Kliknutím zvětšítePo většinu roku koncertuje v nejrůznějších koutech Čech a Moravy, v domovském klubu Heligonka, případně i v Polsku, kde je podobně oblíbený jako u nás. Pražskou metropoli si Jaromír Nohavica schovává pro zvláštní účely.
Vloni tu s filharmoniky vyprodal 02 arenu a beznadějně plno už má i na třech nadcházejících vystoupeních v pražském Divadle Viola, kam tento měsíc přijíždí se svými pořady na téma zhudebněných českých básníků a překladů z ruštiny.
ÚSPĚCH I KONTROVERZE
Je to jen začátek Nohavicova lednového a únorového angažmá na pražských pódiích. Po krátké pauze se pětašedesátiletý rodák z Ostravy objeví 12. února v hlavním městě znovu, tentokrát na prknech Divadla Bez zábradlí. Zde ho čekají dva koncerty za doprovodu polského akordeonisty a pianisty Roberta Kusmierského a osvědčeného perkusisty a bubeníka Pavla Plánky. Ten figuroval už v takzvané Kapele, s níž Nohavica před dvaceti lety natočil živou desku Koncert a ve které účinkovali členové dnešní skupiny Neřež.
Od 15. února bude písničkář k vidění na dvou koncertech ve vysočanském sále Gong, kde nedávno po třech letech oslavil svůj návrat na pódia Nohavicův někdejší spoluhráč Karel Plíhal.
Miniturné končí dvěma recitály ve Velkém sále Lucerny, kde se Nohavica zastaví 17. a 18. února. Na tyto koncerty se ještě lze dostat, zájemci by ale neměli příliš dlouho váhat.
Hudebník, který vydal své poslední studiové album Poruba v listopadu loňského roku a letos přišel s další živou nahrávkou Jarek Nohavica v Gongu, má za sebou poměrně bouřlivý rok. Kromě toho, že oslavil významné životní jubileum, byl částí médií i veřejnosti kritizován za své rozhodnutí převzít v Moskvě z rukou ruského prezidenta Vladimira Putina Puškinovu medaili.
Akceptování pocty, jíž se podle oponentů ruského režimu mohou dočkat pouze lidé, kteří nikdy nekritizovali Putinovu politiku, rezonovala i v blízkém zahraničí. Polská mutace časopisu Newsweek situaci komentovala slovy: „Ruští lobbisté v Česku zaznamenají další velký úspěch a Kreml získá nového užitečného idiota. Škoda jen, že to bude náš milovaný český zpěvák.“
Přijetí ceny Nohavicovi, zdá se, ubralo body stejně jako otázka jeho spolupráce se Státní bezpečností či loňské fotografování s Tomiem Okamurou, známým svými protiimigračními postoji. Bez povšimnutí neprošla ani Medaile Za zásluhy, kterou Nohavicovi vloni udělil prezident Miloš Zeman.
COHEN A TI DALŠÍ
Ve světle těchto jeho kroků (pro mnohé nepřijatelných) zůstávají upozaděny skutečné zářezy na pažbě. Třeba prestižní italské ocenění Premio Tenco, k jehož držitelům patří francouzští šansoniéři Jacques Brel a Georges Brassens, autor textu k písni Dívka z Ipanemy Vinicius de Moraes, Kanaďané Joni Mitchell a Leonard Cohen nebo klasik ruského písničkářství Vladimir Vysockij.
Právě Vysockého texty, jakož i Bulata Okudžavy, zazní v jednom z lednových klubových pořadů ve Viole. Další bude věnován českým básníkům: Nohavica už od osmdesátých let hraje zhudebněné básně Petra Bezruče (Par nobile, Červený květ), ale i Františka Gellnera.
Sběratelé pirátských nahrávek znají jeho verzi Krále Lávry od Karla Havlíčka Borovského. A výtečný je způsob, jakým kdysi zhudebnil báseň Jiřího Šotoly Dezertér. („Stál voják na dešti, a bylo to už k ránu…“)
VAŠEK? PETR!
Osobnost jednoho z nejlepších českých básníků let šedesátých autorovi nedala spát ani při psaní jeho erbov-ní písně Darmoděj. Ta je věnována komu jinému než Šotolovi, jehož sbírky Nohavica objevil na střední škole.
A ještě k Bezručovi: Nohavica patří k zastáncům teorie, že ty nejlepší ze Slezských písní nenapsal Vladimír Vašek (jak se Petr Bezruč do-opravdy jmenoval), nýbrž jeho předčasně zesnulý přítel Ondřej Boleslav Petr. Občas o tom přednáší a vyloučena zřejmě není ani knížka…
16
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
