Blíží se desátá hodina večerní, je sobota 5. března. Čím více se přibližuji ke zmíněné budově, tím zřetelněji slyším slova české verze slavného hitu maďarské kapely Omega a dívce s perleťovými vla­sy.

V sále je nabito, taneční plac plný. Kapela B band zrovna dohrává a dává si přestávku. Na chodbě před sálem mezitím panuje docela ruch. Neustále totiž někdo pobíhá mezi místností vedle vchodu do objektu a sálem. Tam zatím panuje dobrá nálada, ale je vidět i lehké napětí a očekávání. Řada přítomných bere do rukou fotoaparáty a kamery.

Vcházím ze sálu do chodby, ale vzápětí couvám. Proti mně jde kostelník, za ním děkan s farářem, čtveřice mužů v černém za touto trojicí nese máry. „Zemřela nám basa,“ ozve se z průvodu ve chvíli, kdy vchází do sálu. Nato spustí srdcervoucí vzlyky smutečně oděné plačky. Průvod několikrát obejde sál dokola. Kostelník tu a tam někoho pokropí a občas vezme nějaký malý finanční obnos.

Nakonec dojde průvod do středu sálu, kde se zastaví. Čtveřice mladých mužů položí máry s nebožkou basou na zem, plačky se v srdceryvném vzlykání hroutí k zemi a slova se ujímají farář s děkanem. Ti postupně zmapují uplynulý rok a občas řeknou i to, co možná mělo zůstat utajeno.

Mezi plačkami se náhle našla pětice, která si navlékla tepláčky a předváděla v nich svérázné taneční číslo. Chvilku veselí však opět vystřídal pláč zdrcených žen a z úst faráře a děkana se opět linou slova připomínající dění ve vsi.

„Hřbitovní zeď ohrožená byla, oktávečka do ní narazila. Nejezdi, chlapče, jako prase, ať neskončíš třeba v base,“ nese se sálem, v němž se mísí smích přítomných s pláčem „pozůstalých“. Souvislý proud informací náhle přerušuje společný zpěv faráře, děkana a dalších: „Po kalíšku, po kalíšku. Po kalíšku dáme, pak si zazpíváme, po kalíšku, po kalíšku“. Rázem přiskakuje kostelník a nalévá dvě štamprle. Takto činí v průběhu této nezvyklé mše několikrát.

Když už se farářův projev chýlí ke konci, přichází rozlučkové vystoupení, věnované zesnulé base. Skupinka spoře oděných hawaiských tanečníků, vedená sličnou tanečnicí, předvede pár břišních tanců a loučí se. Po chvíli se přítomní loučí i s basou. Průvod za hlasitých vzlyků obejde sál a odchází.

V Tošovicích pochovali basu – začíná masopust. „U nás je to taková hodně společná záležitost. Společně děláme na programu, ženské šijou oblečení, každý něco přinese. No, a chlapi nám třeba zatančí, jako letos. Děláme tady akce pro všechny a baví nás to,“ prozradila něco málo o dění v obci jedna z vystupujících Renata Orlitová.