Momentálně kultura i divadla spí a mnozí lidé, kteří jsou v nich zainteresováni, provádějí generální úklid. Nejen ten divadelní a domácí, ale také svůj osobní. Nejedna vzpomínka a myšlenka doprovází i Norberta Lichého, jemuž patří následující řádky.

Jste hercem, který navzdory svému působení v ostravském Divadle Petra Bezruče, je i výraznou televizní postavou. Diváci vás však vídají především v zápornějších rolích. Smířil jste se s tím, že může toto obsazování ovlivnit i náhled lidí na vás?
Víte, když na začátku století pustili v kině „příjezd vlaku“, lidé prchali ze sálu. Na začátku minulého století, pochopitelně. Za války propaganda udělala obrovskou práci, média v padesátých letech, a tak dál. Později doktoru Štrosmajerovi nechávali telecí a jatýrka, Cvachovi nedali ani mlíko a primáři Sovovi posílali žádosti o endoprotézu… Dneska už to snad lidé vnímají jako hru, já osobně žádnou negativní zkušenost nemám. Ale pravda je, že nejsem určitě superstar, takže nejsem zcela v zorném poli. A navíc, nemůžu až tak souhlasit, že jsou většinou záporné role… No ano, občas nějaká ta charakterová vada, ale i tak se snažím těm postavám dát punc nějaké pozitivnosti.

Kdybyste měl sám sebe obsadit do role, která by vás charakterizovala, našel byste nějakou takovou postavu?
Osamělý odstřelovač… Tajemný chlap, který dělá něco úplně jiného, než vypadá. Spalovač mrtvol… Richard III., král Lear… Falstaff…

Pokud byste byl pouze fanouškem umění a ne hercem, jaké umělecké dílo vás za poslední dobu opravdu oslovilo? Ať už se jedná o hru, film, knihu, hudbu, anebo něco z výtvarného umění.
Celý život miluji art rock. Genesis, Pink Floyd, Blue Effect, Peter Gabriel, Yes, Bílé album od Beatles, také jejich Abbey Road, ale fascinují mne i AC/DC, Deep Purple, Black Sabbath a také Salvador Dalí, Jan Spálený, Pražský výběr, Saturnin, Nezval, Shakespeare… Je toho moc. Film? Ztracený prapor, Romeo a Julie, Hoří, má panenko, Amadeus… Ale toho je spousta.

V nedávném rozhovoru pro Právo jste zmínil náklonnost k původním českým dílům zasazeným do osvíceneckého období, například F. L. Věka. Nejednou v jeho filmové i knižní podobě zazní, že studovaný člověk i na malém městě zmůže více než umělec, který se potlouká po světě a žije tím, že krátce pobaví lidi a pak se zase přesune. Nicméně sám jste herec a zajímalo by mne, jestli s touto myšlenkou souhlasíte?
Ale ano. Zejména, když se divadlo rozděluje na pražská, což je zřejmě to centrum nejlepšího, a oblastní, což jsou všechna ostatní. Takže my se na malých městech snažíme „krátce pobavit lidi“, jak říkáte. Ale nebojte, vedle je určitě nějaký kulturák, kde přijede nějaká pražská agentura s nějakou taškařicí, a je vyprodáno a uspokojeno. A jestli teď někoho napadne, že oblastně žárlím, je bloud. Není proč. Víte, mám zajímavou zkušenost. Byl jsem v angažmá v divadle v Šumperku a tam honorace říkala: Jáááá chodím do Olomouce, TO je divadlo. A stejně tak v našem malém městě chodí lidi „jen do Národního Moravskoslezského“ a chodí se tam hlavně „ukázat“. Kolegové z Moravskoslezského jsou výborní. Vůbec, divadla v Ostravě hrají vrcholové divadlo. Víte, i proto nemám potřebu být jinde. Vážím si ostravských herců napříč scénami. Když za to stojí. Ale! Bezruč je Bezruč…

Zdroj: Youtube

Obdivuji, že jste vůči sobě sám poměrně sebekritický. Myslíte si, že je tato vlastnost dobrá a důležitá, pokud chce člověk dosáhnout vyšší mety?
Nevím, jak je to s metou. Nikdy jsem nechtěl víc, než být dobrej herec. Napříč obory. Být dobrej na jevišti, v dabingu, v rozhlase, při komentáři, při audioknížce… Při scénické hudbě… V baletu takové ambice nemám…

Celý svět sevřela koronavirová pandemie, lidé se s ní snaží bojovat, seč to jde, ale i tak je momentálně spousta lidí bez svého pracovního uplatnění. Jedná se i o umělce. Jak tuto situaci vnímáte vy? Patříte mezi umělce, kteří si postěžovali nebo mezi ty, kteří chtějí inspirovat i v době krize?
Využívám situace k tomu, abych zhubl, dal životu řád, uklidil a vyšperkoval svůj pokoj a udělal pořádek v počítači. Vypadá to jednoduše…ale…

Jaká je podle vás nejlepší cesta, kterou se momentálně umělci mohou vydat?
Nevím. Neumím šít. A těch poděkování je tak moc, že už je to příliš, i když je mi jasné, že je to upřímné. Máme být jen dva, podle nařízení, tak to se dá to, co myslím, ale v rouškách to asi nebude nic moc, takže bych tu dobu věnoval sebezpytování. Víte, některé ty vtipy, které kolují internetem, jsou vlastně hrozně reálné… Poznal jsem svou ženu, je to fajn baba… Žert, jasně. Jen jestli jsme to vlastně nepotřebovali. Jestli někomu třeba neschází divadlo… Od programu ČT3 jsem čekal mnohem více. Ale asi ne, jen nemám rád kuchaře Kuřátka, to si myslím, že máme lepší archívy. Klidně by mohla vysílat do 20:00 a pak: ruce na deku a spát!

Mnozí lidé se aktuálně věnují věcem, které vzhledem k hektické době dlouho odkládali, například úklidu, jiní naopak rozjímají a užívají si volnějšího životního tempa. Jak trávíte svůj volný čas v současné situaci vy?
Snažím se už deset dní odpovídat na tento rozhovor. A pak, opravdu uklízím. A to nejen nepořádek jako takový, resty, ale i v hlavě. A jelikož mám čas, objevují se vzpomínky, někdy i ty, co nechci.

Zdroj: Youtube

Působíte jako člověk poměrně přísný a důsledný. Jsou tyto vlastnosti opravdové a ukazují se i ve vztahu vůči okolí a kolegům, když jste například v práci?
To byste se měla zeptat těch kolegů… Ti, kteří chtějí slyšet a naslouchají, těm povídám. Ale většinou to nepotřebují, vždyť vědí. Víc než já, a to hned po škole, pravda, tu nemám.

Kromě divadla a televize jste například doprovázel svým mluveným projevem Janáčkovu filharmonii. Máte klasickou hudbu rád nebo dáváte přednost „lehčím“ žánrům?
Ach, Bože, čím jsem starší, tím víc to vnímám! Tam je takových, řekněme sto lidí, a hrají …najednou, přesně a ví co! Podle dirigenta, mimochodem, některá jeho gesta jsou mi nepochopitelná. Všimli jste si třeba, že udělá veliké gesto, a teprve po es pauze ti muzikanti zahrají? Pro mne velká záhada, které bych rád přišel na kloub. Ale hlavně: Ten zvuk, když všichni zaberou! Ta energie, která z toho teče. V divadle to je také někdy tak, ale symfonický orchestr, to je tlak. Nádhera! Sto lidí, kteří se rozhodli podle toho pána ve fraku odehrát spoustu not. Dokonale. Žádné hifi vám nezprostředkuje ten zážitek. Proto se divím, že není pořád narváno. Přesto lidé chodí. To je pozitivní. Zaslouží si mnohem lepší sál, ta naše filharmonie…
Miluji Chopina a jeho valčíky, Smetanu, Beethovena, Mozarta, ale to se nedá takhle vyjmenovat… Díky filmu Excalibur se lidé začali zajímat o Carminu Buranu a Wagnera, Díky Amadeovi o Mozarta. To je taky přece pozitivní. Ona ta klasika je totiž hrozně bohatá. A je v ní všechno, co cítíme každý den. Když mně bylo šest, koupili si rodičové náš první gramofon. A k němu pět základních desek. Karel Gott Láska bláznivá, 68, Křemílka a Vochomůrku, Spejbla a Hurvínka Josefa Skupy a výběr z Prodané nevěsty. Od té doby miluji Prodanou nevěstu, potažmo i Mou vlast. Spejbl a Hurvínek je ostatně fenomén, který už bohužel není. Bylo to typicky české, jako Švejk. A Čtyřlístek. Nestydím se za to, že mě to také formovalo. Dnes máme internet. Původně dobrá myšlenka… Asi…

I ve vašem věku ještě lidé stále sní o cílech, kterých ještě nedosáhli. Je tomu tak i u vás?
Z vaší otázky jasně cítím, že mám život víceméně za sebou, nu což. Možná… Nějaká dobrá životní pojistka. Ale nic takového není, protože do hrobu vám ten balík nehodí.

Mnoho lidí momentálně bilancuje. Přiměla vás nynější situace zamyslet se nad něčím nebo začít o některých věcech přemýšlet jinak?
Ani ne. Tuto činnost provozuji celou kariéru. Zamyslet se nad sebou.

Jaká bude první věc, kterou uděláte, až se společnost navrátí do normálního chodu?
To vím bezpečně. Půjdu do práce. Vidím to na září.