Neměli by si ho brát ale k srdci, protože aplaus, a pořádný, si oni zaslouží. Nejen za divadelní výkon, ale zejména za chuť někomu pomoci a něco tomu obětovat.

Jak to tak někdy bývá, z maličkostí se občas stanou velké věci a tento příběh je toho jasným důkazem. „Nejprve vznikl nápad zkusit si zahrát nějaké divadlo pro pár známých a případně někomu tak pomoci symbolickou částkou. Ale nic konkrétního jsme v hlavách neměli,“ popisuje začátek příběhu René Tichavský z Nového Jičína a k výběru samotné hry dodává: „Paradoxně tento nápad vznikl při záskoku za jednoho kolegu do sauny, do které chodíme pravidelně. Navrhl to Petr Němec, který právě zaskočil.“

Série zkoušek na sebe nenechala dlouho čekat a odstartovala na konci letních prázdnin loňského roku. Jakmile přišel podzim, divadelní „tréninky“ se přesunuly do salonku restaurace Cechovní dům v centru Nového Jičína. „Jsme všichni absolutní amatéři a nikdo z nás na prknech, která znamenají svět, v životě nestál,“ připomíná René Tichavský alias Vlasta v Záskoku.

Přesto chuť zkusit něco nového, pobavit sebe i okolí, a hlavně někomu pomoci, dotáhla nadšené divadelníky k důležitému rozhodnutí. Letos na jaře se všichni domluvili, že hodiny a hodiny zkoušek přetaví v pravé divadelní představení na velkém jevišti, kam si najde za dobrovolné vstupné cestu hodně diváků a výtěžek půjde na dobrou věc. „Hrát pro Verunku navrhl Michal Keller, který osobně zná její rodiče a znal i její příběh. Ostatní souhlasili bez pochyb,“ vysvětluje René Tichavský. Poslední neznámou tak bylo místo představení. Po menších peripetiích našli novojičínští „Cimrmani“ útočiště u pana Ruseva v restauraci Kolonie v Žilině.

„Velký sál a skvělá domluva,“ pochvaloval si René Tichavský. Bez velkých ambicí, ale s obrovskou chutí něco dokázat sobě i lidem, kluci stáli před oponou. „Až teprve po prvních dvou představeních nám teprve došlo, že se nám podařilo vybrat 75 tisíc korun. Celkově za tři představení 88 tisíc,“ prozrazuje René Tichavský výši výtěžku ze vstupného. Ten putoval na zotavení Verunky.

„Přejeme jí, ať se její touha vyplní a bude moci opět chodit. Obdivuji na ní její vůli a odhodlání. Držíme jí palce,“ vzkazují divadelníci malé bojovnici z Rybí.

Obdiv si však zaslouží i oni samotní. Ač si jistě při zkouškách či při představeních samotných užili pořádný ranec srandy, museli také hodně věcí obětovat mnoho času, který kluci mohli věnovat svým rodinám, nemalé finance. Často muselo divadlo ustoupit pracovním povinnostem. „Jsme rádi, že jsme to nakonec vše zvládli. Byl jsem dojat, když jsem slyšel, že v den našeho vystoupení, nezávisle na nás, se rozhodly Verunku podpořit další dvě nebo tři skupiny. Ať už výšlapem na Lysou horu nebo nějakým sportovním turnajem,“ pochvaluje si René Tichavský.

Je zrovna čas Vánoc, kdy jsou lidé přeci jen k sobě štědřejší a dobré skutky častější. Není tak od věci připomenout starou pravdu někým, kdo ji společně s přáteli opět potvrdil. „Každý může pomoci. I malý dar dokáže v konečném důsledku velké věci,“ podotýká na závěr René Tichavský.

Divadelní soubor: Petr Němec - Karel Infeld Prácheňský (Vavroch)
Hynek Hrůza - Principál
Lukáš Oliva - šikovatel Vogeltanz
Jiří Dvorský - doktor Vypich
Michal Keller - podruh Bárta
René Tichavský - Vlasta
Petr Haflant - režisér
Aleš Máček - režisér

Co se stalo Veronice Fojtíkové?
Třináctiletá školačka Veronika Fojtíková z obce Rybí na Novojičínsku závodně lyžovala a při soustředění v Alpách na podzim roku 2015 utrpěla těžké zranění a skončila na vozíku. I přes intenzivní léčbu a rehabilitaci se Veronika vrátila mezi své spolužáky a díky svému optimismu dává sílu nejen sobě, ale všem ve svém okolí, že jednou bude chodit.


Poděkování jistě patří i panu Rusevovi, který po divadelnících v restauraci Kolonie v Žilině u Nového Jičína nepožadoval za nájem peníze, poskytl skvělé zázemí i ochotu.

A jedno cimrmanovské na závěr Antonínu Nucovi, že do té sauny tenkrát nešel a tehdy ještě (ne)divadelníci mohli přizvat Petra Němce, který posléze v roli Vavrocha exceloval.