Pro mnohé, především dnešní třicátníky až padesátníky, je návštěva výstavy Moderní lidová kultura na Příborsku návratem do mladých let, pro současné středoškoláky zrcadlem doby, kdy člověk, pokud chtěl něco výjimečného a osobitého, musel si to vyrobit sám.

Výstavní síň v piaristickém klášteře v současné době dýchá dobou především druhé poloviny 20. století a přibližuje návštěvníkům tehdejší kulturu trampů, vojáků, diskoték, ale i současnou, v podobě bezdomovců. Prvotní impulz vzešel od pravidelného hosta muzea, který před třemi, čtyřmi roky začal do muzea nosit artefakty domácí výroby z minulého století. „Dalším impulzem bylo to, že Národní muzeum v Praze, národopisné oddělení, uspořádalo výstavu Nové pověsti československé a expozice byla na podobné téma. Výstava proběhla před rokem a my jsme na ni navázali,“ řekl Deníku vedoucí muzea Václav Michalička, s tím, že obě instituce na výstavách v Praze i Příboře spolupracovali.

Když se řekne lidová kultura, lidé si vybaví barevné vyšívané kroje, primáše s muzikanty a neodmyslitelným cimbálem nebo práci na kolovrátku. „Lidová kultura pořád existuje, pořád se vyvíjí,“ upozorňuje Michalička a dodává: „Je to něco, co si lidé nekoupí, co není konfekční, ale sami si to vytvořili, jsou to věci, které obklopovaly a tvořily jejich svět.“ Co tak lze v Příboře vidět? Pro mnohé notoricky známé výrobky z chemlonu, céčka, ručně šité šaty do tanečních nebo nejrůznější domácí dekorace z netypických materiálů. Jsou zde vícegenerační exponáty. Dětská léta prezentuje například lidová slovesnost, památníky, dospívání pro změnu intimní deníky pubertálních děvčat, a pak generační jevy již zaniklé, jako je základní vojenská služba, nebo upadající, což je případ trampování. Originální jsou také novodobé kroje v podobě figuríny vymóděné do disko stylu přelomu 80. a 90. let nebo rockového stylu v době, kdy si fanoušci kožené bundy propichovali cvočkami či zavíracími špendlíky.

Domácí výroba ze všeho

„Pak jsou zde představeny také různé ruční techniky, například obšívání, nebo věci vyrobené z moduritu. Jak chlapi dělali v tatrovce, tak tu máme dále věci vyrobené z různých odpadových materiálů, co měli po ruce. V dnešní době nám mohou připadat nevkusné, ale je to otázka dobového vkusu,“ rozvedl vedoucí příborského muzea.

Ten přiznává, že sehnat exponáty bylo těžké, protože tyto artefakty se objevovaly v domácnostech poměrně krátkou dobu a lidé se jich rychle zbavovali. „Měl by to být základ nové sbírky, která bude dokumentovat tuto dobu a ten fenomén. Nedá se do nekonečna sbírat devatenácté století. My jsme zjistili, že tady ty věci jdou sehnat mnohem hůře než třeba věci předválečné,“ dodal Václav Michalička.

O úspěchu výstavy vypovídá také její návštěvnost, která od listopadu dosáhla čísla 600. Jedním z hostů byla i místní kronikářka Irena Nedomová: „Jak jsem vešla do toho sálu, tak jsem v mžiku byla nadšená. Úplně mě to vrátilo do dětství,“ neskrývala nadšení a přiznala, že největší radost jí udělaly vystavené gobelíny, zvonové kalhoty, céčka, ale také vojenská kultura.

Moderní lidová kultura na Příborsku je výstavou nevšední, přesto mnoha lidem velice blízkou a intimně oslovující. Potrvá až do 20. února tohoto roku.