Autorkou výstavy je zároveň majitelka vystavovaných předmětů Jana Růžičková zPrahy, která si udělala chvilku času a po instalaci se zúčastnila také vernisáže. „Dva dny jsme strávili vtéto nádherné kapli, kterou lze Fulneku jen závidět. A když jsme to potom smanželem prošli, napočítali jsme asi dvě stě hraček. Je to dvě stě hraček, které vdřívější nebo pozdější době dostalo dvě stě dětí, převážně holčiček asi čtyř generací. Myslím si, že stejnou radost jako těm dětem mohou udělat těm, co si je budou prohlížet,“ uvedla Růžičková

Panenky začala sbírat asi před desíti lety. „Přiměla mě ktomu chvíle, když jsem si vzpomněla na svoje hračky,“ prozradila majitelka panenek, které mají původ vČesku, Německu, Itálii či Japonsku. „Ty japonské knám kdysi připluly po moři. Říkáme jim plaváčci. Pak tam vybuchla atomová bomba, tak už nám je neposílali,“ přiblížila původ panenek Růžičková a hned svou pozornost obrátila na další panenky, které u nás dobře znala hlavně poválečná generace. „To jsou české, komunistické, první po znárodnění. Dělal je tehdy Fatracel Napajedla. Mají takový budovatelský výraz,“ pousmála se majitelka.

Panenky jsou převážně ze dřeva, papírmaše, porcelánu, celuloidu až po ty moderní, které jsou zvinylu. Za jedny znejzajímavějších považuje vystavovatelka panenky mouřenínů, které kdysi byly ksehnání vHabeši vroce 1937, kdy Habeš napadli Italové. „Lidé začali panenky kupovat vrámci sbírky proti italské okupaci. Bylo to něco podobného, jako se dneska vyrábějí a kupují panenky pro UNICEF,“ vysvětlila Růžičková, která svou sbírku doposud vystavovala jen vUherském Bradu a Valašském Meziříčí.

Nyní výstavu Panenky a jejich svět mohou spatřit i návštěvníci a obyvatelé Fulneku. A jak při jejím zahájení uvedla Sylva Dvořáčková, ředitelka Muzea Novojičínska, pod nějž kostel svatého Josefa spadá, název výstavy je opravdu namístě. „Jedná se opravdu i o svět panenek, o jejich pokojíčky a různé drobné předměty, které do toho světa patří.“