiňovanými tréninky. Takže „timing“ dopadl na jedničku.
Mám pocit, že vás to ve StarDance baví. Navíc se zlepšujete, což potvrzují i slova porotců. Je pro vás tanec větší makačka, něž jakou jste mohl čekat?
Jsem ze StarDance nadšený, extrémně mě ta show vtáhla. Když vidím, jak jsou všichni v ní šikovní, nechci za nimi zaostávat, a tak jdu do sebe a s taneční partnerkou trénujeme dvoufázově. Můj vztah k tanci byl na začátku naprosto nulový, ale s každým dalším kolem se do něj víc zažírám. Opravdu mě to začalo bavit. A snad je to i vidět.
Na příští rok plánujete největší koncert vaší kariéry do pražské O2 areny. Jeho koncept už máte vymyšlený?
Pracujeme na tom, všechno je v běhu. S ohledem na to, že jsme ještě před pár lety hráli někde „v horní dolní“, v barech pro sto lidí, je pro nás koncert v O2 areně obrovská výzva, kterou přijímáme s naprostou pokorou. Řekněme, že bude vyvrcholením naší osmiletky. Doufám, že se na něj sjedou fanoušci ze všech koutů republiky. Dokonce máme v plánu zorganizovat pro ně zvláštní vlakové spojení. Víc zatím nechci prozrazovat. Otázka je, jak to celé dopadne. Ale věřme, že už bude od viru klid a že zase budeme moci normálně žít.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
